Sekce: Knihovna

Vojtěch Kohut

07. Svatba v Káně

z knihy Maria v Novém zákoně (Vojtěch Kohut)

(Jan 2,1-12)
V nejpozději sepsaném evangeliu sv. Jana[52] nacházíme dvě události, které nezachycuje ani Lukáš: svatbu v Káně galilejské (Jan 2,1-12) a Mariinu přítomnost pod křížem (Jan 19,25-27). Oba příběhy, každý po svém, nám odhalují hloubku a krásu vztahu existujícího mezi Ježíšem a jeho matkou. Navíc dávají vytušit velikost Mariiny víry.

V prvním z nich se zaměříme pouze na dva momenty: rozhovor, který probíhá mezi ní a Ježíšem (vv. 3-4), a Mariinu reakci na něj (v. 5).

Na svatbě v galilejské Káně, jíž se, zřejmě z důvodu příbuzenských svazků[53], účastní také Maria a Ježíš, dochází k nezáviděníhodné situaci: hostitelům došlo víno. Na svatebním veselí, které trvá týden (srov. Gen 29,27; Sdc 14,10; Tob 11,20), ba mnohdy i dva týdny (srov. Tob 8,20; 10,8), je to, pochopitelně, o to nepříjemnější.

Za této situace Maria oslovuje Ježíše a říká mu: „Nemají víno“ (oinon ouk echousin - v. 3). V první řadě je třeba poznamenat, že Maria je praktická žena, která si povšimla rozpaků hostitelů a zjistila, co se děje. Je si vědoma vážnosti chvíle a je jí líto novomanželů[54]. Proto se snaží zakročit. Co však sleduje svým sdělením Ježíšovi? Je to pouze informace nebo něco od Ježíše očekává? A pokud ano, tak co?

Že skutečně v jeho zásah doufá, o tom svědčí její reakce po zdánlivém odmítnutí (viz dále). A že doufá ve znamení, o tom svědčí kontext situace, ve které nemohl Ježíš pomoci jinak. Právem tedy můžeme spolu s celou křesťanskou tradicí vidět v této větě Mariinu ‘prosbu o zázrak’.

Všimněme si však ještě způsobu, jakým Maria zasahuje. Sv. Jan od Kříže to komentuje následovně: „Ten, kdo diskrétně miluje, se nesnaží prosit o to, co mu chybí a po čem touží, nýbrž jen předložit svou potřebu, aby Milovaný (sám) učinil, co mu poslouží, jako když blahoslavená Panna řekla milovanému Synovi na svatbě v Káně galilejské, aniž by jej prosila přímo o víno, nýbrž jen řekla: Nemají víno (Jan 2,3). (...) A to ze třech důvodů: za prvé proto, že Pán ví lépe než my, co je pro nás vhodné; za druhé proto, že Milovaný se snáze slitovává, když vidí jak potřebu toho, kdo jej miluje, tak jeho rezignaci; za třetí proto, že duše je bezpečnější co se týče sebelásky a vlastnění v tom, když pouze předloží, co jí chybí, než když prosí o to, co jí podle jejího názoru chybí“ [55].

Maria, která ‘diskrétně miluje’ Ježíše, se nenechá odradit jeho zdánlivě odmítavou odpovědí. Skutečně, doslovné: „Co mně a tobě, ženo?“ (v. 4a), je velmi rozšířeným způsobem vyjádření rozdílného názoru na věc[56]. Zda je tato rozdílnost drobná nebo radikální, lze poznat vždy jen z daného kontextu. Ježíš uvádí také důvod svého nesouhlasu: „Ještě nepřišla má hodina“ (v. 4b). Jeho ‘hodinou’ je moment utrpení–vzkříšení (srov. Jan 7,30; 8,20; 12,23; 13,1...), kdy Mesiáš zprostředkuje světu ‘duchovní víno’ (srov. Ám 9,13; Jer 31,12; Jóel 2,19.24; Oz 14,8; Iz 25,6; 55,1; Zach 9,17) eschatologické ‘svatební hostiny’ (Oz 2,21-24; Iz 62,5-9). Kvůli těmto hodnotám přišel, ne kvůli uspokojení materiálních potřeb lidí (srov. Mt 4,3-4; Lk 4,3-4; Jan 6,26-28).

