Bůh je sám v sobě dialogem, sám v sobě děním sebesdělující lásky;  - archív citátů

Sekce: Knihovna

Jiří Skoblík

15. Několik slov k Mojžíšovu zákonu

z knihy Morálka v křesťanské praxi

Vlivem sv. Pavla se na Mojžíšův zákon díváme jako na cosi překonaného, u čeho zdržovat se je nejen ztráta času, ale dokonce i škodlivé. Uznáváme pouze desatero, které však s Mojžíšovým zákonem chybně ztotožňujeme. Tento útvar, významný nejen teologicky, ale i kulturně - historicky, je mnohem větší, dekalog tvoří pouze jakési etické ohnisko. Nelze říci, že by věřící o ostatních předpisech Mojžíšova zákona nic nevěděli. Některé partie jsou vlivem evangelií dobře známé, nemohou však být ceněny, protože hrají v kontextu sporů Ježíše s jeho odpůrci znehodnocenou roli, jako levirátní zákon (Dt 25, 5nn) s absurditou sedmi mužů jedné ženy, zápudný lístek, prozrazující tvrdé srdce (Dt 24, nn), předpisy o rituální čistotě, nezávislé na tom, co do člověka vchází (Mk 7, 14.15), nebo o desátcích, které mají ustupovat právu, milosrdenství a věrnosti (Mt 23, 23).

Křesťané by neměli podceňovat význam tohoto zákona, vždyť nese stopy Boží pedagogické činnosti, jedná se přece o „vychovatele pro Krista“ (Gal 3,24). Připomenout při kněžských exerciciích předpisy o uvádění starozákonních kněží do služby (Ex 29) by dost možná inspirovalo novozákonní kněze k intenzivnějšímu vědomí vznešenosti svěřované služby.

Potíže dělá řada předpisů, působící na dnešního člověka spíše bizarně, ačkoliv jde vlastně o nedorozumění. Historicky podmíněný obal, do kterého zákonodárce balí předpis, chránící hodnotu, jejíž aktuálnost historicky podmíněná není, by neměl zakrýt pohled na jádro požadavku, které zmiňovaná hodnota představuje. Příkladů je řada.

V Ex 20, 25n se říká: „Jestliže mi budeš dělat oltář z kamenů, neotesávej je; kdybys je opracovával dlátem, znesvětil bys je. Nebudeš vystupovat k mému oltáři po stupních, abys u něho neodkrýval svou nahotu.“

Z reálií je známo, že otesávané kameny měly podle tehdejšího chápání magický účin. Proto jejich opracovávání znesvěcovalo. Uvidět pohlaví obětníka, vystupujícího k oltáři, mohlo připomínat praxi pohanských kultů se silnými sexuálními akcenty. To jsou dvě empirická fakta, zprostředkovaná biblickými obory.

Co je to magie? Rituální technika, usilující o „vyšší“ síly k ovlivnění lidí, přírody i duchů. Z hlediska poznání je podstatou magie přesvědčení o možnosti automatického vyvolání sil, z hlediska etiky vůle donucovat božství. (A. Auer)

V uvedeném předpisu neotesávat kameny pro oltář a nevystupovat k němu jsou patrné dvě roviny, které je třeba od sebe oddělovat. Jedna rovina je významná podmíněně, závislá kulturně historicky, druhá je významná nepodmíněně, týká se trvale významné hodnoty. Spojení obou rovin je pro praktickou použitelnost předpisu nutné, je však dobově podmíněné.

Otesané kameny nepředstavují v dnešní době žádný problém, jde o čistě technickou záležitost. Chtít docílit magický účin (lhostejno čím) však představuje něco zásadně záporného. Člověk usiluje takovým činem ovládat síly přírody nad své mravní možnosti, protože jím ztrácí svou „tvář“. Efektivita jeho snahy čili fyzické možnosti, které by mnoho lidí popřelo, jsou bezvýznamné, rozhoduje úmysl.

Nábožensky řečeno znamená magie degradaci božského tím, že tvor vnucuje Tvůrci svou vůli a tím ho připravuje o jeho suverenitu. Bůh zbavený suverenity ale přestává být Bohem. Nenábožensky řečeno znamená magie snahu dosáhnout vhodný cíl (ovládnutí sil přírody) volbou lidsky nepřiměřeného, čili vlastně nelidského prostředku (pomocí sil, kterými člověk nedisponuje). Je samozřejmě třeba pečlivě rozlišit opírání se o síly, kterými člověk nedisponuje zásadně od sil, kterými člověk disponuje výjimečně. Ty by neměly být vystaveny podezřívání z magických praktik.

