Víra není jen souhrn krásných nauk, nýbrž vztah lásky k živé Osobě.   - archív citátů

Sekce: Knihovna

Romano Guardini

09. Otcova blízkost

z knihy Pán Ježíš

"...Otec je se mnou." (J 16,32)

Rozjímali jsme o Ježíšově osamocení... Ale když jsme se ptali, kde nacházel Ježíš svoji jistotu, blížili jsme se k tomu, co je vyjádřeno v jeho řeči na rozloučenou (J16,32): "...nejsem sám, neboť Otec je se mnou." Ježíšova samota se stává čímsi krutým a nepochopitelným, nevidíme-li ji zároveň s Otcovou blízkostí.

Když Ježíš vypovídá o nebeském Otci, zaráží nás detail, který odhalí mnohé. Jeho vztah k Otci se neprojevuje nikdy na stejné úrovni s těmi, které na cestu k Otci povolává. Když nás učí modlit se "Otče náš", a my jsme povinni být tím navzájem spojeni mezi sebou a vytvářet jednotu, Ježíš sám nikdy nevztahuje tuto modlitbu na sebe spolu s námi. Vždycky rozlišuje: "Můj Otec" a "Váš Otec". Už to ukazuje na to, že jeho vztah k Otci je jedinečný.

Evangelní zprávy často uvádějí, že Ježíš kruh svých učedníků i zástupu opouštěl a odcházel do samoty a do ústraní. Tam prodléval s Otcem, poznával jeho vůli a přijímal ji svým srdcem. Zvlášť modlitba v Getsemanech to zachycuje.

Jan nám ukázal Ježíšovu duši. A její hloubku, která přesahuje všechno stvořené. To ona promlouvá silně z Ježíšových slov na rozloučenou, v nichž zní výpověď o Otcově vůli přecházející do nového přikázání (J 15,9-10): "Jako Otec miloval mne, tak i já jsem miloval vás. Zůstaňte v mé lásce. Budete-li zachovávat mé přikázání, zůstanete v mé lásce, jako jsem já zachoval přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce." Cítíme z těchto slov blízkost. Otcova vůle není nějakým neosobním zákonem. Otec sám je svou vůlí. Jeho přikázáním je láska. A když Ježíš přijímá Otcovu vůli, tehdy je v Otcově lásce a "Otec je s ním". V tom je pak jednota, z níž pramení pokoj: "Jeho" pokoj.

Janovo evangelium (14,19-21) o tom znovu vypovídá: "Ještě krátký čas, a svět mě už neuvidí, ale vy mě zas uvidíte, protože já jsem živ a i vy budete živi. V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci a vy ve mně jako já ve vás. Kdo zná moje přikázání a zachovává je, ten mě miluje, a kdo mě miluje, toho bude milovat i můj Otec a já ho budu milovat a zjevím se mu." Tato hluboká jednota Ježíšova a Otcova bytí je schopna otevřenosti k přijetí toho, kdo vstupuje do tajemství Boží vůle.

V Janově evangeliu 14,23-24 čteme: "Miluje-li mě kdo, bude zachovávat mé slovo a můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. Kdo mě nemiluje, nezachovává moje slova. A přece slovo, které slyšíte, není moje, nýbrž je to slovo Otce, který mě poslal."

Zde, tuším, se na jediném místě v NZ ozývá nejposvátnější slovo: "my". Otec a On. Ale Ježíšova slova a přikázání zvěstovaná učedníkům obsahují slova a přikázání, které Otec dal Jemu. Kdo se ocitá v poslušnosti lásky k Ježíši, ten vstupuje do tajemství blízkosti, jež spojuje Pána Ježíše s Otcem. Blahoslavená, po okraj naplněná jsou ta slova: "Přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek." Ježíš žije v Otcově blízkosti. Tato blízkost je utvářena Otcovou vůlí a Ježíšovou poslušností. Tou blízkostí je jednota lásky a v této jednotě je radost i nejhlubší pokoj.

