Bohu se nejvíce podobáme, když prokazujeme dobro těm, kteří nám to nemohou oplatit... - archív citátů

Sekce: Knihovna

Norbert Baumert

8. Dar uzdravování

z knihy Uzdravení a pověření uzdravovat podle Nového zákona (Norbert Baumert)

Tento „dar“, s nímž se setkáváme u Ježíše a u jeho učedníků, není ani vysokým lékařským uměním ani nějakým zvláštním médiovým uschopněním, nýbrž „charismatem“, zjevením Božím a „manifestací Ducha“ (1 K 12, 7.9). Takovéto „dary (jednotlivých) uzdravení“ jsou Bohem dávány „jednomu nebo druhému“, tedy ne každému křesťanu stejným způsobem. V tomto nedisponovatelném přidělování tkví jeden z podstatných rysů charismatu.

Lidé, kteří zakusili uzdravení skrze modlitbu, mají někdy tendenci u každé nemoci říkat: „Je jenom třeba se modlit a všechno bude dobré“. Aniž by se v jednotlivém případu naslouchalo, co chce Bůh zde a nyní dělat, je modlitba používána jako nějaký všelék nebo dokonce jako nátlakový prostředek. Chyba zde spočívá ve zevšeobecňování, které jsme viděli již výše. Současně je v tom často nedostatek úcty před vztahem nemocného k Bohu. Místo abychom se v příhodném okamžiku zeptali: „Nepomodlíme se společně?“, budíme dojem, jako by se modlitbou mohlo dosáhnout všeho a jako by se nemocný dosud správně nemodlil. I když to u mnohých může být subjektivně způsobeno jistou naivitou, přesto je takovéto jednání objektivně nejen urážkou nemocného, nýbrž i opovážlivostí vůči Bohu. Neboť člověk zde nebere v úvahu, že „dary (jednotlivých) uzdravení“ jsou přidělovány, „jak chce Duch“ (1 K 12, 9.11).

Naopak lidé s pravým darem uzdravování velice přesně vědí, že pokaždé musí znovu naslouchat, co chce Bůh udělat. Někteří pak zkušeností poznají, že smějí uzdravení zprostředkovat přednostně v jedné zcela určité oblasti, např. v oblasti tělesných nemocí, jiní v okruhu duševního uzdravení, jiní v boji proti démonickým mocnostem. Povšimnou si toho tím, že při podobných případech častěji pociťují sílu víry, lásky a přímluvy, zatímco jiní, kteří se rovněž modlí za nemocné, v Duchu rozpoznají, že to není jejich specifický úkol. To jim nezabraňuje, aby veškeré utrpení, se kterým se setkají, nesli v modlitbě k Bohu; avšak také pociťují, že po určité době je správné modlitbu zakončit.


Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Témata: Uzdravení

Čtení z dnešního dne: Pátek 6. 2. 2026, Pátek Památka sv. Pavla Mikiho a druhů, mučedníků

Sir 47,2-13 (řec. 2-11);

Komentář k Mk 6,14-29: Mocný Herodes měl před Janem strach. Jen tam, kde se církev – i já sám! – odvážně zhostí svého prorockého úkolu, získá respekt.

Zdroj: Nedělní liturgie

Týden manželství

(6. 2. 2026) Dobré manželství není samozřejmost. To si uvědomují i orgranizátoři Národního týdne manželství, který se pořádá od roku…

Svatoblažejské požehnání (3.2.)

(1. 2. 2026) Na svátek sv. Blažeje (3. února) je možné udílet tzv. svatoblažejské požehnání...

Přímluvy 4. neděle v mezidobí, cyklus A / 1. 2. 2026

(30. 1. 2026) Povzbuzeni důvěrou, že Bůh zjednává právo utlačeným a dává chléb hladovým,[1] předložme mu naše modlitby:

Hromnice, Svátek Uvedení Páně do chrámu a Světový den zasvěcených osob (2.2.)

Hromnice, Svátek Uvedení Páně do chrámu a Světový den zasvěcených osob (2.2.)
(30. 1. 2026) Svátek Uvedení Páně do chrámu (2.2.) se lidově nazývá Hromnice. Tento den se slaví i Světový den zasvěcených osob.

Byl odsouzen k smrti zastřelením, byl deportován na Sibiř: Fjodor Michajlovič Dostojevskij (+ 28.1. 1881)

(27. 1. 2026) Říká-li se, že člověk v životě neumírá jen jednou, pak to obzvlášť platí pro život ruského spisovatele Dostojevského,…

Den památky obětí holocaustu 27.1.

(26. 1. 2026) Holokaust - holocaust - šoa - genocida - znamená systematické pronásledování vyvražďování Židů za Druhé světové války.…

Neděle Božího slova - vždy 3. neděle liturgického mezidobí

Neděle Božího slova - vždy 3. neděle liturgického mezidobí
(24. 1. 2026) Vždy 3. neděle liturgického mezidobí je v církvi věnována „slavení a šíření Božího slova a úvaze nad ním“.