Nový Zákon v Kristu a touhy podle Ducha

O přikázáních

z knihy Desatero - cyklus katechezí papeže Františka , vydal(o): Radio Vaticana

V dnešní katechezi, jež uzavírá cyklus o Desateru, můžeme klíčovým tématem učinit touhy, což nám ve světle plného zjevení v Kristu pomůže zopakovat a shrnout jednotlivé etapy tohoto cyklu.

Začali jsme vděčností jakožto základem vztahu důvěry a poslušnosti. Bůh, jak jsme viděli, nic předem nežádal, a naopak mnohem více dal. Vybízí nás k poslušnosti, aby nás vysvobodil ze šaleb idolatrií, které nad námi mají velikou moc. Hledání vlastní realizace v modlách tohoto světa nás totiž vyprazdňuje a zotročuje, zatímco vztah s Tím, který Svým otcovstvím činí z nás syny v Kristu (srov. Ef 3,14-16), dodává velikost a konzistenci.

Zahrnuje požehnání a osvobození, pravé a autentické odpočinutí. Jak praví Žalm: »Jen v Bohu odpočívá má duše, od něho je má spása« (Žl 62,2).

Tento osvobozený život je vlídným přijetím naší osobní historie, smiřuje nás s tím, co jsme od dětství po dnešek prožili, a dává nám zralost a schopnost přikládat správnou váhu skutečnostem a lidem svého života. Touto cestou navazujeme k bližnímu vztah, který se - počínaje láskou prokázanou Bohem v Ježíši Kristu - stává povoláním k věrnosti, štědrosti a autenticitě.

K takovémuto životu - tedy v kráse věrnosti, štědrosti a autenticity - však potřebujeme nové srdce, ve kterém přebývá Duch svatý (srov. Ez 11,19; 36,26). Kladu si otázku: jak dochází k této „transplantaci“ ze starého na nové srdce? Darem nových tužeb (srov. Řím 8,6), které jsou do nás zasévány Boží milostí, zejména Desaterem přikázání, která naplnil Ježíš, jak sám učí v „horském kázáním“ (srov. Mt 5,17-48). Rozjímáním o životě, popsaném v Desateru, to znamená životě vděčném, svobodném, autentickém, dobrotivém, zralém, pečujícím a milujícím život věrný, velkodušný a upřímný, se téměř nepozorovaně ocitneme před Kristem. Desatero je Jeho „rentgenový snímek“, znázorňuje ho jako fotografický negativ, ukazuje Jeho tvář, jako posvátné [Turínské] Plátno. A takto propůjčuje Duch svatý našemu srdci plodnost tím, že mu uděluje touhy, jež jsou Jeho darem, touhy Ducha. Toužit podle Ducha, toužit v rytmu Ducha, toužit hudbou Ducha.

Pohledem na Krista spatřujeme krásu, dobro a pravdu. A Duch rodí život, který tyto Jeho tužby doprovází, zapaluje v nás naději, víru a lásku.

Lépe tak chápeme, co znamená, že Pán Ježíš nepřišel Zákon zrušit, nýbrž naplnit, dát vzrůst, a zatímco Zákon podle těla byl seznamem předpisů a zákazů, stává se tentýž Zákon podle Ducha životem (srov. Jan 6,63; Ef 2,15), protože už není normou, nýbrž samotným tělem Krista, který nás má rád, hledá nás, odpouští nám, utěšuje nás a dává nám ve svém Těle znovu společenství s Otcem, které jsme ztratili neposlušností hříchu. Takto se ona literní negace vyjádřená v přikázáních záporem - „nepokradeš, nezabiješ“ – přeměňuje na kladný postoj: milovat, dávat ve svém srdci přednost druhým a zasévat samé kladné touhy. To je plnost Zákona, kterou nám přinesl Ježíš.

V Kristu a pouze v Něm přestává být Desatero odsouzením (srov. Řím 8,1) a stává se autentickou pravdou lidského života, tedy touhou lásky – zde se rodí tužba po dobru, po prokazování dobra, touha po radosti, touha po pokoji, velkodušnosti, shovívavosti, dobrotě, věrnosti, tichosti a zdrženlivosti. Z oněch záporů se přechází k přitakání, ke kladnému postoji srdce, jež se otevírá silou Ducha svatého.

K tomu tedy slouží hledání Krista v Desateru: propůjčuje našemu srdci plodnost, aby bylo těhotné láskou a otevřené Božímu působení. Když člověk vyhoví touze žít podle Krista, otevírá dveře spáse, jíž nemůže nedosáhnout, protože Bůh Otec je štědrý a – jak praví Katechismus – „žízní, abychom my žíznili po něm“ (KKC, 2560).

Špatné touhy ničí člověka (srov. Mt 15,18-20), Duch vkládá do našeho srdce svaté tužby, které jsou zárodkem nového života (srov. 1 Jan 3,9). Nový život totiž není titánská snaha o dodržení normy, nýbrž samotný Boží Duch, který nás vede od počátku až ke svým plodům v blaženém souladu mezi naší radostí z toho, že jsme milováni, a Jeho radostí z toho, že miluje nás. Setkávají se dvě radosti: Boží radost z toho, že nás má rád, a naše radost z toho, že jsme milováni.

Toto je Desatero pro nás křesťany: rozjímání Krista, abychom se Mu otevřeli, dostali Jeho srdce, dostali Jeho touhy, dostali Jeho Svatého Ducha.