Světu by chybělo něco zcela zásadního, pokud by v něm chyběl čas věnovaný modlitbě. - archív citátů

Sekce: Knihovna

Romano Guardini

05. Ježíš uzdravuje

z knihy Pán Ježíš

Přinášeli k němu všechny nemocné..., a on je uzdravoval. (Mt 4,24)

Už na prvních stranách evangelia Ježíš jedná jako ten, kdo uzdravuje. Sotva započal hlásat zvěst, už k němu přicházejí nemocní, přinášejí je ze všech stran. Je to, jako by se kolem něho všechno otevíralo. Všichni se na něho tlačí, on prochází středem trpících a Boží moc je v něm a uzdravuje.

Z bezejmenného zástupu se vynořují jednotlivé postavy známé z evangelií podle několika rysů. Už na počátku své činnosti (L 4,38nn) Ježíš přichází do Petrova domu. Petrova tchyně je nemocná a má vysokou horečku. Když on přichází k hlavám lůžka, "horečka jí přestane." Vstává a posluhuje hostům.

Jindy zase jde cestou (Mk 10,46-52) a zástup s ním. U cesty sedí slepec, slyší pohyb zástupu, ptá se a volá: "Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou." Někteří mu domlouvají, aby mlčel. On se ale nedá zastrašit a volá hlasitěji, až Ježíš přikazuje jej přivést. "Co chceš, abych ti učinil?" "Pane, ať vidím." A Ježíš odpovídá: "Jdi, tvá víra tě uzdravila." On hned prohlédl a šel cestou za ním.

A opět jindy (Mk 2,1nn) sedí Pán v jizbě domku, jaká bývala v Galileji často jedinou. Sešlo se tolik lidí, že není volno ani přede dveřmi. Přinášejí ochrnutého, ale nemohou se dostat dovnitř dveřmi. Vyjdou na střechu a spouštějí nemocného otvorem ve stropě. Lidé reptají. Ale on vidí hlubokou a bezelstnou víru. Proto říká: "Synu, odpouštějí se ti tvé hříchy." Ale povstává pobouření: "Jak může ten člověk takhle mluvit. Vždyť se rouhá. Hříchy přece může odpouštět sám Bůh." Ale on své jednání ztvrzuje: "Co je snadnější?..."

Opět je obklopen lidmi, kteří ho nepřátelsky pozorují a číhají na něho (Mk 3,1nn). A tu k němu přivádějí nemocného s uschlou rukou. Je sobota, všichni s napětím očekávají, co udělá. On přikazuje nemocnému postoupit doprostřed a všichni se přesvědčují o stavu choroby. "Je dovoleno v sobotu konat dobro, nebo zlo, život zachránit, či zahubit?" Poznává zatvrzelost jejich srdcí, v jeho pohledu je hněv, jenž jako by chtěl každého z nich pohnout k vyjádření pravdy, a nemocnému praví: "Vztáhni ruku."

Takto se z bezejmenného zástupu těch, kteří přicházejí se svým utrpením, vynořují jednotlivé postavy. Jsou zobrazením toho, jak veliká uzdravující moc z Ježíše pramení.

Nejednou jako by evangelia chtěla pohlédnout až za to, co se děje navenek, jakoby pohlédnout na vnitřní dění svaté moci.

Přichází slepec (Mk 8,22-26). Ježíš mu klade ruce na oči a ptá se: "Vidíš něco?" Člověk vzhlédne a odpoví: "Vidím lidi, vidím něco jako stromy." Uzdravující moc oživuje zmrtvělé nervstvo, ale ještě se neprojevuje normálně. Klade mu tedy ruce na oči ještě jednou a ten člověk vidí normálně. Jako kdybychom tu prožívali událost z vnitřní stránky.

Jindy šel za Pánem velký zástup (Mk 5,24-25). Žena dlouho trpící krvotokem, která už dala všechen majetek za léčení, se chce alespoň dotknout lemu jeho šatu. Zjišťuje, že je uzdravena. On se obrátí a ptá se, kdo že se ho dotkl. Apoštolové se diví. Ale on ihned na sobě poznal, že z něho vyšla síla. Žena se vrací, padá mu k nohám a povídá celou pravdu. Vypadá to, jako by Ježíš byl přeplněn uzdravující silou. Jako by sám ani nemusel chtít, stačí, aby někdo přišel otevřený a věřící, a moc působí silou.

Naše časy se vyznačují dosti značným charitativním cítěním. Chtěli bychom v Ježíšovi vidět velikého dobrodince lidstva, který si všímal lidského utrpení a veden hlubokým milosrdenstvím přicházel na pomoc.