Požadavek nevystupovat po stupních k oltáři má také dvojí rovinu. Zahlédnout kus nahoty dnes nikoho neinspiruje ke kultům pohanských božstev. Potud je předpis kulturně podmíněný. Takový pohled však může svádět k představám, prožitkům a činům, při kterých člověku hrozí dehumanizace sexuality. Tento fakt kulturně podmíněný není, vyžaduje pozornost právě tak dnes jako tenkrát.

Pro biblického člověka však bylo rozhodující kultické, nikoliv etické hledisko. Proto je třeba (jako u prvního požadavku) zdůraznit náboženskou rovinu. Zásadní hodnotou, chráněnou zákazem vystupovat po oltářních stupních, je vztah radikální závislosti tvora, kompenzované právě tak radikální důvěrou k Bohu, který je v nabídce orientálního pantheonu příznačný tím, že člověka jako svou tvorbu nejen nedehumanizuje, ale zmnožuje ji, jak jasnozřivě, i když metodicky sporným způsobem vystihl prorok Eliáš v proslulém souboji prorok versus kněží. (1 Král 18,20nn)

Mojžíšův zákon tedy učí ocenit zásadní hodnoty, společné dnešnímu i tehdejšímu člověku, ale právě tak habitus, do kterého je ochrana hodnoty oblečena formou normy, odpovídající obzoru a cítění určité doby. Jedno bez druhého neobstojí. Norma bez hodnoty vede k samoúčelnému formalizmu, hodnota bez normy k vizi cíle bez cesty, což je obvykle výchovně naprosto neúčinné. Tento velký náboženský, etický i obecně kulturní památník lidstva je také dokladem toho, jak dokáže dobrý zákonodárce vystihnout funkčnost dobových tendencí pro kodifikaci respektu vůči trvale platným hodnotám.


Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Čtení z dnešního dne: Čtvrtek 4. 6., svátek Ježíše Krista, nejvyššího a věčného kněze

;

Komentář k Mt 26,36-42: I naši kněží mají s Ježíšovou osamoceností své zkušenosti… Dokážu jim podat pomocnou ruku a povzbudit je, třeba jen slovem?

Zdroj: Nedělní liturgie

Invaze spojeneckých vojsk v Normandii (výročí 6. června 1944)

(4. 6. 2020) Není zapotřebí jen lidí odvážných, chytrých a silných…

5. června -´Světový den životního prostředí´

(3. 6. 2020) Sama Země má svou důstojnost, kterou máme respektovat. (Benedikt XVI.) 5. 6. se připomíná "Světový den životního…

Slavnost Nejsvětější Trojice

(1. 6. 2020) Svátek připomíná ústřední křesťanskou nauku o Bohu, který je Láska, a který existuje ve společenství tří osob: Bůh -…

Svátek Ježíše Krista, nejvyššího a věčného kněze

(1. 6. 2020) Ve čtvrtek po slavnosti Seslání Ducha svatého se slaví svátek Ježíše Krista, nejvyššího a věčného kněze (latinsky festum…

Ubožáku, tobě se líbí křesťanství?

(31. 5. 2020) Sv. Justin, mučedník - svátek 1.6.

Letnice, Svatodušní svátky...

(25. 5. 2020) O Letnicích křesťané slaví slavnost seslání Ducha svatého - tedy skutečnost, že Bůh skrze Ducha svatého působí (dodnes)…

Den modliteb za církev v Číně (24.5.)

(22. 5. 2020) Prosby za dar vytrvalosti pro bratry a sestry v Číně...

Den modliteb za pronásledované křesťany

(22. 5. 2020) Každý rok se o 6. neděli velikonoční připomínají naši pronásledovaní bratři a sestry po celém světě.

Varování před sektou Shincheonji

Jde o nové náboženské hnutí z Jižní Koreje. Církve po celém světě proti němu varují.

Důvodem je sektářská povaha, manipulativní praktiky, snahu o utajování, zásadní odklon od křesťanského učení apod.

Její členové zpravidla postupně opouštějí rodiny a omezují veškeré kontakty s vnějším světem.

Více informací:

www.scjinfo.cz