Přesto Maria oslovuje služebníky: „Co vám řekne, udělejte!“ (v. 5). Když tuto radu srovnáme se zvoláním Izraele na poušti po uzavření smlouvy s Hospodinem: „Budeme dělat všechno, co nám Hospodin uložil“ (Ex 19,8; srov. také 24,3.7), můžeme v Marii vytušit obraz Izraele, který dospěl do mesiášského období.

Jsou to ‘poslední’ slova Ježíšovy matky, jak je zaznamenává Nový zákon. Od této chvíle již Maria v evangeliích mlčí. V této větě však říká víc než dost. Znovu se potvrzuje, že Maria je zcela obrácena ke Kristu a ke Kristu chce vést[57]. Je to její rada, mateřský ‘příkaz’ všem, kdo chtějí být učedníky jejího Syna. A že se oplatí tohoto příkazu uposlechnout, nás přesvědčuje pokračování Janova vyprávění. Kéž se i my staneme takto poslušnými služebníky, kteří mají odvahu vykonat i věci vyžadující velkou důvěru. Pak totiž budeme nezřídka svědky spásných znamení.


Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Témata: Maria

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 66,10-14c; Žalm Žl 66,1-3a.4-5.6-7a.16+20; Gal 6,14-18
Lk 10,1-12.17-20

Ježíš nedává učedníkům seznam věcí, které si mají zabalit s sebou, když jdou na misii. Co jsou ty zásadní skutečnosti, které misionáři potřebují pro svoji práci? Nezamluvit svůj úkol (pozdravovat se s kdekým), nést pokoj a nikoli prokletí, být pokorní a nevybíraví nejen v jídle, ale i v tom, kdo nám přišel do cesty. Úkolem je přinést Boží království, nikoli poučky, úkoly či strach z Boha. A přestože byli učedníci nezkušení, přineslo jejich počínání ovoce. Možná právě toto je zásadní: Tak často se bojíme mluvit o své víře! Když se ale s pokorou a odevzdaností pustíme do díla, zjistíme, že jde o Bohem požehnanou a skvělou zkušenost, a to i přes nástrahy Zla.

Zdroj: Nedělní liturgie

Přímluvy dle aktuálního dění pro 14. neděli v mezidobí, cyklus C / 6.7.2025

(4. 7. 2025) Ježíš poslal své učedníky hlásat evangelium a zvěstovat Boží pokoj. V síle tohoto poslání se obraťme k Bohu…

Svatí Cyril a Metoděj (5.7.)

Svatí Cyril a Metoděj (5.7.)
(4. 7. 2025) svátek 5.7.

Naslouchejme tomu, co Duch praví církvím. Malý průvodce synodalitou

(3. 7. 2025) Vydavatelství Nové mesto přináší publikaci Naslouchejme tomu, co Duch praví církvím. Malý průvodce synodalitou, která…

Svatý Prokop (svátek 4.7.)

Svatý Prokop (svátek 4.7.)
(3. 7. 2025) (* Chotouň asi 970  + Sázava 25.3.1053)

Svátek sv. Tomáše (3.7.)

Svátek sv. Tomáše (3.7.)
(2. 7. 2025) "Má-li někdo pochybnosti, není nenormální..."

Nedělní přímluvy dle aktuálního dění / Slavnost sv. Petra a Pavla, cyklus C / neděle 29. 6. 2025

(27. 6. 2025) Když byl apoštol Petr uvězněn, aby byl popraven, církevní obec se za něho naléhavě modlila k Bohu. Obraťme se…

Petr a Pavel (svátek 29.6.)

Petr a Pavel (svátek 29.6.)
(27. 6. 2025) Petr a Pavel / dva sloupy církve / rybář a učenec / skála a učitel pohanů / oba ukazují svou lásku ke Kristu svým…