V téže kapitole (J 14,27-28) čteme: "Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám. Ne ten jaký dává svět, dávám já vám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí. Slyšeli jste, že jsem vám řekl: Odcházím a zase k vám přijdu. Kdybyste mě milovali, radovali byste se, že jdu k Otci, neboť Otec je větší než já."

Ne tedy pokoj všeobecně, ne jakákoliv jednota. Pokoj Ježíšův, jaký nic stvořeného dát nemůže. Týž, jaký je v láskyplné jednotě mezi Ježíšem a Otcem v Ježíšově zasvěcení se Otcově vůli. Takovým pokojem obdaří Pán každého, kdo se otevře pro jeho přijetí. Tím má věřící účast v oné jednotě. Ježíš, který odešel k Otci a je v Něm skryt, tím právě přichází. A přináší tuto jednotu a blízkost a dává je člověku do vlastnictví. Taková je velikost Otcovy blízkosti v Ježíšovi, tak vžitá je jednota Ježíšova s ním, že živý Ježíš je Otcovým zviditelněním.

V Janově evangeliu (J 14,3-10) čteme: "A když odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu si vás k sobě, abyste vy byli tam, kde jsem já. Cestu, kam jdu, znáte..." "... a Otec že je ve mně." (Vyhledej a přečti!)

Otcova blízkost, skutečná a zřejmá, je pouze ta, v níž je vůči němu Syn. Není jiný bezprostřední přístup k Otci. Jeho život je tajemstvím. Pouze a jen Syn "je s ním". Tedy ona blízkost s Otcem, která nám byla přislíbena, se může uskutečnit pouze skrze Krista. On je cesta, pravda a život a nikdo nepřichází k Otci jinak než pouze skrze něho.

Jestliže bychom se ptali, kde Otec je, jak vypadá, jaký je, Ježíš odpovídá: "Kdo vidí mne, vidí Otce." Blízkost, která je v Ježíši a u Ježíše tak výrazná, tento velký Blízký, z něhož a pro něhož Ježíš žije, z něhož čerpá zvěst a s nímž rozmlouvá, jehož vůli plní, ve spojení s nímž mu přichází pokoj - to je Otec. Není to tak, jakože bychom mohli poznat Otce sami od sebe, a pak by přišel Kristus a řekl by nám něco hlubšího. Otec, jemuž důvěřovat jsme povoláni, od něhož nám přichází spása, u něhož je "mnoho příbytků" - to je "Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista", v něm výrazný a viditelný.

Nevypověditelně hluboká byla Ježíšova osamocenost ve světě. Závěr řeči na rozloučenou ji zjevuje v celé hrůze (J 16,28-32):
"Vyšel jsem od Otce a přišel jsem na svět, zase opouštím svět a jdu k Otci." Učedníci mu řekli: "Teď už mluvíš otevřeně a obrazné řeči neužíváš. Nyní víme, že víš všechno a nepotřebuješ, aby se tě kdo na něco ptal. Proto věříme, že jsi vyšel od Boha." Ježíš jim odpověděl: "Nyní že už věříte? Hleďte, přichází hodina - ano, už je tu - kdy se rozprchnete každý po svých a mě necháte samotného. Přesto však nejsem sám, neboť Otec je se mnou."

Tato slova znějí jakoby z dalekého ústraní. Ježíš říká učedníkům, že k nim už nechce mluvit v podobenstvích, ale že chce otevřeně zvěstovat Otce. Oni ta slova berou povrchně a odpovídají, jako by to všechno pochopili. Ale Ježíš má jasný vhled od věci, i do svého postavení ("Nyní, že už věříte?..."). Právě teď, kdy oni se domnívají, že mu porozuměli, ví Ježíš, že o žádné pochopení nejde, že nejde o žádnou věrnost ani vnitřní blízkost. A i navenek zůstane Ježíš sám. Ale uvědomuje si i jinou skutečnost: "Přesto však nejsem sám, neboť Otec je se mnou."

