Sekce: Knihovna

papež František

VI. V Kristu se naplňuje naše snubní povolání

O přikázáních

z knihy Desatero - cyklus katechezí papeže Františka , vydal(o): Radio Vaticana

Dnes bych chtěl dokončit katechezi o šestém přikázání Desatera – „Nesesmilníš“ – a podtrhnout, že věrná Kristova láska osvěcuje prožívání krásy lidských citů. Naše citová dimenze je totiž povolána k lásce, projevující se věrností, vlídností a slitováním. Toto je velice důležité, že totiž láska se projevuje věrností, vlídností a slitováním.

Netřeba ovšem opomíjet, že se toto přikázání vztahuje výslovně k manželské věrnosti, a proto je dobré zamyslet se hlouběji nad jeho snubním významem.

Dnešní úryvek z Písma, z listu svatého Pavla je revoluční. Myšlenka, že manžel má mít svoji manželku rád jako Kristus miluje církev je v rámci tehdejší antropologie revoluční. Představuje možná to nejrevolučnější, co bylo o manželství v kontextu lásky řečeno. Můžeme se ptát, komu je toto přikázání věrnosti určeno? Pouze manželům? Ve skutečnosti je pro všechny, je to otcovské Slovo Boha adresované každému muži a ženě.

Připomeňme, že cesta lidského zrání je cestou lásky a vede od přijímání péče ke schopnosti prokazovat péči, od přijímání života ke schopnosti předávat život. Stát se dospělými muži a ženami znamená naučit se žít snubní a rodičovské vlohy, které se projevují v různých životních situacích jako schopnost vzít na sebe břímě někoho druhého a mít jej rád bez dvojakosti. Jde tedy o globální schopnost člověka, který dovede přijmout realitu a umí navázat hluboký vztah s druhými.

Kdo je tedy cizoložník, smilník a nevěrník? Je to nezralý člověk, který si ponechává svůj život a interpretuje situace na základě vlastního blahobytu a uspokojení. K manželství proto nestačí mít svatbu! Je zapotřebí vydat se cestou od já k my. Od sólového přemýšlení k přemýšlení ve dvou, od života osamoceného k životu ve dvou. Je to krásná cesta, krásná. Dokážeme-li se zbavovat sebestřednosti, pak se každý čin stává snubním: pracujeme, mluvíme, rozhodujeme a setkáváme se s druhými v postoji vlídnosti a obětavosti.

Můžeme tuto perspektivu rozšířit a říci, že každé křesťanské povolání je v tomto smyslu snubní. Kněžství proto, že je v Kristu a v církvi služebným povoláním ve vztahu ke společenství, a to s veškerou sympatií, konkrétní péčí a moudrostí, jež dává Pán. Církev nepotřebuje aspiranty na roli kněžství - ti nejsou k ničemu a lépe je, zůstanou-li doma - avšak potřebuje  muže, jejichž srdce se dotknul Duch svatý bezvýhradnou láskou ke Kristově Nevěstě. V kněžství se prokazuje láska Božímu lidu zcela otcovsky a laskavě, silou ženicha a otce. Tak také zasvěcené panenství/panictví v Kristu prožívá věrně a radostně snubní a plodný vztah mateřství a otcovství.

Opakuji: každé křesťanské povolání je snubní, protože je plodem svazku lásky, v níž jsme všichni znovuzrozeni, svazku lásky s Kristem, jak připomněl úryvek ze svatého Pavla přečtený v úvodu. Na základě Jeho věrnosti, Jeho laskavosti, Jeho velkodušnosti s vírou hledíme na manželství a na každé povolání a chápeme tak plný smysl sexuality.

Lidské stvoření – ve své nerozlučné jednotě ducha i těla a ve své mužsko-ženské polaritě - je velmi dobré a předurčené k prokazování a přijímání lásky. Lidské tělo není nástroj rozkoše, nýbrž místo našeho povolání k lásce, a v autentické lásce není místo pro smilstvo a jeho povrchnost. Muži a ženy zasluhují více!

Šesté přikázání „Nesesmilníš“, byť v negativní formě, nás tedy orientuje k našemu původnímu povolání, to znamená k plné a věrné snubní lásce, kterou nám zjevil a daroval Ježíš Kristus (srov. Řím 12,1).


Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Témata: desatero

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Mal 3,19-20a; Žalm Žl 98,5-6.7-8.9; 2 Sol 3,7-12
Lk 21,5-19

Konec světa je děsivým obrazem. Mnohokrát v dějinách se lidé domnívali, že to právě nastalo. Příkladem jsou hnutí zmiňovaná kolem roku 1000 n. l. nebo spojená s husitstvím. Kristus ale necílil na vystrašení lidí, jak to dnes sledujeme u populistických hnutí, když na strach odpovídají nerealistickými sliby. Ježíš mluví ke komunitě svých následovníků, dává jim rady a dodává odvahu. Neskrývá náročnost posledních dnů. Upozorňuje na několik věcí: Povstanou falešní či prolhaní zachránci, budou útoky na následovníky Krista, bude ve světě strach… Ježíš ale povzbuzuje učedníky, aby obavám a strachu nepropadli. Posledním pánem dějin není Zlo (srov. první čtení), ale Bůh. Je to čas, kdy se blíží konečné vítězství Boha, dobra, spravedlnosti. Když zakoušíme hrůzy obtížné doby, platí stejná povzbuzení. Blíží se čas naší osobní záchrany.

Zdroj: Nedělní liturgie

Slavnost Ježíše Krista Krále

(16. 11. 2025) Slavnost Ježíše Krista Krále je svátek, který se slaví poslední neděli liturgického roku (34. neděli v liturgickém…

Nedělní přímluvy dle aktuálního dění na neděli 16.11.20025

(14. 11. 2025) Ježíš slibuje, že trpělivostí zachráníme svou duši. Vložme proto do Božích rukou své starosti a s důvěrou volejme…

Vystřízlivění z růžových snů Listopadu 1989

Vystřízlivění z růžových snů Listopadu 1989
(14. 11. 2025) Mezi nejkrásnější okamžiky mého života patří závěrečné dny listopadové roku 1989. Jsem šťasten a děkuji Bohu za onen…

Vatikán se negativně vyjádřil k údajným zjevením v Dozulé

Vatikán se negativně vyjádřil k údajným zjevením v Dozulé
(13. 11. 2025) Dikastérium pro nauku víry: „Údajná zjevení v Dozulé nejsou nadpřirozená“

Sv. Anežka Česká (svátek 13.11.)

Sv. Anežka Česká (svátek 13.11.)
(12. 11. 2025) Narodila se roku 1211 jako nejmladší dcera českého krále Přemysla Otakara I. ...

Světový den chudých

Světový den chudých
(10. 11. 2025) Světový den chudých se připomíná vždy 33. neděli v mezidobí, tedy neděli před slavností Ježíše Krista Krále.

Horkokrevná, temperamentní a neznámá světice: sv. Alžběta od Nejsvětější Trojice (9.11.)

Horkokrevná, temperamentní a neznámá světice: sv. Alžběta od Nejsvětější Trojice (9.11.)
(8. 11. 2025) Alžběta z Dijonu: Karmelitka, která pomýšlela na sebevraždu...