05. Maria - prostřednice

z knihy Májové úvahy - Výběr z encykliky Redemptoris Mater (Jan Pavel II.)

Maria se staví mezi svého Syna a lidi v situaci jejich nedostatků, potřeb, utrpení. Staví se "mezi ně", to znamená dělá prostřednici, ne jako cizí osoba, ale ze svého postavení matky. Je si vědoma, že jako taková může přednášet Synovi potřeby lidí, ano více: že má k tomu "právo". Její prostřednictví má tedy ráz přímluvný. Maria se "přimlouvá" za lidi. (RM 21)

Někdo řekne: "Mezi Krista a mezi mne není potřeba stavět žádného prostředníka". Jiný řekne: "Nemohu ke Kristu přímo, prostředníka nutně potřebuji." Který názor je správný? Vlastně ani jeden. Pravdou je spíš to, že my lidé - křesťané se potřebujeme navzájem. Potřebujeme své bližní, své bratry ve víře, laiky i kněze, svaté a tedy samozřejmě i Marii. Ale nejen to. I Ježíš ji potřebuje a i nás potřebuje pro své dílo spásy. A to všechno proto, že Bůh stvořil člověka jako tvora společenského, jako toho, kdo si sám nevystačí. A také proto, že Bůh sám vtělením přijal tyto lidské podmínky za své.

Maria patří k Ježíšovi ze svého dvojího postavení matky: matky tělesné i matky ve víře. A my patříme k Marii podobně ze dvou důvodů: protože je i naší matkou a protože je i naší sestrou ve víře. I ona je údem církve, byť nejvznešenějším (sv. Augustin). A tak v dávném vyznání křesťanů o Panně Marii, prostřednici milostí, září a zjevuje se důležitá pravda o církvi: všechny údy se v ní navzájem potřebují, všechny si mohou být navzájem prospěšné a to podle toho, jak jsou blízko Kristu a jak je ve své svobodě Bůh obdaroval.

Toto nic nemění na skutečnosti, že jsme všichni, včetně svatých a Panny Marie, odkázáni na Ježíše, Vykupitele, jediného prostředníka mezi Bohem a lidmi. Aby se však naše vazba na Ježíše mohla promítnout do našich životů, aby se jeho dary mohly stát v našich životech skutečnými a používanými, aby se Boží láska mohla vlastně "vtělit" do našich životů, na to potřebujeme jeden druhého ... i svaté ... a samozřejmě i Pannu Marii. A za tyto všechny vazby nemůžeme být Ježíši, který nás všechny přijal, a který toto spojení mezi námi vytváří, nikdy dost vděčni.

Nikdo z nás si sám nestačí, a to ani ve víře; nikdo, ani Panna Maria, nemůže dát sám ze sebe světu spásu. Ale všichni, kdo věříme a kdo své životy Bohu otevíráme, jsme pro jeho dílo spásy použitelní. Maria, služebnice Páně, slouží Ježíši a jeho dílu spásy i nám. Je prvým údem církve.

Modleme se:
Děkujeme Ti, Bože, za vynalézavost Tvé lásky. Děkujeme ti za vše, co nám v Marii, Tvé vyvolené nazaretské dívce, dáváš. Děkujeme Ti za to, že jsme si ve Tvé církvi navzájem údy a že si můžeme Tvé dary sdílet. Amen.

5.1 Víra a přímluva

Na Mariiny přímluvy a pro poslušnost služebníků zahájil Ježíš v Káně "svou hodinu". V Káně se ukazuje Maria jako osoba věřící v Ježíše. Její víra přivolá první "znamení" a přispěje k probuzení víry učedníků. (RM 21)

Mezi lidmi mnohdy a mnohde platí protekce. Ne tak u Boha. Tam platí víra. A nejen to. Jak známe z mnoha míst v evangeliích, víra lidí Bohu jako by otevírá možnost, aby mohl lidem něco dát. Když Ježíš víru u nazaretských spoluobyvatel nenašel, nemohl pro ně, jak čteme v evangeliu, celkem nic udělat. Když našel víru aspoň jednoho člověka - své Matky v Káně - mohl uskutečnit to, co zamýšlel. Mariiny přímluvy stojí zřejmě na její víře. Tak je to ovšem u každého křesťana. Maria i zde, na svatbě v Káně, je předobrazem církve: přimlouvá se, věří a říká služebníkům, co mají dělat. A tak pomůže k zjevení se Boží slávy mezi lidmi, k Ježíšově účinné cestě mezi konkrétní lidi. V té chvíli není pomoženo jen svatebčanům. Otevírá se i víra učedníků.

Modleme se:
Prosíme Tě, Panno Maria, připomínej nám stále, že Tvému Synu musíme nejprve věřit, chceme-li s ním něco velkého zažít a vykonat. Chraň, prosíme, naši víru před škůdcem, který ji chce, jako vše Boží, kazit. Amen.

5.2 Nové mateřství na Golgotě

(Janovo) evangelium potvrzuje Mariino mateřství ve spasitelném řádu milosti v jeho vrcholném bodě, totiž když se dovršuje Kristova oběť na kříži, jeho velikonoční tajemství. Janův záznam je stručný: "U Ježíšova kříže stála jeho matka, příbuzná jeho matky Marie Kleofášova a Marie Magdalská. Když Ježíš uviděl svou matku, jak u ní stojí ten učedník, kterého měl rád, řekl matce: "Ženo, to je tvůj syn. Potom řekl učedníkovi: To je tvá matka. A od té chvíle ji ten učedník vzal k sobě." (Jan 10, 25-27)

Toto "nové Mariino mateřství", vzniklé skrze víru, tedy je plodem "nové lásky", která v ní pod křížem plně uzrála prostřednictvím její účasti na výkupné lásce Synově. (RM 23)

Znovu a znovu můžeme žasnout nad tím, jak Bůh lidi potřebuje. Jak si nechce stačit sám, ale jak na lidech, na jejich vzájemných vztazích, zjevuje svou slávu. Bůh potřeboval Marii jako matku svého Syna. Ale potřeboval i dále její víru a lásku - a potřebuje ji dodnes. Nechal její víru i lásku dozrát podivuhodným způsobem: v těsné blízkosti Ježíšovy smrti. Tam, kde zemřela živá pozemská sounáležitost matky a syna, otevírá se plně prostor pro nový vztah, novou sounáležitost, pro vztah, do něhož jsou vtahováni i ostatní lidé. Maria - matka všech. Nelze to chápat jen a jen očima tohoto světa, našich pozemských zkušeností. Čím více pronikáme ke zdrojům Boží lásky, tím lépe pochopíme vztahy, které tato láska mezi námi lidmi utkala.

Modleme se:
Maria, můžeme Tě nazývat matkou. Je to velký Boží dar. Děkujeme tedy s Tebou Bohu za to, jak velké věci vykonal, děkujeme za jeho milosrdenství. Amen.