Vznešená slova nečiní člověka svatým a spravedlivým,  - archív citátů

Sekce: Knihovna

Vojtěch Kohut

08. Pod křížem

z knihy Maria v Novém zákoně (Vojtěch Kohut)

(Jan 19,25-27)

S událostí prvního znamení učiněného na svatbě v galilejské Káně se logicky pojí i druhé místo, v němž hovoří evangelista Jan o Panně Marii. Jde o známou podrobnost, kterou nám ostatní evangelisté ve svých pašijových líčeních nezprostředkovávají: Ježíšovo svěření milovaného učedníka matce a matky učedníkovi.

Toto spojení je dáno nejen oním prostým faktem, že jsou to jediná místa (nepočítáme-li okrajovou zmínku v 6,42), kde je ve čtvrtém evangeliu řeč o Marii, ale i proto, že je v obou případech označována jako „Ježíšova matka“ (2,1 a 19,25) a „žena“ (2,4 a 19,26) a v obou případech je řeč o Ježíšově „hodině“ (2,4 a 19,27). A právě pojetí Ježíšovy „hodiny“ vysvětluje trochu i to, jaký je vzájemný vztah mezi oběma vyprávěními: zatímco v prvním případě ‘ještě nepřišla Ježíšova hodina’ (srov. 2,4b), ve druhém se naplnila (srov. 19,27b); to, co událost v Káně předznamenává, se pod křížem definitivně naplňuje.

Text, jímž se budeme zabývat, zní takto: „U Ježíšova kříže stály jeho matka a sestra jeho matky, Marie Kleofášova a Marie Magdalská. Když Ježíš uviděl svou matku a vedle ní stojícího učedníka, kterého miloval, řekl matce: ‘Ženo, hle, tvůj syn.’ Pak řekl učedníkovi: ‘Hle, tvá matka.’ A od oné hodiny ji vzal ten učedník k sobě“ (19,25-27).

Pomiňme otázku určení počtu a totožnosti osob, které stály u Ježíšova kříže[58], a zabývejme se rovnou Ježíšovým gestem. Ve verších 26-27 čteme, že Ježíš uviděl svou matku (a učedníka) a řekl matce: ‘Hle, tvůj syn’. Pak řekl učedníkovi: ‘Hle, tvá matka’. Exegeta M. De Goedt v nich vidí takzvané ‘schéma zjevení’ [59], které sestává ze tří prvků: vidět?říci?hle. Jde o literární model známý již z prorocké literatury, který se používá tehdy, když chce Hospodin prostřednictvím svého ‘mluvčího’ sdělit určité ‘zjevení’, tj. doktrinálně velmi důležité poselství[60]. Jan používá tohoto schématu kromě našeho úryvku ještě třikrát: když Jan Křtitel dvakrát ukazuje na Ježíše Krista a prohlašuje o něm, že je ‘beránek Boží’ (srov. 1,29.35-36) a když Ježíš charakterizuje přicházejícího Natanaela jako ‘Izraelitu, v němž není lsti’ (srov. 1,47).

Použil-li tedy Jan i v našem textu tohoto způsobu vyjádření, znamená to, že Ježíš chtěl podle něj svými slovy zjevit velmi důležité poselství, nikoli se jen materiálně postarat o svou matku. To nakonec můžeme vytušit i z prosté skutečnosti, že svěřuje nejen svou matku učedníkovi, ale i (a to dokonce dříve!) učedníka své matce. Toto „opakování má, se vší pravděpodobností, ukázat, že mezi učedníkem a Marií se začíná utvářet intimnější a tajemnější vztah“ [61].

Co tímto gestem Ježíš sledoval, nám snad pomůže odhalit zamyšlení nad oslovením Panny Marie ‘ženo’ (v. 26b) a charakterizováním učedníka jako toho, koho Ježíš miloval.

Již v úryvku o prvním znamení v Káně Ježíš takto oslovuje svou matku (srov. 2,4) a toto označení je přinejmenším zvláštní. „Není známo, že by existovaly případy jak v židovské tak v řecké literatuře, kde by se syn obracel na svou matku a použil přitom oslovení ‘ženo’“ [62]. Někteří exegeté se (v souvislosti se svatební scénou v Káně) domnívali, že jde o jakési Ježíšovo radikální distancování se od Mariiny prosby, avšak tento názor ztrácí své opodstatnění pod křížem. I tam je totiž Maria oslovována ‘ženo’. Není zde spíše na místě uvažovat o mesiášském kontextu obou míst a vnímat proto Mariinu pozici nejen jako mateřství vzhledem k Ježíšovi, ale také vzhledem k jiným osobám? Existují totiž biblicko-židovské paralely, v nichž je slovo ‘žena’ spojováno s ‘mateřstvím’ v mesiášsko-duchovní rovině[63]. A proto se biblické studie posledních desetiletí stále častěji přiklánějí k tradiční tezi, že v našem úryvku jde o ustanovení duchovního Mariina mateřství vzhledem k Ježíšovým učedníkům [64].

