I v této situaci můžeme se radovat, odpočinout si a slavit
V době, kdy lidé umírají jen několik stovek kilometrů od nás na válečné frontě a kdy hledáme jak nejlépe otevřít svá srdce i domovy těm, kdo přišli o všechno, si člověk klade otázku, zda má právo se z něčeho radovat, zda může odjet na dovolenou, zda smí slavit sváteční dny.
Jakoby nás svědomí začínalo obviňovat, že není správné žít obyčejným životem. Ale odpověď na položené otázky zní: Ano, i v této situaci můžeme se radovat, odpočinout si a slavit.
Válka chce převálcovat běžný život
P. Petr Beneš, CSsR. ve svém nedávném kázání zmínil, že když roku 1914 vypukla první světová válka, Franz Kafka si ve svém deníku poznamenal: „Německo vyhlásilo Rusku válku – odpoledne hodina plavání.“ Tento kněz k tomu připojil: „Proti válce je třeba kázat mimo jiné kvůli tomu, že chce převálcovat běžný život, že hraje s velkými slovy, pojmy, vyžaduje pozornost, a přitom užírá z života, který přece má tolik dobrého i v tom zdánlivě malém.“
Bolest lidí nebude mít poslední slovo
Blížící se velikonoční svátky je ve válečném roce třeba slavit zvlášť intenzivně. Jsou to dny naděje, že bolest lidí nebude mít poslední slovo. Velikonoce jsou příležitostí zahlédnout, že Bůh v Ježíši sestoupil do každého lidského trápení, aby v něm člověk nezůstal sám. Jsou časem, kdy můžeme znova uvěřit, že život smrtí nekončí. Velikonoce jsou svátky radosti, kterou si nesmíme nechat vzít.
Požehnané poslední dny postu, požehnané svátky zmrtvýchvstání Páně!
