Sekce: Knihovna

Poznámky pod čarou

z knihy Dives in misericordia - encyklika O Božím milosrdenství

________________________________________

[1] Srov. Ef 2,4

[2] Srov. Jan 1,18; Žid l,1n

[3] Jan 14,8n

[4] Ef 2,4n

[5] 2 Kor 1,3

[6] GS 22

[7] Srov. tamtéž

[8] 1 Tim 6,16

[9] Řím 1,20

[10] Jan 1,18

[11] 1 Tim 6,16

[12] Tit 3,4

[13] Srov. Ef 2,4

[14] Srov. Gn 1,28

[15] GS 9

[16] 2 Kor 1,3

[17] Mt 6,4.18.

[18] Srov. Ef 3,18; také Lk 11,5-13

[19] Lk 4,18n

[20] Lk 7,19

[21] Lk 7,22n

[22] 1 Jan 4,8.16.

[23] Srov. Ef 2,4

[24] Lk 15,11-32

[25] Lk 10,30-37

[26] Mt 18,23-35

[27] Mt 18,12n; Lk 15,3-7

[28] Lk 15,8n

[29] Mt 22,38

[30] Mt 5,7

[31] Srov. Sd 3,7n

[32] Srov. 1 Král 8,22-53

[33] Srov. Mich 7,18n

[34] Srov. Iz 1,18; 51,4-16

[35] Srov. Bar 2,11 - 3,8

[36] Srov. Neh 9

[37] Srov. např. Oz 2,21-25 a 15; Iz 54,6n

[38] Srov. Jer 31,20; Ez 39,25-29

[39] Srov. 2 Sam 11; 12; 24,10

[40] Srov. Job různě

[41] Est 4,17 kn

[42] Srov. např. Neh 9,30n; Tob 3,2n.11n; 8,16n; 1 Mak 4,24

[43] Srov. Ex 3,7n

[44] Srov. Iz 63,9

[45] Ex 34,6

[46] Srov. Nm 14,18; 2 Kron 30,9; Neh 9,17; Ž 86(85),15; Mdr 15,1; Sir 2,11; Jl 2,13

[47] Srov. Iz 63,16

[48] Srov. Ex 4,22

[49] Srov. Oz 2,3

[50] Srov. Oz 11,7n; Jer 31,20; Iz 54,7n.

[51] Srov. Ž 103(102) a 145(144)

[52] Pro definici milosrdenství používají texty Starého zákona především dva výrazy, z nichž každý má co do obsahu jiné zabarvení. Především je užíváno slovo hesed, které vyjadřuje vnitřní cit "dobrotivosti". Když mezi dvěma lidmi vznikne tato "dobrotivost", jsou k sobě nejen navzájem plni dobré vůle, ale současně jsou si vzájemně věrni na základě vnitřního závazku a také na základě věrnosti k sobě samým. Značí-li hesed také "milost" nebo "lásku", vychází přitom z této věrnosti. Na tom nic nemění skutečnost, že ten závazek, o který se jedná, je povahy nejen morální, ale i právní. Kdykoliv Starý zákon vztahuje slovo hesed na Boha, má vždy na zřeteli smlouvu, kterou Bůh uzavřel s Izraelem. Tato smlouva byla ze strany Boha pro Izrael darem a milostí. Ale současně se uzavřením této smlouvy Bůh zavazoval k jejímu splnění a tím nabývalo slovo hesed právnického obsahu. Právní závazek ze strany Boha přestával, když Izrael porušil smlouvu a nedodržoval již její podmínky. Ale právě tehdy, když hesed již neměl právní platnost, odkrýval svůj hlubší smysl: ukázal se totiž takový, jaký byl na počátku, jako darující láska, která je silnější než zrada, jako milost mocnější než hřích.

Věrnost vůči "nevěrné dceři mého lidu" (srov. Pláč 4,3.6) je nakonec věrností Boha vůči sobě samému. To se jasně projevuje zvláště v častém užívání sousloví hesed we'emet (milost a věrnost), které lze chápat jako hendiadys(srov. např. Ex 34,6; 2 Sam 2,6; 15,20; Ž 25(24),10; 40(39),11n; 85(84),11; 138(137),2; Mich 7,20). "Nečiním to kvůli vám, izraelský dome, nýbrž kvůli svému svatému jménu" (Ez 36,22). Proto také Izrael, i když se provinil porušením smlouvy a neodvažuje se tedy dožadovat onoho hesed od Boha na základě právního nároku, přece však může a musí vytrvat v naději a důvěřovat, že ho dosáhne, protože Bůh smlouvy se ve skutečnosti odpovídá ze své lásky. Výsledkem tohoto druhu lásky je odpuštění, návrat k milosti a obnovení vnitřní smlouvy.

