Každý ať Krista následuje podle své životní situace a tomu odpovídající formou. - archív citátů

Sekce: Knihovna

Jan Pavel II.

07. Maria a cesta k jednotě církve

z knihy Májové úvahy - Výběr z encykliky Redemptoris Mater (Jan Pavel II.)

Duch vzbuzuje ve všech Kristových učednících touhu a činnost, aby se všichni pokojně sjednotili v jednom stádu a pod jedním Pastýřem. Pouť církve se vyznačuje zvláště v naší době ekumenismem. Křesťané hledají cesty, aby znovu nastolili jednotu, o kterou prosil Kristus Otce pro své učedníky v den před svým utrpením: "Ať jsou všichni jedno, jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, tak i oni ať jsou jedno v nás, aby svět uvěřil, že ty jsi mě poslal" (Jan 17,21). Jednota Kristových učedníků je tedy velké znamení, jež má vzbudit víru světa, zatímco jejich rozdělení je pohoršením.

... Na této cestě sama Maria slouží jako příklad: má vést křesťany k jednotě, jakou chtěl jejich jediný Pán a po jaké vroucně touží ti, kdo pozorně naslouchají "co říká dnes Duch církvím".

... Proč bychom neměli všichni společně pohlížet na Marií jako na svou společnou matku, která se modlí o jednotu Boží rodiny a která jde přede všemi v čele dlouhého průvodu svědků víry v jediného Pána, který je Boží Syn a skrze Ducha svatého byl počat v jejím panenském lůně? (RM 30)

Podíváme-li se do současnosti, vidíme různé církve s různým vztahem k Marii: od vřelého vztahu pravoslavných přes opravdově kladný, ale obezřelý vztah luteránů až po ty církve, které o Marii vlastně nemluví. Zadíváme-li se ale všichni zpět až k počátkům a kořenům naší víry a našeho křesťanského vyznání, musíme vidět - jsme-li křesťany - Ježíše, a ve světle evangelií si pak nemůžeme od něho odmyslit jeho matku. Ježíšovu matku - Marii opravdu vidíme všichni, kdo se na Ježíše díváme. A pro nás všechny, kdo Bohu věříme, je velkým vzorem víry.

Naštěstí už u mnoha (ale bohužel zdaleka ne u všech) křesťanů zaniká podivná zásada, podle které bylo třeba "těm druhým" především stále předhazovat právě to, v čem se od nás liší. Ne, nemůžeme samozřejmě říkat, že se ve všem se všemi křesťany shodujeme, když to není pravda. A naše neshody nejsou jen a jen v nepodstatných věcech. Ale dělat z Panny Marie pramen nebo důvod rozdělení ať už na jakékoliv straně, to opravdu nejde.

Marii nacházíme - podle Skutků apoštolských - ve večeřadle s apoštoly, modlícími se společně po Ježíšově nanebevstoupení před sesláním Ducha svatého. Ani dnes ji nehledejme jinde. Modlí se s námi. S námi všemi, kteří chtějí mít Kristova Ducha, kteří chtějí hlásat v jeho síle světu evangelium, kteří dávají svůj život Bohu. Nemůže být tedy Maria od nikoho z nás daleko, ať patříme do jakékoliv církve, protože nemůže být daleko od Krista a od jeho věci.



Modleme se:
Bože, náš Otče, děkujeme Ti, že jsi nás křesťany přijal všechny za vlastní. Děkujeme ti také za naši velkou sestru ve víře, za náš vzor, za matku Tvého Syna Marii. Děkujeme ti, že jsi z nás ze všech udělal jedno tělo - církev, že spolu s Marií patříme Ježíši Kristu a v něm Tobě. Amen.