Ale to by bylo zavádějící. Ježíš není společenským činitelem ani charitativním pracovníkem širokého srdce a touhy pomáhat, kde se dá. Charitativní pracovník chce odstranit utrpení, kde jen může. Chce dosáhnout, aby na zemi žili lidé zdraví na těle i na duši. Ježíš nechce být takovým. Jeho postoj není opačný, ale jeho smýšlení je jiné. Hledí na utrpení hlouběji. Ví, že utrpení tkví v samých kořenech lidského bytí. Je důsledkem hříchu a vzdálenosti od Boha. Utrpení je prostor otevřený pro Boha, prostor, který může být otevřený pro Boha. Je důsledkem hříchu, ale zároveň cestou očisty a návratu k Bohu.

Více se této skutečnosti přiblížíme, když řekneme, že Ježíš k sobě připouštěl, přitahoval utrpení lidí. Neutíkal před ním jako my. Nesnažil se ho nevidět. Neschovával se před ním. Dovolil, aby sestoupilo i na něj, přijal ho srdcem. V utrpení přijímal lidi takové, jací byli. Sám vstoupil do prostoru našeho útisku, bídy a nouze. V tom je pravá velikost, ta nejhlubší láska: bez iluzí, a proto s větší mocí. Ježíš je tím, který koná pravdu v lásce, proto osvobozuje, nenechává v klidu.

A ještě jedno musíme rozlišit: Ježíš to vše nečinil jako ten, který nese předurčení všeho bytí jakožto nepochopitelnou tragédii, ale aby vše objal Božím pohledem. V tom je podstata věci.

Ježíšovo uzdravování je jednáním vycházejícím od Boha. Je zjevením Boha a cestou k Bohu.

Uzdravování je vždy spojeno s vírou. V Nazaretě Ježíš nemůže vykonat žádný zázrak, protože nikdo nevěří. Jeho učedníci nemohou uzdravit malého chlapce, protože mají slabou víru. Když k němu přinášejí paralytika, v první chvíli se zdá, jako by Ježíš vůbec nepostřehl nemoc. Vidí jeho víru a odpouští mu. Ptá se otce dítěte: "Věříš, že to mohu učinit?" Slepému říká: "Tvá víra tě uzdravila." Setník slyší pochvalu: "Vpravdě jsem nenašel takovou víru v Izraeli."

Uzdravování náleží k víře stejně jako její hlásání. V uzdravování se Ježíš zjevuje jako jednající. Vyjadřuje skutečnost živého Boha. Smyslem jeho uzdravování je, aby lidé skutečnost živého Boha přijali.


Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Témata: Ježíš | Uzdravení

Čtení z dnešního dne: Středa 27.10.

Řím 8,26-30; Žl 13; ; Lk 13,22-30

Komentář k Řím 8,26-30 : Možná, když je má modlitba oproštěná od slov, když jsem prázdný před Bohem, může do mě vlít svého Ducha. V takové modlitbě mohu a mám být obrazem Jeho Syna!

Zdroj: Nedělní liturgie

28. říjen 1918

28. říjen 1918
(26. 10. 2021) Tomáš Garrigue Masaryk byl prezident osvoboditel. Osvobodil nás. Ovšem na pouhých 20 let.

Boxer ve Vatikánu - skutečný příběh

(24. 10. 2021) monsignora O Flaherty (* 28. února 1898 +  30. října 1963), který za války zachránil tisíce lidí. Příběh má…

Nevšední biskup v neklidné době - sv. Antonín Maria Klaret - 24.10.

(22. 10. 2021) Antonín Maria Klaret se narodil roku 1807 do velmi neklidného Španělska. Za svou aktivitu musel do vyhnanství. Jako na…

Synoda 2021-2023: proč, co, jak? Krátké video

Synoda 2021-2023: proč, co, jak? Krátké video
(20. 10. 2021) Odpovídá P. Roman Czudek, rektor papežské kolenje Nepomucenum v Římě.

Blahoslavený Karel Habsburský, "Rakouský" (21.10.)

(20. 10. 2021) Poslední císař rakouský, král český a uherský. Světlo ke všem důležitým rozhodnutím hledal v modlitbě... 

Jerzy Popiełuszko († 19. 10. 1984)

Jerzy Popiełuszko († 19. 10. 1984)
(17. 10. 2021) V období výjimečného stavu dodával polský kněz Jerzy Popiełuszko svým krajanům sílu a naději. Na jeho mše se sjížděli…

Co nám chce Bůh říci skrze zkušenosti moderního člověka

(15. 10. 2021) Papež zvolil novou formu synody, abychom mohli pochopit, co nám chce Bůh říci skrze zkušenosti moderního člověka

Jan Pavel II. - výročí zvolení papežem

(15. 10. 2021) 16.10. 1978 byl zvolen papežem Karol Wojtyla. V papežském úřadě byl do své smrti 2. dubna 2005. Papež Jan Pavel II.…

Ohlédnutí a poučení z Plenárního sněmu Katolické církve v ČR (1997-2005)

(14. 10. 2021) V procesu synody 2021-2023 může být užitečné připomenouit si klady i úskalí  Plenárního sněmu Katolické církve…