Druhé slovo, které v řeči Starého zákona slouží k označení milosrdenství, je rahamim. Jistým způsobem se liší od významu slova hesed. Zatímco hesed zdůrazňuje rysy věrnosti vůči sobě samému a závazek zodpovědnosti za svou vlastní lásku (což jsou v jistém smyslu vlastnosti jakoby mužské), pak rahamim už svou etymologií ukazuje na lásku mateřskou (rehem znamená matčino lůno). Z tohoto nejhlubšího a počátečního pouta, ze spojení, které váže matku s dítětem, vzniká zvláštní druh vztahu k tomuto dítěti, zcela jedinečná láska. Může být označena jako láska dávaná zcela zdarma a bez jakékoliv zásluhy, jakási vnitřní nezbytnost, požadavek srdce. Je to jakoby "ženská" obměna oné mužské věrnosti vůči sobě samému, označované slovem hesed. Na tomto psychologickém základě plodí rahamim celou škálu citů, mezi nimi i dobrotivost, jemnost, trpělivost a shovívavost, schopnost vcítění neboli vůle k odpuštění.

Takové rysy připisuje Starý zákon Bohu, kdykoliv o něm používá výraz rahamim. U Izaiáše čteme: "Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko, neslitovat se nad synem vlastního života? I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu" (Iz 49,15). Tato láska, věrná a nezničitelná diky tajemné síle mateřství, se vyjadřuje v textech Starého zákona různým způsobem: někde jako vysvobození z nebezpečí, zvláště od nepřátel, jinde jako odpuštění hříchů - jednotlivcům i celému Izraeli, nebo ochota splnit slib a eschatologickou naději i přes všechnu lidskou nevěrnost, jak čteme u Ozeáše: "Jejich odvráceni uzdravím, rád si je zamiluji" (Oz 14,5).

V jazyce Starého zákona nacházíme i jiné výrazy, které různým způsobem souvisejí se stejným základním významem. Ale tyto dva zaslouží zvláštní pozornost. V nich se jasně projevuje jejich prvotní antropomorfický rys: při rozjímání o Božím milosrdenství autoři používají takové výrazy, které odpovídají vědomí a zkušenostem člověka jejich doby. Řecký slovník Septuaginty vykazuje menší bohatství než hebrejský: nevyjadřuje tedy všechny jemné významové rozdíly, vlastní prvotnímu textu. V každém případě však Nový zákon vychází z oné hojnosti a hloubky, kterou se vyznačoval Starý zákon.

Tak jsme tedy ze Starého zákona zdědili v jakési zvláštní syntéze nejen bohatství výrazů, které tyto knihy užívaly pro označení Božího milosrdenství, ale současně i zvláštní a zřetelně antropomorfickou "psychologii" Boha: obraz jeho starostlivé lásky, která se při setkání se zlem, a zvláště se hříchem člověka i národa, projevuje jako milosrdenství. Tento obraz milosrdenství sestává nejen ze všeobecnějšího výrazu hanan, ale i z obsahu slov hesed arahamim. Hanan je tu pojem širší: označuje totiž potvrzení milosti, které vyjadřuje jakousi stálou schopnost velkodušnosti, shovívavosti a laskavosti.

Kromě těchto základních významových prvků pozůstává obraz milosrdenství ve Starém zákoně ještě i z toho, o čem mluví slovo hamal. To doslova znamená "ušetřit (poraženého nepřítele)", ale i "projevit milosrdenství a slitování" a v důsledku toho i odpuštění a prominutí viny. Podobně i slovo hus označuje milosrdenství a slitování, ale spíše ve smyslu citovém. Tyto výrazy se pro vyjádření milosrdenství vyskytují v biblických textech méně často. Pozornost je třeba věnovat již připomenutému slovu emet, které především označuje "pevnou jistotu, bezpečí" (v řecké verzi Septuaginty "pravdu"), a také "věrnost", a tak se zdá, že je spojeno s významem, který je vlastní slovuhesed.

[53] Ž 40(39),11; 98(97),2n; Iz 45,21; 51,5.8; 56,1

[54] Mdr 11,24

[55] 1 Jan 4,8.16

[56] Jer 31,3

[57] Iz 54,10

[58] Jon 4,2.11; Ž 145(144),9; Sir 18,8-14; Mdr 11,23 - 12,1

[59] Jan 14,9

[60] V obojím případě se jedná o hesed, tedy věrnost, jakou Bůh osvědčil své vlastní lásce k lidu, o věrnost v příslibech, které dosáhnou svého konečného završení v mateřství Bohorodičky (srov. Lk 1,49-54).

