Úvod

Romano Guardini (1885-1968) je považován za klasika katolické teologie tohoto století. Guardiniho práce se zabývají teologickými tématy v jejich duchovní hloubce. Proto je stále čten jako autor takříkajíc živý, nikoliv jen jako jeden z těch, jejichž tvorba patří k historii teologie.

V apoštolském listě Tertio millenio adveniente z roku 1994 načrtává papež Jan Pavel II. cestu přípravy na jubileum roku 2000. V této přípravě je rok 1997, tedy rok příští, věnován prvému velkému tématu: je jím Ježíš Kristus - Boží Syn. Po něm budou následovat další osoby Trojice. Letošní rok má být rokem, v němž se vzbuzuje citlivost a pozornost pro témata přípravy na jubileum, a to jak pro témata ústřední (osoby Trojice), tak i s ústředními související. Předkládaný překlad Guardiniho úvah může právě k tomuto vzbuzení pozornosti posloužit: vede k rozjímání nad aspekty Ježíšova života. Není to tedy v pravém slova smyslu text naučný, ale spíše podněcující. Vybízí čtenáře k tomu, aby se sám zamyslel nad tím, jak Ježíše vidí a co z jeho života vnímá - případně ještě nevnímá.

Je třeba se ještě zmínit o jedné formální věci: překlad je převzat ze samizdatu, kde samozřejmě není uveden překladatel a kde nejsou žádné bibliografické údaje. Biblické citáty nejsou sjednoceny podle některého z nyní užívaných překladů. Přesto lze celý text velmi dobře použít k prohloubení pohledu na našeho Pána, pokud ho čtenář spojí se zamyšlením a modlitbou.

P. Aleš Opatrný - ředitel Pastoračního střediska

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Autor: Romano Guardini

Témata: Ježíš

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

27. 9. 2026, 4. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Ez 18,25-28; Žalm Žl 25,4-5.6-7.8-9; Flp 2,1-11
Mt 21,28-32

Boží trpělivost nás sice neopravňuje k nezodpovědnému jednání, ale může pro nás být zdrojem velké naděje, zvlášť když přemýšlíme o životní cestě našich blízkých, kteří na evangelium nedbají. Je tu vždy naděje, že se budou podobat tomu synu, který řekl: „Ne!“, a přece nakonec na otcovu vinici šel. Právě tak ale máme přijmout výstrahu pro sebe samotné. Naše „Ano!“ je jen slibným začátkem, po němž má následovat vlastní práce, uskutečňování našeho rozhodnutí víry. Je to nárok na naši vytrvalost a na důvěru, se kterou dáváme své síly Bohu. Ale je to také zdroj jistoty, že nejdůležitější schopnosti svého života nedáváme nezodpovědně všanc.