Pokora je jediná vlastnost, kterou Ježíš výslovně vyzval napodobovat.  - archív citátů

Sekce: Knihovna

Norbert Baumert

8. Dar uzdravování

z knihy Uzdravení a pověření uzdravovat podle Nového zákona (Norbert Baumert)

Tento „dar“, s nímž se setkáváme u Ježíše a u jeho učedníků, není ani vysokým lékařským uměním ani nějakým zvláštním médiovým uschopněním, nýbrž „charismatem“, zjevením Božím a „manifestací Ducha“ (1 K 12, 7.9). Takovéto „dary (jednotlivých) uzdravení“ jsou Bohem dávány „jednomu nebo druhému“, tedy ne každému křesťanu stejným způsobem. V tomto nedisponovatelném přidělování tkví jeden z podstatných rysů charismatu.

Lidé, kteří zakusili uzdravení skrze modlitbu, mají někdy tendenci u každé nemoci říkat: „Je jenom třeba se modlit a všechno bude dobré“. Aniž by se v jednotlivém případu naslouchalo, co chce Bůh zde a nyní dělat, je modlitba používána jako nějaký všelék nebo dokonce jako nátlakový prostředek. Chyba zde spočívá ve zevšeobecňování, které jsme viděli již výše. Současně je v tom často nedostatek úcty před vztahem nemocného k Bohu. Místo abychom se v příhodném okamžiku zeptali: „Nepomodlíme se společně?“, budíme dojem, jako by se modlitbou mohlo dosáhnout všeho a jako by se nemocný dosud správně nemodlil. I když to u mnohých může být subjektivně způsobeno jistou naivitou, přesto je takovéto jednání objektivně nejen urážkou nemocného, nýbrž i opovážlivostí vůči Bohu. Neboť člověk zde nebere v úvahu, že „dary (jednotlivých) uzdravení“ jsou přidělovány, „jak chce Duch“ (1 K 12, 9.11).

Naopak lidé s pravým darem uzdravování velice přesně vědí, že pokaždé musí znovu naslouchat, co chce Bůh udělat. Někteří pak zkušeností poznají, že smějí uzdravení zprostředkovat přednostně v jedné zcela určité oblasti, např. v oblasti tělesných nemocí, jiní v okruhu duševního uzdravení, jiní v boji proti démonickým mocnostem. Povšimnou si toho tím, že při podobných případech častěji pociťují sílu víry, lásky a přímluvy, zatímco jiní, kteří se rovněž modlí za nemocné, v Duchu rozpoznají, že to není jejich specifický úkol. To jim nezabraňuje, aby veškeré utrpení, se kterým se setkají, nesli v modlitbě k Bohu; avšak také pociťují, že po určité době je správné modlitbu zakončit.


Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Témata: Uzdravení

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Sk 6,1-7; Žalm Žl 33,1-2.4-5.18-19; 1 Petr 2,4-9
Jan 14,1-12

Cesta je mnohdy únavná, nejistá, někdy i nudná. Spočinutí v jistotě a klidu některé lidi přitahuje, jiné zas odpuzuje. Ježíš o této věci nefilosofuje, ale sám jde po této zemi cestou, která vede k Bohu, jeho Otci. A neříká jen, že zná správnou cestu, ale že je sám cestou. Pro člověka je to tedy výzva, aby se s ním ztotožnil v jeho důvěře k Otci, v jeho odvaze spolehnout se víc na Otce v nebi než na sebe sama a na lidi na zemi. Je to velké pozvání k neokázalé statečnosti a zároveň jedinečná šance, jak nepromarnit vlastní život a jak se nestat zajatcem neskutečných životních snů a nepravých vůdců.

Zdroj: Nedělní liturgie

Nanebevstoupení Páně

(10. 5. 2026) Slavnost Nanebevstoupení Páně se slaví ve čtvrtek - 40. den po Velikonocích. Následující den začíná "novéna" -…

Den matek

(9. 5. 2026) Svátek matek (den matek) se slaví druhou květnovou neděli.

Přímluvy - 5. neděle velikonoční, cyklus A / 3. 5. 2026

(30. 4. 2026) Bůh nás povolal ze tmy ke svému podivuhodnému světlu. Proto mu svěřme své prosby:

Květen - měsíc Panny Marie

(30. 4. 2026) Měsíc květen bývá oblíben z různých hledisek.

Panna Maria není bohyně (Vojtěch Kodet)

(30. 4. 2026) Jak by ne/měla vypadat zdravá mariánská úcta?

1.5. Sv. Josefa, Dělníka - Svátek práce

(29. 4. 2026) Člověk se v práci nejen realizuje, ale je to zároveň i služba bližnímu, společnosti, a tím i Kristu.