V. KAPITOLA / Velikonoční tajemství / Matka milosrdenství / čl. 9

Matka milosrdenství

z knihy Dives in misericordia - encyklika O Božím milosrdenství

Matka milosrdenství

9. V těchto velikonočních slovech církve zaznívají v plnosti svého prorockého obsahu slova, která Maria pronesla, když přišla navštívit Zachariášovu ženu Alžbětu: "... jeho milosrdenství (trvá) od pokolení do pokolení."[101] Tato slova už v okamžiku Vtělení odkrývají nový pohled na dějiny spásy. Po Kristově zmrtvýchvstání je však tento pohled nový ve smyslu dějinném i eschatologickém. Od té doby přicházejí nové generace lidí ve stále rostoucích rozměrech ohromné rodiny lidstva, přicházejí nová pokolení lidu Božího nesoucí znamení kříže a zmrtvýchvstání, poznamenaná jako pečetí[102] znamením Kristova velikonočního tajemství jakožto vrcholu zjevení jeho milosrdenství, které zvěstovala Maria na prahu domu své příbuzné: "Jeho milosrdenství (trvá) od pokolení do pokolení."[103]

Maria je současně ta, která zvláště a výjimečně, jako nikdo jiný, poznala milosrdenství a také je jedinečně následovala v oběti svého srdce, aby se tak mohla uskutečnit její zvláštní účast na zjevení Božího milosrdenství. Tato oběť je těsně spjata s křížem jejího Syna, pod nímž také ona stála na Kalvárii. Je to její zvláštní spoluúčast na sebezjevení milosrdenství, je to účast na absolutní věrnosti Boha jeho hluboké lásce a smlouvě, kterou od věky zamýšlel a v čase uzavřel s člověkem, s národem, s lidstvem. Účast na zjevení toho, co se definitivně dokonalo na kříži.Nikdo nezakusil tak jako Maria, Matka Ukřižovaného, tajemství kříže, ono otřesné setkání transcendentní Boží spravedlnosti s láskou, ono "políbení" milosrdenství se spravedlností.[104] Nikdo tak jako Maria nepřijal srdcem toto tajemství, onen vpravdě božský rozměr vykoupení, které se smrtí Syna dokonalo na Kalvárii společně s obětí jejího mateřského srdce, zároveň s jejím rozhodujícím "fiat".

Maria je tedy ta, která nejhlouběji zná tajemství Božího milosrdenství. Zná jeho cenu a chápe, jak je veliké. V tomto smyslu ji také nazýváme Matkou milosrdenství, naší Paní milosrdenství nebo Matkou Božího milosrdenství. Každý z těchto názvů má hluboký teologický význam. Mluví o zvláštním uzpůsobení její duše, celé její osobnosti k tomu, aby ve spletitých událostech dějin - nejprve Izraele a pak každého člověka a celého lidstva - viděla to milosrdenství, které je "od pokolení do pokolení"[105] jejich údělem podle věčného plánu Nejsvětější Trojice.

Výše uvedené tituly, které dáváme Bohorodičce, o ní mluví jako o Matce Ukřižovaného a Zmrtvýchvstalého. Ona zakusila milosrdenství zcela výjimečným způsobem, a proto si stejným způsobem "zasluhuje" takové milosrdenství během celého svého pozemského života a zvláště pod Synovým křížem. Mluvíme o ní jako o té, která svou skrytou a nesrovnatelnou účastí na mesiášském poslání svého Syna byla zvláště povolána k tomu, aby lidem přiblížila lásku, kterou jim on přišel zjevit. Lásku, která se nejzřetelněji projevuje ve vztahu k trpícím a chudým, nesvobodným a slepým, utiskovaným a hříšníkům, jak to podle Izaiášova proroctví řekl Kristus nejprve v nazaretské synagoze[106] a potom v odpovědi na dotaz vyslanců Jana Křtitele[107].

Právě na této "milosrdné" lásce, která je patrná především tváří v tvář morálnímu i fyzickému zlu, mělo zvláštním a výjimečným způsobem účast srdce té, která byla Matkou Ukřižovaného a Zmrtvýchvstalého, srdce Mariino. V ní a skrze ni se tato láska nadále ustavičně zjevuje v dějinách církve a celého lidstva. Je to zjevení zvláště plodné, neboť u Boží Matky spočívá v jedinečné jemnosti a citlivosti jejího mateřského srdce, v její zvláštní schopnosti dostat se ke všem těm, kdo milosrdnou lásku přijmou ochotněji právě od matky. To je jedno z velkých a životodárných tajemství křesťanství, které je tak úzce spjato s tajemstvím Vtělení.

Druhý vatikánský koncil o tom říká: "Mariino mateřství v plánu milosti trvá neustále od okamžiku souhlasu, který s vírou vyjádřila při zvěstování a bez váhání zachovala pod křížem, až do věčného dovršení spásy všech vyvolených. Když byla vzata do nebe, neopustila tento spasitelný úkol, ale nadále nám získává dary věčné spásy svými mnohonásobnými přímluvami. Ve své mateřské lásce se stará o bratry svého syna, kteří dosud putují na zemi a ocitají se v nebezpečích a nesnázích, dokud nebudou uvedeni do blažené vlasti."[108]

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Autor: Jan Pavel II.

Témata: Maria | Milosrdenství

Čtení z dnešního dne: Sobota 28. 11.

Zj 22,1-7; Lk 21,34-36

Komentář k Zj 22,1-7: Jeho řeka zavlažuje vše, co je vyprahlé. Popsaná harmonie ať je povzbuzením pro chvíle, kdy trpíme suchem, pro chvíle neklidu. Hle, přijdu brzo…