4. Znamení Božího království

z knihy Uzdravení a pověření uzdravovat podle Nového zákona (Norbert Baumert)

Tato nedisponovatelnost, jež je vlastní uzdravením při modlitbě, souvisí především s tím, že tato uzdravení jsou jak v Novém zákoně, tak i dnes vždy znameními přicházejícího Božího království. Jenom kdo je vidí v této souvislosti, vykládá je správně.

Samozřejmě je v nich viditelná láska k trpícím lidem, jejichž bolest chce Bůh mírnit; avšak tím posledním cílem je otevřít zrak pro hlubší uzdravení: smíření s Bohem skrze odpuštění hříchů (Mk 2, 1 - 12). Ježíš tedy nepřišel, aby připravil lékaře o práci a aby se nemocnice staly zbytečnými, nýbrž aby se člověka dotkl z centra jeho bytosti a aby jej odtud, z nitra, uzdravil. Každé tělesné uzdravení je potud jen znamením a reálným symbolem Božího království a není s ním identické. Proto stále zůstává tajemstvím Boží lásky, kdy a komu nějaké takovéto na hlubší skutečnost odkazující uzdravení daruje, zatímco svou milost přislibuje každému.

Po stránce pastorační je proto mimořádně důležité, aby modlitba za uzdravení byla u jednotlivců i ve skupinách a farních obcích začleněna do hlásání radostného poselství a aby se nikdy nestala samoúčelnou. Poněvadž hranice jsou zde plynulé, musejí se především ti, co mají zodpovědnost za velká shromáždění, sami stále prověřovat a stále nově se snažit korigovat a zaujímat velmi citlivý postoj. Člověk bude opatrný vůči křesťanům, kteří jako pouliční vyvolávači a bez jakékoli církevní navázanosti nabízejí své uzdravovací služby, ale současně si bude vědom toho, že Bůh „může Abrahámovi stvořit děti z kamení“ (Mt 3, 9). Ježíš říká o cizinci, který vyháněl démony v jeho jménu: „Nebraňte mu. Kdo není proti vám, je pro vás“ (L 9, 49). Na druhé straně se také podstatně nenechal nebezpečím zneužití odradit od toho, aby poselství, jež měl za úkol hlásat, předával slovem i skutkem, i když mnoho lidí zůstalo jenom na povrchu.