7.1 Maria a východní církve

Kromě toho bych chtěl podtrhnout, že katolická církev, pravoslavná církev a starobylé východní církve dobře vědí, jak hluboko jsou spojeny v lásce a úctě k "theotokos", k Bohorodičce. ... Bratři těchto církví prožili těžké události. Ale vždycky byly jejich dějiny prodchnuty vroucí touhou po křesťanském angažování a po apoštolském vyzařování, i když často za krvavých pronásledování. Jsou to dějiny věrnosti Pánu, opravdová "putování ve víře", napříč místy i dobami, během kterých východní křesťané pohlíželi s bezmeznou důvěrou na Pánovu matku, opěvovali ji zpěvy a nepřetržitě ji vzývali modlitbami. (RM 31)

Křesťanský východ - to je pro většinu z nás neznámý svět. Snad ještě něco víme o kráse pravoslavných chrámů, jak je známa z fotografií Moskvy, ale možná už neznáme pravoslavné ikony - obrazy světců, Panny Marie, Pána Ježíše. Úcta, která se ikonám v pravoslaví vzdává, by nás možná překvapila. Pravoslavní opravdu skrze ikony ctí živé světce.

Právě východní církve byly svědky zápasů o správné pochopení lidství a božství Ježíšova a proto se také zblízka zadívaly na Marii a docenily fakt, že přivedla na svět nejen člověka, ale i pravého Božího Syna - Boha. Tyto církve Marii ctí a milují, byly v nich napsány překrásné básně a modlitby, oslavující Ježíšovu matku. Závěr jednoho takového starobylého hymnu pocházejícího z konce 5. století se teď pomodlíme:
Všichni opěvují Tvůj porod a oslavují tě jako živý chrám, Bohorodičko. Pán, který vše drží v rukou, Tě učinil svatou a slavnou, protože přebýval v Tvém lůně, a nás naučil zpívat:
Raduj se, chráme Božího Slova,
Raduj se, svatyně přesvatá.
Raduj se, archo pozlacená duchem,
Raduj se, poklade věčného života.
Raduj se, bohatství všech svatých panovníků,
Raduj se, vznešená chloubo zbožných kněží.
Raduj se, jsi nedobytnou věží církve,
Raduj se, jsi mohutnou hradbou Božího království.
Raduj se, skrze Tebe získáme vítězství,
Raduj se, skrze Tebe srazíme nepřátele.
Raduj se, uzdravení mého těla,
Raduj se, spáso duše mé.
Raduj se, Nevěsto nesnoubená.
Veliká a slavná Matko, Rodičko Nejvyššího ze všech svatých, Rodičko nejsvětějšího Slova, přijmi od nás tento zpěv. Chraň nás všechny před neštěstím. Vysvoboď nás od hrozícího trestu. Nás, kteří hlasitě zpíváme: Aleluja!
(Hymnus Akathistos, Velehrad 1995)





7.2 Maria a pravoslaví

Je na místě rovněž připomenout ikonu Matky Boží Vladimírovy, která vždycky doprovázela pouť víry národů staré Rusi. Blíží se 1.000 výročí pokřesťanštění oněch ušlechtilých krajin: země prostých lidí, myslitelů, svatých. Ikony jsou ještě dnes uctívány pod různými názvy na území Ukrajiny, Bílé Rusi, Ruska. Svědčí o víře a duchu modlitby tohoto lidu, který má cit pro přítomnost a ochranu Matky Boží. Nejsvětější Panna na nich září jako odlesk Boží krásy, jako příbytek věčné moudrosti, jako modlící se postava, vzor kontemplace, jako obraz slávy. (RM 33)

Křesťanství u nás bylo a je více v rozhovoru s církví západní - nejen s katolickou církví západu, ale i s protestantstvím, které má rovněž kořeny na západ od nás. Je ale třeba vzít vážně přání papeže, aby "církev začala znovu dýchat naplno oběma plícemi - jde o východ a západ" (RM 34) Snad alespoň někdo z nás bude mít či má možnost vnímat pravoslavnou zbožnost: ať už ve výtvarném umění (ikony), nebo v modlitbách, hymnech či písních. Otevřme v tom případě svá srdce zbožnosti, která vyrostla z opravdových hloubek víry. Panna Maria nám tam vždy zrcadlí Krista a zpodobňuje církev.

