Každý ať Krista následuje podle své životní situace a tomu odpovídající formou. - archív citátů

Sekce: Knihovna

Josef Hřebík

02. Vyprávění - kerygma

z knihy Jak se utvářel Nový zákon

V klasické rétorice musel soudce, který vynášel rozsudek o určitém případu nejprve nanést o čem bude řeč (exordium), pak stručně informovat o tom, co se stalo (narratio - vyprávění o dotyčné události), potom uvedl důvody ke svému rozhodnutí na základě příslušných důkazů (argumentatio), vyvrátil námitky odpůrců (confutatio) a nakonec vynesl rozsudek (peroratio). Více méně podobným způsobem postupuje při probírání některých závažných témat ve svých listech sv. Pavel (např. ospravedlnění Boží milostí na základě víry v prvních čtyřech kapitolách listu římanům); a dá se říci, že tento postup je do jisté míry charakteristický pro prvotní církev vůbec v jejím apoštolském působení - ovlivňuje tedy také její formulace radostné zvěsti.

V prvé řadě tedy jde o vyprávění události, resp. událostí, které se odehrály. Toto narratio je dějepisný literární druh, se kterým se setkáváme v hojné míře už ve SZ a odtud je také potřeba vyjít, máme-li správně pochopit narratio novozákonní. Cílem dějepisných knih SZ není na prvém místě podat historii Izraele - to je spíše cíl druhotný. Protagonistou těchto vyprávění je Bůh, který svými činy zasahuje do historie Izraele a podstatně ji utváří. Jde tu tedy o dějinnou zkušenost spásy jednoho konkrétního národa, který svou historii neodmyslitelně spojuje s Božími činy; právě na událostech této historie mocné Boží působení plně vyniká.

Základní událostí tohoto druhu v dějinách Izraele je bezesporu exodus - odtamtud začíná a odvíjí se zkušenost spásy. Vyprávění o exodu spočívá zcela jistě na faktu, ale zároveň má i teologický rozměr - toto vykonal Bůh pro svůj lid (sr. it. fatto - ha fatto). šíří se meziprostými lidmi, čímž přibírá některé folkloristické prvky, a používá se ho v liturgii, takže dostává kultický ráz. Rozvíjení příběhu je vlastně jistým druhem midraše, který existuje už na stránkách SZ. Tento midraš má probouzet v posluchačích úžas a vést je ke vzdávání díků či úkonu víry (sr. žl 78, kde se vyprávění přenáší z otců na syny a s ním sepředává víra).

Tak se postupně vytváří krédo jako určité jádro SZ: jeho nejznámější formulaci najdeme v Dt 26,5. Zrekapitulujeme-li uvedený vývoj, vidíme, že prochází zhruba třemi stadii: vyprávění o události je nejprve midrašizováno a pak začleněno do určitého modelu víry - stává se jistým druhem narativní teologie. Takové midrašsko-teologické vyprávění volí určité epizody, zkrášluje je a přizpůsobuje teologickému procesu, přičemž v žádném případě neruší fakta, která zůstávají jeho pevným základem.

V NZ odpovídá starozákonnímu krédu kerygma, které prochází přibližně stejným vývojem. Zatímco ve SZ trval ovšem tento vývoj třeba celá staletí, v NZ je mezi fakty a vyprávěním pouze několik desetiletí. Pojem kerygma označuje spíše hlásání zaměřené vně církve, kdežto hlásání určené již pokřtěným lze označit jako didaché. Nejzákladnějším obsahem kerygmatu je skutečnost, že Ježíš umřel, byl pohřben a vstal z mrtvých. Velmi brzy se těmto suchým konstatováním dává výmluvný teologický obsah: Ježíš umřel za naše hříchy, Bůh jej vzkřísil (1 Kor 15). Pročítáme-li pozorně apoštolská kázání Petrova a Pavlova ve Skutcích apoštolů nebo Pavlovy listy, můžeme tam vysledovat jádro, které by se dalo obsahově rozložit do sedmi bodů: 1) Bůh 2) který vzkřísil z mrtvých 3) Ježíše 4) volá všechny lidi k odpovědi, tj. aby se obrátili 5) k němu, k Bohu, 6) a získali plody Ježíšova poslání, totiž 7) spásu či ospravedlnění. V podstatě všechny tyto prvky najdeme v 1 Sol 1,9-10.

Je pochopitelné, že toto kerygma, které se týkalo samotného vrcholu Ježíšova pozemského života, tedy události spásy v nejvlastnějším slova smyslu, volalo po rozšíření na události, které velikonočnímu tajemství předcházely. Tak se dostáváme jednak k pašijím čili vyprávění o tom, jakým způsobem byl Ježíš popraven, včetně zdůvodnění této nesmírně potupné a kruté smrti, jednak k celému jeho předchozímu veřejnému působení. Důvody jsou zřetelně apologetické, tj. ukázat nespravedlnost Ježíšova odsouzení a ilustrovat vyprávění poukazy na starozákonní proroctví. Za příklad souhrnné formulace může sloužit Petrova řeč v Cesareji, v domě setníka Kornélia (Sk 10).

Kerygma, které bylo ve všech církevních obcích stejné, se potom rozvíjí v různé teologie, např. lukášovskou, janovskou ap.; jde ovšem jen o rozmanité variace na jedno jediné téma. Apoštolská kázání ve Sk obsahují už sice lukášovskou teologii, ale zároveň i některé prvky velmi staré. Zdá se, že Lukáš shromáždil tresť kázání v různých církevních obcích a zachytil rozdíly charakterizující kázání určená různým skupinám posluchačů. Existovaly především dvě základní skupiny, a to židé a pohané, přičemž židům byla kázání adresována jednak všeobecně (Sk 2), jednak speciálně veleradě (Sk 4), dále židům zijícím v diaspoře (Sk 13) a konečně tzv. bohabojným, tj. pohanům, kteří věřili v jednoho Boha, ale nebyli obřezáni (Sk 10).