V našem rozjímání jsme došli daleko. Hledíme do hlubiny jeho duše: když se Ježíš vrací k sobě samému, setkává se s Otcem. Když se radí sám se sebou, slyší Otcova slova. Když naslouchá, tehdy k němu promlouvá Otcova vůle. A tou vůlí je Otec sám. A v přijímání této vůle tkví Ježíšova osoba v jednotě lásky s Otcem. Ježíšův pokrm je činit Otcovu vůli. Ježíšovým životem je nacházet se v dosahu této vůle. Jeho radostí a jeho pokojem je blízkost Otcova. Je to ale nejen blízkost, ale jednota.


Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Témata: Ježíš

Čtení z dnešního dne: Pátek pátek 21. 2.

Jak 2,14-24.26; Mk 8,34 – 9,1

Komentář k Mk 8,34 – 9,1: Je přirozené, že každý má snahu život zachránit. Ale pokud jej ztratím ve službě pro Krista, mám vyhráno. Kéž mě to naplní horlivostí! A kéž nelpím za každou cenu na životě podle mých představ.

Zdroj: Nedělní liturgie

Stolec svatého Petra (22.2.)

Stolec svatého Petra (22.2.)
(21. 2. 2020) Svátek stolce svatého Petra připomíná primát apoštola Petra mezi ostatními apoštoly. Tuto službu ustanovil sám Ježíš a…

Knižní tip: Pán se stará - Josef Prokeš

Knižní tip: Pán se stará - Josef Prokeš
(12. 2. 2020) Kniha vede čtenáře k novému pohledu na víru. V krátkých textech se zabývá celou řadou závažných křesťanských témat,…

sv. Valentin z Terni (14. února)

(12. 2. 2020) Svatý Valentin, jeden z nejuctívanějších světců na světě, byl občanem Interamny (dnešní Terni) v Umbrii a podstoupil…

Panna Maria Lurdská a Světový den nemocných (11.2.)

(9. 2. 2020) 11.2. se slaví svátek Panny Marie lurdské a Světový den nemocných.

Svatá Josefina Bakita (svátek 8.2.)

(7. 2. 2020) Svatá Josefina Bakita (*1869 Súdán +1947 Itálie) byla v osmi letech unesena od své rodiny. „Volala jsem maminku a…

Týden manželství

(6. 2. 2020) Dobré manželství není samozřejmost. To si uvědomují i orgranizátoři Národního týdne manželství, který se pořádá od roku…

Blahoslavený rakouský sedlák, který odmítl bojovat za nacisty

Blahoslavený rakouský sedlák, který odmítl bojovat za nacisty
(5. 2. 2020) Film Skrytý život (Hidden life) od Terrence Malicka vykresluje životní příběh rakouského farmáře Franze Jägerstättera.

Pouť ke sv. Valentinu v Praze na Vyšehradě v sobotu 15.2.

Pouť ke sv. Valentinu v Praze na Vyšehradě v sobotu 15.2.
(3. 2. 2020) Pouť ke sv. Valentinu v Praze na Vyšehradě letos připadne na sobotu 15. února.

Hromnice, Svátek Uvedení Páně do chrámu a Světový den zasvěcených osob (2.2.)

Hromnice, Svátek Uvedení Páně do chrámu a Světový den zasvěcených osob (2.2.)
(30. 1. 2020) Svátek Uvedení Páně do chrámu (2.2.) se lidově nazývá Hromnice. Tento den se slaví i Světový den zasvěcených osob.

Shincheonji

je poměrně mladé náboženské hnutí pocházející z Jižní Koreje.

Křesťanské církve po celém světě vydaly prohlášení varující proti tomuto náboženskému společenství.

Za důvod udávají sektářskou povahu církve Shincheonji - manipulativní praktiky, snahu o utajování, rozpory s křesťanským učením apod. Její členové zpravidla postupně opouštějí rodiny a omezují veškeré kontakty mimo členy společenství. 

Více informací: 

www. scjinfo.cz