Sekce: Knihovna

papež František

VII. Nevydáš křivé svědectví

O přikázáních

z knihy Desatero - cyklus katechezí papeže Františka , vydal(o): Radio Vaticana

V dnešní katechezi se budeme zaobírat osmým přikázáním Desatera: »Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví«.

Toto přikázání – praví Katechismus – „zakazuje překrucovat pravdu ve vztazích k druhým“ (KKC, 2464). Pěstování neautentické komunikace je na pováženou, protože překáží vztahům a tudíž lásce. Kde je lež, tam není láska. A mluvíme-li o komunikaci mezi lidmi máme na mysli nejenom slova, ale i gesta, postoje, ba i mlčení a absence. Člověk mluví vším, čím je a co dělá. Všichni neustále komunikujeme, všichni žijeme komunikací a jsme neustále na křižovatce mezi pravdou a lží.

Co však znamená říkat pravdu? Znamená to být upřímní? Nebo přesní? Ve skutečnosti to nestačí, protože je možné být upřímně na omylu anebo je možné být přesní v detailu, ale nechápat smysl celku. Někdy se ospravedlňujeme slovy: „Vždyť jsem řekl to, co cítím!“ Ano, avšak absolutizoval jsi svoje hledisko. Anebo: „Řekl jsem jenom pravdu!“ Možná, ale vyjevil jsi osobní či důvěrné skutečnosti. Kolik jen řečí pustoší společenství nenáležitostí či nedostatkem jemnocitu! Řeči dokonce zabíjejí, jak říká apoštol Jakub ve svém listu. Klepna nebo mluvka jsou zabijáci, protože jazyk zabíjí jako nůž, jsou teroristé, protože svým jazykem odpálí bombu, jdou pryč a to, co řekli, zničí pověst druhých, zatímco oni se v klidu vytratí. Nezapomínejme, že klevetění je zabíjení.

Co je tedy pravda? Tuto otázku položil Pilát právě ve chvíli, kdy před ním Ježíš plnil osmé přikázání (srov. Jan 18,38). Vskutku, slova »nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví« patří do právnické terminologie. Evangelia kulminují podáním Umučení, Smrti a Zmrtvýchvstání Ježíše, a je to podání procesu, vykonání rozsudku a neslýchaného důsledku.

Ježíš, dotázaný Pilátem, říká: »Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě« (Jan 18,37). A toto »svědectví« nám Ježíš podává svým umučením a smrtí. Evangelista Marek popisuje, jak »setník, který stál při tom naproti němu, uviděl, že vydechl naposled, prohlásil: „Tento člověk byl opravdu syn Boží“«“ (Mk 15,39). Ano, protože byl důsledný a způsob, jakým Ježíš zemřel, zjevuje Otce, Jeho slitovnou a věrnou lásku.

Pravda nachází své plné uskutečnění v samotné Ježíšově osobě (srov. Jan 14,6), v jeho způsobu žití i umírání, plodu jeho vztahu s Otcem. Tuto existenci Božích dětí dává Zmrtvýchvstalý také nám, když posílá Ducha svatého, který je Duchem pravdy a v našem srdci potvrzuje, že Bůh je naším Otcem (srov. Řím 8,16).

Člověk, lidé potvrzují či popírají tuto pravdu každým svým skutkem, počínaje drobnými každodenními situacemi až k těm nejnáročnějším. Je to však stále stejná logika, kterou nás učí rodiče a prarodiče, když nám říkají, abychom nelhali. Stejná logika.

Ptejme se: jakou pravdu dosvědčují skutky, slova a rozhodnutí nás křesťanů? Každý se může zeptat: jsem svědek pravdy nebo lhář převlečený za pravdivého? My křesťané nejsme mimořádní lidé? Jsme však dětmi nebeského Otce, který je dobrý, neklame a vkládá nám do srdce lásku k bratřím. Tato pravda se nevyjadřuje ani tak proslovy; je to způsob bytí a je vidět v každém jednotlivém skutku (srov. Jak 2,18). Tento muž je opravdový, tato žena je opravdová – to je vidět. Ale jak to, když ani neotevřeli ústa? Poněvadž jednají opravdově. Mluví pravdu a počínají si pravdivě. Krásný životní styl pro nás.

Pravda je podivuhodné zjevení Boha, Jeho Otcovské tváře; je to Jeho bezmezná láska. Tato pravda koresponduje s lidským rozumem, ale nekonečně jej přesahuje, protože je darem, který sestoupil na zem a vtělil se v Kristu, ukřižovaném a vzkříšeném; zviditelňuje ji ten, kdo jí patří a prokazuje totéž nadání.

Nevydat křivé svědectví znamená žít jako děti Boha, jenž nikdy nedementuje Sebe a nikdy nelže; žít jako Boží děti znamená nechat v každém skutku vyjít najevo obrovskou pravdu, že Bůh je Otec a lze mu důvěřovat. Já důvěřuji Bohu – to je ta obrovská pravda. Z naší důvěry v Boha, který je Otcem, má mne rád a miluje nás, se rodí moje pravda a bytost, která je pravdivá a nikoli prolhaná.


Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Sk 10,34a.37-43; Žalm Žl 118,1-2.16ab+17.22-23; Kol 3,1-4
Jan 20,1-9

Pokud se opravdu otevíráme Božímu působení, musíme doufat, že i v našem životě se může něco změnit, že není pravda, že vše bude osudově pokračovat a pro nás se neobjeví nic nového. Doufat znamená věřit, že tentokrát to bude jiné, i když jsme věřili už stokrát a pokaždé se zklamali. Jestliže přes to všechno doufáme, Bůh nám přijde na pomoc. Žádný pokus, ani když vyšel naprázdno, není marný a zbytečný, pokud je upřímný. „Ti, kdo skládají naději v Hospodina, nabývají nové síly; vznášejí se jako orlové, běží bez únavy, jdou bez umdlení“ (Iz 40,31). Takto šly pravděpodobně ke hrobu i ženy. Podle R. Cantalamessy

Zdroj: Nedělní liturgie

Bílá sobota

(3. 4. 2026) Bílá sobota je druhým dnem, kdy Ježíš ležel v hrobě. Den zmatku a ticha. Ježíšovi učedníci byli v tento den…

Velký pátek

(2. 4. 2026) Velký pátek je připomínkou utrpení a smrti Ježíše Krista na kříži.

Přímluvy - Slavnost Zmrtvýchvstání Páně, cyklus A / 5. 4. 2026

(2. 4. 2026) Lidé Ježíše zabili, ale Bůh ho třetího dne vzkřísil. Nyní je po Boží pravici a přimlouvá se za nás. Proto mu…

Prosba k podpoře sbírky na Svatou zemi

(1. 4. 2026) Velký pátek je tradičně spojován nejen s liturgií připomínající Kristovo umučení, ale i se sbírkou na pomoc křesťanům ve…

Velikonoční triduum

Velikonoční triduum
(30. 3. 2026) Kristův kříž jako maják a znamení naděje, která neklame. 

Zelený čtvrtek

(30. 3. 2026) Význam a obsah Zeleného čtvrtku. 

Kolik Jidáš dostal českých korun za zradu Ježíše?

Kolik Jidáš dostal českých korun za zradu Ježíše?
(28. 3. 2026) Vrtalo mi hlavou, kolik je v přepočtu na české koruny oněch třicet stříbrných, které Jidáš dostal za to, že Ježíše…