Podobenství o boháči a Lazarovi (Lk 16,19-31)

Lk 16,19-31

Ježíš řekl farizeům: "Byl jeden bohatý člověk, oblékal se do šarlatu a kmentu a každý den pořádal skvělou hostinu. U jeho dveří léhal jeden žebrák - jmenoval se Lazar - plný vředů, a rád by utišil hlad aspoň z toho, co padalo z boháčova stolu; a ještě k tomu přicházeli psi a lízali mu vředy. Žebrák umřel a andělé ho odnesli do Abrahámova náručí. Pak umřel i boháč a byl pohřben. V pekle v mukách zdvihl oči a viděl zdálky Abraháma a v jeho náručí Lazara. A zvolal: "Otče Abraháme, slituj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí aspoň koneček prstu ve vodě a ovlaží mi jazyk, protože zakouším muka v tomto plamenu." Abrahám však odpověděl: "Synu, uvědom si, že ty ses měl dobře už zaživa, Lazar naproti tomu špatně. A nyní se tu on raduje, a ty zakoušíš muka. A k tomu ke všemu zeje mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo nemůže přejít odtud k vám, i kdyby chtěl, ani se dostat od vás k nám." Boháč řekl: "Prosím tě tedy, otče, pošli ho do mého otcovského domu. Mám totiž pět bratrů, ať je varuje, aby se také oni nedostali do tohoto místa muk." Abrahám odpověděl: "Mají Mojžíše a Proroky, ať je uposlechnou!" On však odporoval: "Ne, otče Abraháme! Ale když k nim někdo přijde z mrtvých, pak se obrátí." Odpověděl mu: "Jestliže neposlouchají Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých."

V tomto podobenství nejde Kristu o to, že boháč byl bohatý, ale o to, že s bohatstvím neuměl zacházet pro věčnost a neměl soucit. A druhá část evangelia doplňuje: Člověk má dost podnětů pro to, aby mohl poznat jak má jednat.