Tichý Radek | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus A)
16. nvlm A / současné světové i osobní problémy nemáme vidět jen očima tohoto světa / Řím 8,26-27

Bůh se spojuje s tímto světem, naříká s ním, aby se tento nářek postupně mohl proměnit v píseň chvály a oslavy.

Body a poznámky ke kázání na Řím 8,26-27

Řím 8,26-27

Duch se za nás přimlouvá vzdechy, které nelze vyjádřit.
Bratři! Duch nám přichází na pomoc v naší slabosti. Vždyť ani nevíme, oč se máme vlastně modlit. A tu sám Duch se za nás přimlouvá vzdechy, které nelze vyjádřit, a (Bůh), který zkoumá srdce, ví, co Duch žádá, a že jeho přímluva za křesťany je ve shodě s Boží vůlí.

Celé tvorstvo zároveň sténá a spolu trpí až doposud. I my...

Abychom dnešnímu úryvku porozuměli, musíme se podívat o pár veršů dříve, kde Pavel píše: Celé tvorstvo nedočkavě čeká, až se Boží synové zjeví ve slávě. Víme přece, že celé tvorstvo zároveň sténá a spolu trpí až doposud. I my, ačkoliv už máme první dary Ducha, i my sami uvnitř naříkáme a očekáváme své přijetí za syny, vykoupení našeho těla

• Tohle je celkový Pavlův pohled na situaci světa:
  • Prvotnímu hřích člověka zasáhl nejen všechny lidi, ale celý svět, celé stvoření.
• A Pavel popisuje jakoby ve třech úrovních současnou situaci.
  • První úroveň je úroveň základního stvoření
  • Druhá úroveň je úroveň člověka, který přijal Boha
  • A třetí úroveň je úroveň Boží.

• Nejnižší úroveň, stvoření, galaxie hvězd, kolonie prvoků, klokánci v kapsách svých matek – všechno je poškozeno hříchem člověka, to znamená jeho pýchou a postojem, že si vystačí bez Boha. A celý svět, jak říká Pavel, sténá a volá, touží po nápravě, po prvotní harmonii, kterou zamýšlel Bůh.
• Papež František ve svém loňském (2022) poselství ke Světovému dni modliteb za péči o stvoření říká:

Ze světa se line na jedné straně tichý chvalozpěv na Pána a Stvořitele, který si přál, abychom žili ve společenství ve „velké katedrále stvoření“; na druhé straně je to sborový „hořký výkřik, který si stěžuje na naše špatné lidské zacházení“.

Co na to Bůh?

• Na úrovni Boží:
  • Bůh přichází do tohoto světa, není mu lhostejný, nezůstává se na něj jen tak dívat.
  • A jestliže svět sténá a naříká, co udělá Bůh?
  • To jsme slyšeli dnes: „Duch se za modlí vzdechy, které nelze vyjádřit. Duch Boží také sténá a naříká jako celé stvoření.
  • Bůh má soucit se svým stvořením a solidárně se připojuje ke světu v jeho trápení zaviněné hříchem.

• A mezi úrovní světa a úrovní Boží je střední úroveň, Božích Synů, tvorů, kteří byli zbožštěni, protože přijali Ježíše, byli pokřtěni, dostali dar Ducha svatého.
  • V nich už začíná obnova světa:
  • už mají dary Ducha svatého, už jsou radostnými Božími dětmi a nikoli pyšnými osobami, které ničí ostatní.
  • A i oni, píše Pavel,
  • přesto nebo právě proto se připojují ke  sténání světa.
  • Tohle je o čem mluví apoštol Pavel v tom, co jsme slyšeli: že nevíme jak a za co se modlit.
  • Nemluví o tom, že nám modlitba někdy nejde, že se musíme cvičit ve vytrvalosti.
  • Ale o tom, že i my jsme součástí celku stvoření a prožíváme ničivé následky svého hříchu i hříchu druhých, zmatek ze společnosti, zmatek z politiky, zmatek z ekologie, netušíme, co je vlastně dobře.

Co si z toho, co Pavel popisuje, vzít:

• Za prvé že současné světové politické, válečné, ekologické problémy nemáme vidět jen očima tohoto světa, ale očima víry jako důsledek rozpadu světa na základě lidského hříchu, z nichž nás zachrání jen Bůh a on už tuto záchranu začal.
• Za druhé žasnout nad Bohem, který se svým Duchem spojuje s tímto světem, naříká s ním, aby se tento nářek postupně mohl proměnit v píseň chvály a oslavy.
• A naději, že i když ještě jsme slabí, nejistí, zmatení, jsme už opravdu díky víře a díky svátostem Božími dětmi, máme Božího Ducha, a obnova světa přichází skrze naši víru a skrze naše jednání, pokud je vedené Duchem Božím, to znamená pokud je láskyplné.