Svatost není ani tak výsledkem našeho výkonu, nýbrž plodem milosti, kterou člověk přijímá a na niž odpovídá. - archív citátů

Sekce: Knihovna

Romano Guardini

02. Projití

Ježíš žil jako pocestný učitel. Bez vlastního domu procházel z místa na místo, učil, rozmlouval s lidmi a bydlel tam, kde jej přijali. Zakoušel to bolestně a hluboce.

z knihy Pán Ježíš

"Pokud jsem na světě..." (J 9,5)

Lidský život je utkán z událostí. Události a lidé se kryjí: blízkost a cizota, přízeň a nepřátelství. Ovlivňují se, vzájemně se ničí nebo si pomáhají. Člověk vstupuje do skutečnosti světa: jedná, tvoří a prožívá svůj úděl. Celá tato různorodost je navzájem spojena tím, co lze nazvat obrazem bytí jednotlivce. Je v tom cosi, co má zvláštní význam: způsob, jakým je ten který člověk přítomen.

Tento způsob může být velice různorodý. Bytí člověka se nám může zdát dávnou přítomností, která vyrůstá z určité hloubky, klidně se rozvíjí a postupně dosahuje naplnění a pak umírá. V bytí člověka je trvalá, ze světa vyrůstající přítomnost. Kohosi jiného vidíme, jak hledá svůj úkol, staví na svém postupu, pracuje a bojuje a když vykoná své, přestává být. Jsou lidé nespokojení, věčně hledající, stále někam vypravení, kteří mohou žít pouze v pocitu nebezpečí a zaskočení. Existuje totiž i člověk svého údělu, hluboce spoután s tím, co tkví v lůně bytí, a takový člověk čeká, s něčím se potýká a obcuje, roste či se zraňuje, očekává a trvá. Jsou i jiné typy.

Zásadní Ježíšův postoj je jiného druhu. Když čteme evangelium či hledáme ozvěnu jeho bytí ve Skutcích apoštolů a listech, pociťujeme cosi zvláštního, cosi, co se nedá uspořádat. Vyjádříme to snad nejlíp slovy: On prošel. Způsob Ježíšova bytí je projití.

Má to svůj výraz už v tom, jak málo toho o něm víme. Jan na konci svého evangelia říká, že kdyby se někdo pokoušel zapsat vše, co řekl a učinil Ježíš, že by svět neobsáhl tolik knih. Apoštol měl tedy vědomí nesmírné plnosti Ježíšova bytí. Za každou chvílí, za každým slovem a událostí tohoto bytí je nekonečná intenzita a nezměrná obsažnost. Ale informací o tom příliš neexistuje. Jestliže ze zpráv synoptiků, kteří hledí na Krista pod společným zorným úhlem, vezmeme to, co každý z nich přinesl nového a přidáme to, co říká Jan, i tu hrstku vědomostí nacházejících se ve Skutcích apoštolů, pak zjistíme, že všeho toho dohromady skutečně není mnoho. Z prvních let života slyšíme o některých událostech dětství. Pak je přibližně 18 let obestřeno mlčením. V jasném světle se ukazuje až jeho veřejná činnost. Trvá ale jen tři roky, a to se zdá být málo. A pak všechno končí. Tento život přichází z mlčenlivého Neznáma, zazáří krátce a mohutně a znovu se hrouží do Neznáma, do "nebe".

Ježíš sám o příchodu a projití mluví."Proto jsem přišel" říká (Mk 1,38), když je řeč o tom, že nemůže zůstávat na jednom místě, ale musí vyjít i do okolních krajin. U Mt 10,34nn říká třikrát: "Přišel jsem, aby...", a tak je to častěji. Toto vědomí sílí zvlášť v Janově evangeliu. Stále se opakuje slovo "přišel jsem" nebo "jen krátký čas, a už mě nespatříte" (J 16,16), "jdu, abych vám připravil místo" (J 14,2), "kam já jdu, vy jít nemůžete" (J 13,13).

Ještě výraznější je vědomí, že přichází, prochází a mizí, když mluví o tom, odkud přichází a kam jde: "Shůry", "od Otce" a opět " k Otci", tam, kde jsou "příbytky věčné". Nebo: "Vyšel jsem od Otce a přišel jsem na svět, zase opouštím svět a jdu k Otci." (J 16,28)

Tento vnitřní tvar je vyjádřen i způsobem jeho života. Žil jako pocestný učitel, což tehdy nebylo nic neobvyklého. Bez vlastního domu procházel z místa na místo, učil, rozmlouval s lidmi a bydlel tam, kde jej přijali. Zakoušel to bolestně a hluboce: "Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kam by hlavu složil." (L 9,58)

Většinou byl přijímán otevřeně. Především v domě, který miloval, u Lazara a jeho sester v Betanii. Ale bylo i jinak. Například tehdy, když ho pozval farizej Šimon (L 7, 36nn). Najednou pociťujeme napětí, které kolem něho roste. Nebyl přijat, byl obklíčen. A když přichází žena, pláče u jeho nohou, utírá je svými vlasy a maže drahou mastí, rodí se v srdci pána domu pohrdavý posměch: "Kdyby tento byl prorokem, věděl by, kdo je tato žena." Tehdy se Ježíš na něho obrací větou: "Šimone, mám ti něco říci..." atd. Tato věta znamená: nesplnil jsi základní závazek pohostinnosti. Řekli bychom: společnost jej nepřijala. A je tedy výčitkou vidět, jak žena touto společností zavržená, mu posluhuje.