[61] Lk 1,72. Zde se jedná rovněž o milosrdenství ve významu hesed, zatímco v následujících větách, kde Zachariáš mluví o milosrdné laskavosti našeho Boha, se zjevně uplatňuje druhý význam, totiž rahamim (v latinském překladu "viscera misericordiae"), který přirovnává milosrdenství spíše k lásce mateřské.

[62] Srov. Lk 15,11-32

[63] Lk 15,18n

[64] Lk 15,20

[65] Lk 15,32

[66] Srov. Lk 15,3-6

[67] Srov. Lk 15,8n

[68] 1 Kor 13,4-8

[69] Řím 12,21

[70] Srov. Exsultet z velikonoční liturgie

[71] Sk 10,38

[72] Mt 9,35

[73] Srov. Mk 15,37; Jan 19,30

[74] Iz 53,5

[75] 2 Kor 5,21

[76] Tamtéž

[77] Srov. Nicejsko–cařihradské vyznání víry

[78] Jan 3,16

[79] Srov. Jan 14,9

[80] Mt 10,28

[81] Flp 2,8

[82] 2 Kor 5,21

[83] Srov. 1 Kor 15,54n

[84] Srov. Lk 4,18-21

[85] Srov. Lk 7,20-23

[86] Srov. Iz 35,5; 61,1nn

[87] 1 Kor 15,4

[88] Zj 21,1

[89] Zj 21,4

[90] Zj 21,4

[91] Zj 3,20

[92] Srov. Mt 24,35

[93] Srov. Zj 3,20

[94] Mt 25,40

[95] Mt 5,7

[96] Jan 14,9

[97] Řím 8,32

[98] Mk 12,27

[99] Jan 20,19-23

[100] Ž 89(88),2

[101] Lk 1,50

[102] Srov. 2 Kor 1,21n

[103] Lk 1,50

[104] Srov. Ž 85(84),11

[105] Lk 1,50

[106] Lk 4,18

[107] Srov. Lk 7,22

[108] LG 62

[109] GS 10

[110] Tamtéž

[111] Mt 5,38

[112] Jan 14,9n

[113] Tamtéž

[114] 1 Kor 11,26; aklamace v kánonu Řím. misálu

[115] Jan 3,16

[116] 1 Jan 4,8

[117] Srov. 1 Kor 13,4

[118] 2 Kor 1,3

[119] Řím 8,26

[120] Mt 5,7

[121] Mt 25,34-40

[122] 1 Kor 13,4

[123] Srov. Lk 15,11-32

[124] Srov. Lk 15,1-10

[125] Srov. Pavel VI., Promluva k zakončení Svatého roku, 25. prosince 1975 (Insegnamenti di Paolo VI, vol. XIII, p. 1568).

[126] Mt 5,38

[127] GS 40; Pavel VI., apoštolská adhortace Paterna cum benevolentia, zvl. čl. 1 a 6

[128] Srov. 1 Jan 2,16

[129] Mt 6,12

[130] Ef 4,2; srov. Gal 6,2

[131] Mt 18,22

[132] Srov. Lk 15,32

[133] Srov. Iz 12,3

[134] Mt 10,8

[135] Srov. Žid 5,7

[136] Srov. Mdr 11,24; Ž 145(144),9; Gn 1,31

[137] Lk 23,34

[138] Srov. 1 Kor 4,1

[139] Mt 5,7

[140] Srov. Jan 14,9

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Autor: Jan Pavel II.

Související texty k tématu:

Milosrdenství

Definice milosrdenství dle Starého zákona Pro definici milosrdenství používají biblické texty Starého zákona především dva výrazy, z nichž každý má co do obsahu jiné zabarvení. Jde o slova “hesed“ a“rahamim“. “Hesed“ vyjadřuje vlastnosti spíše mužské, slovo “rahamim“ pak ukazuje na lásku mateřskou...
Slovo milosrdenství – misericordia - se skládá ze dvou slov: bídy (miseria) a srdce (cor). Srdce označuje schopnost milovat - milosrdenství je láska objímající lidskou bídu.
Ježíšovo milosrdenství není pouhý sentiment. Je to síla. Nemějme strach se k Němu přiblížit
Téma milosrdenství na webu pastorace.cz
Téma milosrdenství na webu víra.cz