Úvod

Romano Guardini (1885-1968) je považován za klasika katolické teologie tohoto století. Guardiniho práce se zabývají teologickými tématy v jejich duchovní hloubce. Proto je stále čten jako autor takříkajíc živý, nikoliv jen jako jeden z těch, jejichž tvorba patří k historii teologie.

V apoštolském listě Tertio millenio adveniente z roku 1994 načrtává papež Jan Pavel II. cestu přípravy na jubileum roku 2000. V této přípravě je rok 1997, tedy rok příští, věnován prvému velkému tématu: je jím Ježíš Kristus - Boží Syn. Po něm budou následovat další osoby Trojice. Letošní rok má být rokem, v němž se vzbuzuje citlivost a pozornost pro témata přípravy na jubileum, a to jak pro témata ústřední (osoby Trojice), tak i s ústředními související. Předkládaný překlad Guardiniho úvah může právě k tomuto vzbuzení pozornosti posloužit: vede k rozjímání nad aspekty Ježíšova života. Není to tedy v pravém slova smyslu text naučný, ale spíše podněcující. Vybízí čtenáře k tomu, aby se sám zamyslel nad tím, jak Ježíše vidí a co z jeho života vnímá - případně ještě nevnímá.

Je třeba se ještě zmínit o jedné formální věci: překlad je převzat ze samizdatu, kde samozřejmě není uveden překladatel a kde nejsou žádné bibliografické údaje. Biblické citáty nejsou sjednoceny podle některého z nyní užívaných překladů. Přesto lze celý text velmi dobře použít k prohloubení pohledu na našeho Pána, pokud ho čtenář spojí se zamyšlením a modlitbou.

P. Aleš Opatrný - ředitel Pastoračního střediska

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Autor: Romano Guardini

Témata: Ježíš

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

25. 10. 2026, 18. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 45,1.4-6; Žalm Žl 96,1+3.4-5.7-8.9-10a+c; 1 Sol 1,1-5b
Mt 22,15-21

Může křesťan dělit svou věrnost mezi císaře a Boha, mezi pozemskou a Boží autoritu? Tak postavili otázku Ježíšovi protivníci a čekali, že Ježíše nachytají buď jako nevěrného věřícího, který není zcela věrný Bohu, nebo jako nevěrného občana, který není věrný císaři. Odpověď ale žádné dělení nezdůvodňuje, i když by to tak mohlo na první pohled vypadat. Každý věřící Izraelita (a právě takoví se Ježíše ptali) věděl, že Bohu náleží všechno: svět, císař, denár – ale hlavně člověk sám. Člověk, který v sobě nese obraz Boží, má Bohu patřit cele. Potom si může dovolit respektovat císaře, platit peníz daně, žít v tomto světě bez obav, že všechno pokazí. Ale patřit plně a cele z hloubi svého nitra Bohu, není nic snadného. Bůh nás v tom však nenechává samotné, když vkládá do našeho nitra Ducha, který sám volá: „Abba, Otče“!