Ale cožpak neměl domov uprostřed svých? V porozumění učedníků, ve věrnosti těch, kteří šli za ním? Z evangelií vysvítá bolestná skutečnost natolik pravdivá, že apoštolové to vyznali až později: učedníci mu neporozuměli. Mnohokrát je řeč o tom, co zachycuje L 9,45: "Ale oni nerozuměli jeho slovům, jejich smysl zůstal pro ně zahalen tak, že ho nepostřehli." Tohle se opakuje velmi výrazně ve slovech, v postojích a jednání. Ne nadarmo říká Jan: "V něm byl život a ten život byl světlem lidí, a světlo svítí ve tmě a tma ho nepohltila." Z něho mělo proudit světlo a osvětlovat srdce a mysl člověka, ale - jako Matka - provázela jej tma a neporozumění. Byl plný života, ochoten vlévat ho do lidských srdcí, ale srdce se zavřela. A s láskou je spojena věrnost. Jeden jej zradil, druhý pod přísahou zapřel a ostatní, když došlo do krajnosti, se rozutekli - i Jan. Jan jej nejprve opustil, a teprve pak se vrátil a vytrval.

A to je jaksi vnějším výrazem jeho přebývání, je-li neustále řeč o tom, že odcházel, aby se o samotě modlil na hoře. Tam je v prostředí, z něhož vyšel ke své veřejné činnosti. Poté, co byl pokřtěn, jak píše Mk: "Duch jej vedl na poušť." Vedl jej jakoby silou z lidské společnosti ven "na poušť". A abychom opravdu věděli, oč jde, evangelium dodává: "Čtyřicet dní pobýval na poušti...žil uprostřed zvěře. "Tam, v samotě, vzdálen všech kontaktů s lidmi, nachází jej pokušitel.

A otřásajícím způsobem se okolnosti převracejí znovu po Poslední večeři, když Ježíš spolu s učedníky vychází z města za potok Cedron na Olivovou horu. Tam učedníky nechává a bere s sebou jen tři, i těm poroučí zůstat a sám jde dál, co by kamenem dohodil.

Taková byla podoba Pánova života. Procházel. Když se blížíme k člověku, vidíme ho. A ptáme se: Kdo jsi?!

Musíme se i Pána ptát: Kdo jsi? Víme toho málo, když se v naší obraznosti objevuje jako postava slavnostní, trochu neskutečná, neurčitá, s dlouhými vlasy, ve zvlněném šatě. To všechno je prázdné schéma. Jeho postava musí v našem srdci nabrat reálný tvar. Musíme za ním jít. Musíme jej pozorovat. Musíme se pokoušet poznat, kdo je. Potom uvidíme i takové skutečnosti, které jsme nalezli teď.


Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Mediálně spolupracujeme.

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Gn 18,1-10a; Žalm 15; Kol 1,24-28
Lk 10,38-42

V nadsázce by se dali lidé rozdělit na Marty a Marie – ty, kteří se pro samou pomoc druhým nikdy nezastaví, a sami tak místo života živoří, a ty, kteří rozvíjejí krásný život, ale bezohledně přehlížejí nouzi jiných. Ježíš odkazuje na Mariinu volbu, ale nezapomeňme, že svoji výtku říká Martě, nikoli Marii! Úryvek nemluví o tom, co řekl Marii. Je však stále aktuální výzvou: Opravdu svět, naše rodina, blízcí… potřebují tolik naší námahy, péče a starostí, že nemáme vůbec čas zastavit se a naslouchat Bohu? A co by Ježíš řekl Marii?

Zdroj: Nedělní liturgie

Svatá Marie Magdalena (Magdalská, Magda) – svátek 22.7.

(20. 7. 2019) Kdo vlastně byla Marie Magdalská? Ještě donedávna se v ní spojovaly celkem tři ženské postavy známé z evangelií. (odkaz...

Sv. Eliáš (20.7.)

(18. 7. 2019) V náboženských dějinách Izraele hráli velkou roli proroci. Mezi nimi vyčnívá postava Eliáše, kterého Bůh povolal, aby...

Je svatost pro každého? videoseriál "Víra do kapsy"

Je svatost pro každého? videoseriál "Víra do kapsy"
(17. 7. 2019) Při hledání odpovědi na otázku, zda je svatost opravdu pro každého, jsme zašli za salesiánem Liborem Všetulou, který má...

17. července 1794 bylo popraveno šestnáct karmelitánek

(16. 7. 2019) z kláštera Compiègne u Paříže

Když děti (ne)poslouchají - letní vydání časopisu Rodinný život

Když děti (ne)poslouchají - letní vydání časopisu Rodinný život
(15. 7. 2019) Časopis je orientován na rodinu a rodinný život ve všech jeho pestrých podobách a projevech, radostech nebo starostech...

Josef Toufar - výročí narození 14.7.1902

(12. 7. 2019) Josef Toufar - kněz umučený komunisty - se narodil 14.7.1902

Doporučujeme: Tvůj křest a biřmování s promluvami papeže Františka

Doporučujeme: Tvůj křest a biřmování s promluvami papeže Františka
(10. 7. 2019) Základem knížky je devět promluv papeže Františka věnovaných křtu a biřmování. Autor k nim připojuje svoji úvahu,...

Sv. Benedikt z Nursie (11.7.)

(10. 7. 2019) Sv. Benedikt měl zásadní vliv na rozšíření křesťanství na evropském kontinentu.

Svatí Cyril a Metoděj (5.7.)

(4. 7. 2019) svátek 5.7.