Sekce: Knihovna

Jan Pavel II.

09. Maria Prostřednice

z knihy Májové úvahy - Výběr z encykliky Redemptoris Mater (Jan Pavel II.)

Po synově odchodu trvá Mariino mateřství v církvi dál jako mateřské prostřednictví. Tím, že se jako matka přimlouvala za všechny své děti, spolupracovala na spásonosném díle svého Syna, Vykupitele světa. Koncil učí: "Toto Mariino mateřství trvá nepřetržitě v plánu milosti až do věčného zakončení spásy všech vyvolených." Mateřské prostřednictví Pánovy služebnice dosáhlo vykupitelskou smrtí jejího Syna univerzálního rozměru, protože dílo vykoupení se vztahuje na všechny lidi. Tak se ukazuje zvláštním způsobem účinnost jediného a univerzálního prostřednictví Kristova mezi Bohem a lidmi. Mariina spolupráce se svým "podřazeným" způsobem účasti na všeobecném prostřednictví Vykupitele, jediného prostředníka. (RM 40)

Někdo měl hodnou maminku, už ji ztratil a tak ji teď znovu nalezl v Marii. Jiný právě hodnou maminku postrádal či postrádá, a tak ji také nalezl v Marii. Takové a podobné věci jsou lidské, dost dobře možné - ale bylo by to málo. Všechna Mariina lidská láska, ochota, dobrota byla totiž pojata do tajemství Ježíšova vykupitelského díla. A vše, co člověk s Ježíšem - Spasitelem spojí, už není jen a jen jeho, už to není jen a pouze lidské. V Ježíši Kristu jsme se stali Božími syny a vše, co ve spojení s ním děláme, nese v sobě pečeť Boží v tomto světě. A tak Mariina pomoc a spolupráce na spáse světa není jen v tom, že přivedla na svět Božího Syna, ale právě také v tom, že ho vírou přijala a že zůstává ve spojení s ním. Člověk, který Ježíše přijal, je jím obohacen. Kdo je v Kristu, je nové stvoření, říká sv. Pavel. Skrze Krista jsme přijali milost za milostí. My všichni křesťané, a tím spíše tedy Maria, první z vykoupených. A je-li člověk do Krista vírou a milostí vtažen, je to, jako kdyby byl vtažen do ohně: sám začne hořet a zapaluje druhé. A takovýto oheň, který neničí, ale čistí, který lidi proměňuje v Boží děti, přišel Ježíš vrhnout na zem. Ten, kdo je Ježíši blízko, hoří naplno a zapaluje druhé: a právě takto také můžeme chápat Pannu Marii jako prostřednici. Nezprostředkuje nám samozřejmě nic jiného než to, co pochází z Ježíše Krista - ohně. A zprostředkuje nám to tehdy, jsme-li v něčem od tohoto ohně příliš daleko.

Nejde tedy zřejmě jen o to, abychom našli v Marii útěchu, maminčino pohlazení, ochranu před "zlým světem". Maria nám chce zprostředkovat nesrovnatelně víc: chce nám zprostředkovat Ježíše - oheň, oheň, který nás promění a tak zachrání. Oheň, kterým i my budeme zapalovat druhé.



Modleme se:
Bože, chválíme Tě a dobrořečíme ti za tvou velkou moudrost a lásku. Chválíme Tě za všechny, kdo nám Kristovo tajemství podle Tvého řádu spásy předávají. Chválíme Tě a děkujeme Ti na matku - Marii, která je plná Tvé milosti. Amen.





9.1 Maria nanebevzatá

Svým prostřednictvím, které je "podřazeno" prostřednictví Vykupitelovu, přispívá Maria zvláštním způsobem k spojení putující církve na zemi s eschatologickou a nebeskou skutečností společenství svatých. Neboť ona sama již "byla vzata do nebe". Pravda o Mariině nanebevzetí, kterou definoval Pius XII., byla potvrzena 2. vatikánským koncilem. Ten vyjadřuje víru církve takto: "Později neposkvrněná Panna, která byla uchována nedotčena jakoukoliv skvrnou dědičné viny, když dokončila svůj pozemský život, byla vzata s tělem i duší do nebeské slávy a povýšena od Pána za Královnu celého tvorstva, aby se lépe připodobnila svému Synu, který je Král králů, a vítěz nad hříchem a smrtí." (RM 41)

Pýcha vede člověka k tomu, aby se vydával za někoho, koho si sám vymyslil a vysnil. Ale víra vede člověka k tomu, aby se stával takovým, jak si ho vymyslel Bůh. Je to s podivem, ale Bůh má zpravidla o nás mnohem lepší a skvělejší představu, než ji máme my, než ji vytvoří naše nejbujnější fantazie: Bůh nás totiž vidí jako lidi, určené pro nebe, jako ty, které chce mít ve své blízkosti. Pozemská skutečnost naší hříšnosti a nejrůznější ubohosti se s tím zdá být v příkrém rozporu. A přece potřebujeme vidět a chápat Boží vizi o nás samotných jakožto skutečnost. Podívejme se tedy na Marii - první z vykoupených : je vzata do nebe. Na ní vidíme moc Kristova vykoupení. A za ní vidíme zástup věrných, který jde do nebeské slávy. Svaté a vůbec všechny, kdo už k Bohu došli. Patříme k sobě: to potřebujeme vědět. Ježíšovo přání přitáhnout všechny k sobě se uskutečnilo a uskutečňuje. Celým naším životem musí a může hýbat jakýsi "tah směrem k nebi". Nebe je i pro mne - a já jsem určen pro nebe. Toto vědomí mne může zachránit od věčného pádu. A první z vykoupených, nanebevzatá Maria je pro mne živým důkazem, že je to pravda a že je to možné.



Modleme se:
Panno Maria, chceme tě teď vidět v nebeské slávě, prozářenou jasem, který vychází z Tvého Syna. Radujeme se z toho, že patříme k Tobě. Amen.

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

• Úvodem
• 01. Maria v plánu spásy
• 02. Milostiplná - Mariino vyvolení
• 03. Blahoslavená, která uvěřila
• 04. Matka ve víře
• 05. Maria - prostřednice
• 06. Pouť víry Božího lidu
• 07. Maria a cesta k jednotě církve
• 08. Magnificat
• 10. Maria v našem životě (Jan Pavel II.)
• Obsah