Jako modlitbu dnes použijme modlitbu z pravoslavné liturgie, ze svátku narození Panny Marie (narození přesvaté Bohorodice):
Pojďte všichni věřící, pospěšme k Panně Marii! Hle, přichází na svět Máti našeho Boha, určená k tomu již před svým narozením. Ona jest nádobou panenství, žezlem Áronovým, vypučevším z kořene Jesse, předmětem hlásání proroků a výhonkem spravedlivých Jáchyma a Anny. Přichází na svět a svět se tím obnovuje. Přichází na svět a církev velebně se okrašluje. Ona jest chrámem svatým, připraveným k přijetí Boha, nádobou panenskou a královskou svatební síní, v níž koná se přeslavné a nepochopitelné spojení obou přirozeností Kristových. Jemu se klanějíce, opěvujeme narození přečisté Panny.


Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Ex 17,8-13; Žalm 121; 2 Tim 3,14 – 4,2
Lk 18,1-8

Ježíš velmi okatým způsobem ukazuje, že Bohu na člověku záleží. Když už i nespravedlivý soudce se nechá pohnout ke zjednání spravedlnosti, oč více Bůh. Snad každý přitaká logickému důsledku vyprávěného podobenství. Ale Ježíš míří jinam. Svatý Lukáš na začátku poznamenal: „Ježíš vypravoval… podobenství, že je třeba stále se mod-lit a neochabovat.“ Neochabovat, být mdlého ducha či ztratit odvahu jsou docela běžné nemoci křesťanů. Po čase nadšení se modlitbě a rozhovoru s Bohem vzdalujeme. Proto na konci úryvku Ježíš poznamenává, zda nalezne víru, až přijde. Ochablost je protikladem vytrvalosti, kterou naznačilo první čtení. Jsou tací, kteří by podle Ježíšova podobenství nedošli ani ke dveřím soudce, natož aby zabušili. Ježíš je povzbuzuje k odvaze. Pak jsou ale ti, kteří vědí jak „zabušit“ na dveře. Ale po prvním pokusu to vzdají. Bůh však čeká, že ho oslovíme a budeme ho zvát do událostí svého života. Jestliže jsme ochabli, pak právě dnes můžeme povstat a znovu se o modlitbu opřít.

Zdroj: Nedělní liturgie

Blahoslavený Karel Habsburský (21.10.)

(20. 10. 2019) Poslední císař rakouský, král český a uherský. Světlo ke všem důležitým rozhodnutím hledal v modlitbě... (odkaz na web…

Proč misie? Videoseriál "Víra do kapsy"

Proč misie? Videoseriál "Víra do kapsy"
(18. 10. 2019) V říjnu 2019 zve papež František všechny pokřtěné křesťany ke slavení Mimořádného misijního měsíce. Více o našem…

Oblíbené rekolekce s J. Augystynem

Oblíbené rekolekce s J. Augystynem
(17. 10. 2019) 8.–9. listopadu 2019 rekolekce na téma Eucharistie – zdroj lásky, odvahy a radosti života pořádá Pastorační…

Jerzy Popiełuszko († 19.10.1984)

Jerzy Popiełuszko († 19.10.1984)
(17. 10. 2019) V období výjimečného stavu dodával polský kněz Jerzy Popiełuszko svým krajanům sílu a naději. Na jeho mše se sjížděli…

Doporučujeme ke zhlédnutí animovaný film o papeži Janu Pavlu II. na DVD

(16. 10. 2019) Při příležitosti zvolení Jana Pavla II. papežem (16.10.1978) doporučujeme animovaný film: Karol, Odvaha otce Karola

Jan Pavel II. - výročí zvolení papežem

(15. 10. 2019) 16.10. 1978 byl zvolen papežem Karol Wojtyla. V papežském úřadě byl do své smrti 2. dubna 2005. Papež Jan Pavel II.…

Terezie z Avily - Svatý, který je smutný, je smutný svatý...

(14. 10. 2019) Opravdová svatost s sebou nese radost.

Doporučujeme k přečtení: O nesnázích v manželství - Aleš Opatrný

Doporučujeme k přečtení: O nesnázích v manželství - Aleš Opatrný
(10. 10. 2019) Vyvarovat se je třeba dvou extrémů: vědomé lehkomyslnosti a přehnané ustaranosti. Hrozby a problémy nemusí znamenat…

Sv. Vintíř - společný světec Čechů a Němců (svátek 9.10.)

(7. 10. 2019) dne 9.10.1045 zemřel v šumavských lesích za přítomnosti knížete Břetislava a biskupa Severia (Šebíře). Následně byl…