Literární druh zvaný evangelium, vytvořený Markem, je potom rozšířením vyprávěcího prvku zvěsti. Církev byla vlastně nucena toto vyprávění zapsat, protože u takových literárních druhů, jakými byly dopisy či mudroslovné výroky (sr. Q), hrozilo nebezpečí, že se Kristova spásná událost zredukuje na pouhou nauku, odtrženou od faktické historie a od Ježíšovy dějinné osoby. Mk byl vcelku výstižně charakterizován jako vyprávění o Ježíšově utrpení a smrti, jemuž předchází rozsáhlý úvod o jeho veřejné činnosti; Mt a Lk začleňují pak zmíněný pramen Q do vyprávění Markova a připojují svou vlastní látku. Ani Jan, který je ze všech nejteologičtější, nemůže odhlédnout od vyprávěcí formy. Evangelia si uchovávají některé biografické rysy, čili vypravují o reálných událostech, ale rozhodně nejsou zamýšlena jako pouhá faktografická kronika, nýbrž nacházíme v nich jasnou teologickou interpretaci těchto událostí; proto si vybírají epizody, které mají teologicky zvláštní význam, dávají je do souvislosti se SZ, připojují své originální postřehy a materiál uspořádávají tak, aby vytvořil logický celek.

Záměrem evangelií je posílit víru resp. přesvědčit o spolehlivosti víry, do níž už byli čtenáři uvedeni (sr. Lk 1,4); v každém případě se víra už předpokládá, protože hned od počátku (viz Mk 1,1) představuje určující hermeneutický klíč k jejich četbě. A základním kamenem této víry zůstává Ježíšovo zmrtvýchvstání, které vrhá naprosto jasné světlo jak na všechno, co mu předcházelo, tak i na všechno, co po něm následuje.


Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Ex 17,8-13; Žalm 121; 2 Tim 3,14 – 4,2
Lk 18,1-8

Ježíš velmi okatým způsobem ukazuje, že Bohu na člověku záleží. Když už i nespravedlivý soudce se nechá pohnout ke zjednání spravedlnosti, oč více Bůh. Snad každý přitaká logickému důsledku vyprávěného podobenství. Ale Ježíš míří jinam. Svatý Lukáš na začátku poznamenal: „Ježíš vypravoval… podobenství, že je třeba stále se mod-lit a neochabovat.“ Neochabovat, být mdlého ducha či ztratit odvahu jsou docela běžné nemoci křesťanů. Po čase nadšení se modlitbě a rozhovoru s Bohem vzdalujeme. Proto na konci úryvku Ježíš poznamenává, zda nalezne víru, až přijde. Ochablost je protikladem vytrvalosti, kterou naznačilo první čtení. Jsou tací, kteří by podle Ježíšova podobenství nedošli ani ke dveřím soudce, natož aby zabušili. Ježíš je povzbuzuje k odvaze. Pak jsou ale ti, kteří vědí jak „zabušit“ na dveře. Ale po prvním pokusu to vzdají. Bůh však čeká, že ho oslovíme a budeme ho zvát do událostí svého života. Jestliže jsme ochabli, pak právě dnes můžeme povstat a znovu se o modlitbu opřít.

Zdroj: Nedělní liturgie

Blahoslavený Karel Habsburský (21.10.)

(20. 10. 2019) Poslední císař rakouský, král český a uherský. Světlo ke všem důležitým rozhodnutím hledal v modlitbě... (odkaz na web…

Proč misie? Videoseriál "Víra do kapsy"

Proč misie? Videoseriál "Víra do kapsy"
(18. 10. 2019) V říjnu 2019 zve papež František všechny pokřtěné křesťany ke slavení Mimořádného misijního měsíce. Více o našem…

Oblíbené rekolekce s J. Augystynem

Oblíbené rekolekce s J. Augystynem
(17. 10. 2019) 8.–9. listopadu 2019 rekolekce na téma Eucharistie – zdroj lásky, odvahy a radosti života pořádá Pastorační…

Jerzy Popiełuszko († 19.10.1984)

Jerzy Popiełuszko († 19.10.1984)
(17. 10. 2019) V období výjimečného stavu dodával polský kněz Jerzy Popiełuszko svým krajanům sílu a naději. Na jeho mše se sjížděli…

Doporučujeme ke zhlédnutí animovaný film o papeži Janu Pavlu II. na DVD

(16. 10. 2019) Při příležitosti zvolení Jana Pavla II. papežem (16.10.1978) doporučujeme animovaný film: Karol, Odvaha otce Karola

Jan Pavel II. - výročí zvolení papežem

(15. 10. 2019) 16.10. 1978 byl zvolen papežem Karol Wojtyla. V papežském úřadě byl do své smrti 2. dubna 2005. Papež Jan Pavel II.…

Terezie z Avily - Svatý, který je smutný, je smutný svatý...

(14. 10. 2019) Opravdová svatost s sebou nese radost.

Doporučujeme k přečtení: O nesnázích v manželství - Aleš Opatrný

Doporučujeme k přečtení: O nesnázích v manželství - Aleš Opatrný
(10. 10. 2019) Vyvarovat se je třeba dvou extrémů: vědomé lehkomyslnosti a přehnané ustaranosti. Hrozby a problémy nemusí znamenat…

Sv. Vintíř - společný světec Čechů a Němců (svátek 9.10.)

(7. 10. 2019) dne 9.10.1045 zemřel v šumavských lesích za přítomnosti knížete Břetislava a biskupa Severia (Šebíře). Následně byl…