II. Ctít Pánovo jméno

O přikázáních

z knihy Desatero - cyklus katechezí papeže Františka , vydal(o): Radio Vaticana

Pokračujeme v katechezích o přikázáních. Dnes pojednáme o tom, které praví: »Nezneužiješ jméno Hospodina, svého Boha« (Ex 20,7). Tato slova správně chápeme jako výzvu neurážet Boží jméno a vyhýbat se jeho nepatřičnému užívání. Tento jasný význam nám umožní ještě více prohloubit tato drahocenná slova, abychom Boží jméno nepoužívali nepatřičně.

Zaposlouchejme se do nich lépe. Slovo »Nezneužiješ« tlumočí z hebrejštiny i z řečtiny dva výrazy. První znamená doslova „nebudeš brát na sebe, neponeseš“ a druhý „nadarmo, zbytečně“. Odkazuje k prázdnému obalu, k bezobsažné formě. Je to charakteristika přetvářky, formalismu a lži; prázdné či nepravdivé užití Božích slov či Božího jména.

Jméno znamená v Bibli vnitřní pravdu věcí, zejména lidí. Jméno nezřídka znamená poslání. Například Abraham v knize Genesis (srov. 17,5) a Šimon Petr v evangeliích (srov. Jan 1,42) dostávají nové jméno na znamení změny jejich životního směrování. Opravdové poznání Božího jména vede k proměně vlastního života. Jakmile Mojžíš pozná Boží jméno, mění se jeho osudy (srov. Ex 3,13-15).

Boží jméno je v hebrejských obřadech slavnostně vysloveno na Den smíření (Jom kipur), a lidu se dostává odpuštění, protože skrze toto jméno přichází do kontaktu s živým Bohem, který je milosrdenstvím.

Tedy „brát Boží jméno“ znamená brát na sebe skutečnost Boha, navázat s Ním pevný a mocný vztah. Nám křesťanům toto přikázání připomíná, že jsme pokřtění. Jak? „Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého“, což říkáme pokaždé, když se znamenáme křížem, abychom svoje každodenní konání žili v reálném a ryzím vztahu s Bohem, tedy v Jeho lásce. Pokud jde o pokřižování, chtěl bych znovu zdůraznit: učte děti žehnat se pokřižováním. Viděli jste, jak děti dělají kříž?... Udělají něco, o čem nevědí, co znamená (naznačuje posunkem). Neumějí se pokřižovat. Učte je dělat znamení jména Otce i Syna i Ducha svatého. Je to první úkon víry dítěte. A vaším úkolem je učit děti znamenat se křížem.

Je možné se ptát: lze na sebe vzít Boží jméno pokrytecky, jako formalitu, naprázdno? Odpověď je bohužel kladná: je to možné. Je možné mít k Bohu falešný vztah. Ježíš to řekl oněm učitelům Zákona, kteří konali skutky, nikoli však to, co chtěl Bůh. Mluvili o Bohu, ale neplnili Boží vůli. Ježíš dává radu: „Jednejte podle toho, co říkají, nikoli podle toho, co dělají.“ Je možné prožívat falešný vztah k Bohu, jako oni lidé. A toto Slovo Desatera je pobídkou navázat s Bohem vztah, který nebude falešný a pokrytecký a ve kterém se svěříme Bohu vším, čím jsme. Dokud s Pánem neriskujeme život a rukou nenahmatáme, že v Něm spočívá život, tak vlastně pouze teoretizujeme.

Toto je křesťanství, které se dotýká srdcí. Setkání s Bohem ve skutečnosti. Proč se svatí dokáží tolik dotknout srdce? Protože svatí nejenom promlouvají, ale hýbou! Srdce je pohnuto, když k nám promlouvají světci. Jsou toho schopní, protože ve světcích spatřujeme to, po čem naše srdce v hloubi touží: autenticitu, pravé vztahy, radikálnost. Je to patrné i na oněch „světcích odvedle“, kterými jsou například mnozí rodiče, kteří dávají dětem příklad konsekventního, prostého, poctivého a velkodušného života.

Bude-li více křesťanů, kteří na sebe budou brát Boží jméno bez přetvářky a tak praktikovat první prosbu Otčenáše „posvěť se jméno tvé“, bude se církevní zvěsti více naslouchat a stane se věrohodnější. Pokud náš konkrétní život vyjevuje Boží jméno, je patrná krása křtu a velikost daru eucharistie jakožto vznešeného sjednocení našeho a Kristova Těla. Krista v nás a nás v Něm! Sjednocení! To není přetvářka, to je pravda. Není to papouškovaná mluva či modlitba, nýbrž modlitba srdce, milování Pána.

Počínaje Kristovým křížem, nikdo nemůže pohrdat sebou a špatně smýšlet o své existenci. Nikdo a nikdy! Ať by udělal cokoli. Neboť jméno každého z nás spočívá na Kristových ramenou. On nás nese! Stojí za to brát na sebe Boží jméno, protože Bůh se ujal našeho jména až do dna, i špatnosti, která je v nás. Ujal se nás, aby nám odpustil a vložil nám do srdce svoji lásku. Proto Bůh v tomto přikázání prohlašuje: „Vezmi mne na sebe, protože já jsem tě vzal na sebe“.

Kdokoli může vzývat svaté jméno Pána, který je věrný a milosrdný, ať už se nalézá v jakékoli situaci. Bůh nikdy neodmítne srdce, které Jej upřímně vzývá.