Poznámky

[1]Gardavský, V., Bůh není zcela mrtev. Praha: Československý spisovatel, 1970, s. 34.
[2] To jsou úkoly nejen pro filozofickou etiku, rozpracovávající vedle přírodovědeckých aspektů ekologické materiály, ale i pro etiku teologickou.
[3] Septuaginta čte „neviditelná“ a „neupravená“, tedy z hlediska řádu vlastně nejsoucí.
[4] Verš je předmětem různých výkladů. Všechny se shodují v tom, že prastav je třeba pojímat jako cosi negativního, to, co místo něho začíná, jako cosi pozitivního. G. von Rad mluví o Gottessturm, jakoby Tvůrce vyjadřoval krajní nespokojenost s přítomným stavem a s obrovskou silou přistupoval k nápravě.
[5] Tato slova jsou jakýmsi refrénem, zakončujícím etapy stvoření.
[6] V čem spočívá lidské zobrazení Boha může být předmětem různých výkladů; ekumenická bible mluví o schopnosti člověka žít s Bohem v obecenství.
[7] Productio rei ex nihilo sui et subiecti, vytvoření něčeho, co dosud neexistovalo ani samo, ani jeho věcný základ.
[8] Bez ohledu na fakt, že si Izraelita nedovedl představit počátek bez výchozího „materiálu“.
[9] Kratochvíl, Z., Filozofie živé přírody. Herrmann a. s., 1994, s. 95: (nezkultivovaná krajina)... „nám připomíná strukturu spodních vrstev naší přirozenosti... V takové krajině musíme o svůj vztah ke světu skrze své okolí často zápasit, občas i nebezpečně a občas i bez předem známých pravidel onoho zápasu, neboť právě o ta pravidla se teprve zápasí.“
[10] Sádlo, J., Krajina jako interpretovaný text. in: Kratochvíl, op.cit., s.179.
[11] To se týká i „pralesů“, např. v chráněné krajinné oblasti Šumava. Přívlastek „chráněná“ zařazuje i takovou krajinu do kategorie kultivace, a to v podobě nedotčenosti.
[12] Integritas, proportio, claritas; Tomáš Aq., Summa th., I 39-8.
[13] Greshake, G., Nacházet Boha ve všech věcech. Praha: Zvon, 1996, s. 16n.
[14] Jak je patrné na dekalogu. Slavnostní promulgace (pozitivní zákon) se týká obsahu, který je v zásadě racionálně zvladatelný (přirozený zákon).

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Autor: Jiří Skoblík

Témata: Morálka, etika

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

16. 11. 2025, 9. 11. 2025

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Ez 47,1-2.8-9.12; Žalm Žl 46 (45), 2-3.5-6.8-9 Odp.: 5; 1 Kor 3,9c-11.16-17
Jan 2,13-22

Většinou je nedělní cesta do kostela zcela automatická. Jistě víme o kostele v jiné obci či městě, ale je nám poněkud cizí, není to „náš kostel“. Chrám je však mnohem více než jen shromaždiště věřících z našeho okolí. Chrám je znamením církve – společenství těch, kdo jdou za Bohem. Církev – chrám – je znamením Boží blízkosti člověku. Chrám už není místo, kde si s obavami kupujeme odpuštění a s napětím čekáme, zda bude odpuštěno (srov. chrám v pojetí starozákonního Orientu). Chrám je díky Kristově oběti místo, kde Bůh čeká na svůj lid a kam my přicházíme domů, k Bohu. Lateránská bazilika je tak především vnímána jako místo církve. Proto je zde úzká vazba na papeže, proto se zde konaly koncily. Slavíme tedy svátek církve – Božího těla, kterým je v posledku sám Kristus.