Tento náhled je nepřímo potvrzen také analýzou označení ‘učedník, kterého (Ježíš) miloval’ (v. 26a; srov. také Jan 13,23; 20,2; 21,7.20). Tradiční názor v něm vidí samotného autora čtvrtého evangelia, který je zase ztotožňován s apoštolem Janem[65]. Objevila se také domněnka (na základě Jan 11,3.36), že jde o Lazara, avšak nejčastěji se exegeté přiklánějí ještě k jiné teorii: vzhledem k evangelistově tendenci vidět v jednotlivých postavách charakter ‘reprezentativnosti’[66], je v této postavě možné nazírat spíše symbol všech těch Ježíšových učedníků, kteří jej ideálně následují (srov. Jan 14,21). V tom případě ovšem svěření učedníka Marii a Marie učedníkovi rozhodně přesahuje rámec historicky ojedinělé realizace a vyžaduje tradiční chápání: jsme svěřeni Marii jako její synové a Maria je svěřena nám jako naše duchovní matka.

Evangelista končí toto své krátké vyprávění následující větou: „A od oné hodiny ji vzal ten učedník k sobě“ (19,27b). Předně je třeba znovu si povšimnout termínu ‘hodina’ a konstatovat, že na rozdíl od Jan 2,4b zde již Ježíšova hodina přichází (srov. vv. 28-30). A právě v tento okamžik ‘ji vzal ten učedník k sobě’ či doslova „mezi své (věci)“ (eis ta idia - v. 27b). Tím nelze myslet pouze materiální sféru, nýbrž celý souhrn životních hodnot[67]. Tak i Ježíš má ‘své (věci)’ (srov. Jan 10,4; 13,1), učedníci mají ‘své (věci)’ (srov. Jan 16,32), ale i ďábel a svět (srov. Jan 8,44; 15,19). S ohledem na tato ostatní evangelijní místa můžeme charakterizovat, že od této chvíle přijal ten učedník Marii mezi všechna svá duchovní dobra, hodnoty víry, životní prostor[68].

Chceme-li být opravdovými Ježíšovými učedníky, měli bychom se podle tohoto slova zařídit i my!


Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Čtení z dnešního dne: Úterý 27. 10.

Ef 5,21-33; Lk 13,18-21

Komentář k Lk 13,18-21: Stačí nepatrné množství a Boží království se šíří. Nemám malou víru v Pánovo slovo, když zaznamenávám klesající počet jeho následovníků v mé zemi?

Zdroj: Nedělní liturgie

Památka zesnulých, vzpomínka na všechny zemřelé, ´dušičky´

(2. 11. 2020) "Je nutné mluvit o smrti ... ne proto, abychom měli strach, ale abychom od něho byli osvobozeni." (Raniero…

28. říjen 1918 Osvobození od rakouské nadvlády

28. říjen 1918 Osvobození od rakouské nadvlády
(26. 10. 2020) Tomáš Garrigue Masaryk byl prezident osvoboditel. Osvobodil nás. Ovšem na pouhých 20 let.

Boxer ve Vatikánu - skutečný příběh

(24. 10. 2020) monsignora O Flaherty (* 28. února 1898 +  30. října 1963), který za války zachránil tisíce lidí. Příběh má všechny…

Nevšední biskup v neklidné době - sv. Antonín Maria Klaret - 24.10.

(22. 10. 2020) Antonín Maria Klaret se narodil roku 1807 do velmi neklidného Španělska. Za svou aktivitu musel do vyhnanství. Jako na…

Doporučujeme ke zhlédnutí animovaný film o papeži Janu Pavlu II. na DVD

(21. 10. 2020) Při příležitosti svátku sv. Jana Pavla II. (22.10.) doporučujeme animovaný film: Karol, Odvaha otce Karola

Blahoslavený Karel Habsburský (21.10.)

(20. 10. 2020) Poslední císař rakouský, král český a uherský. Světlo ke všem důležitým rozhodnutím hledal v modlitbě... (odkaz na web…

Jerzy Popiełuszko († 19. 10. 1984)

Jerzy Popiełuszko († 19. 10. 1984)
(17. 10. 2020) V období výjimečného stavu dodával polský kněz Jerzy Popiełuszko svým krajanům sílu a naději. Na jeho mše se sjížděli…

Doporučujeme knížku: Výzvy stárnutí

Doporučujeme knížku: Výzvy stárnutí
(15. 10. 2020) Byli jsme mladí, a už nejsme. Ledacos nás bolí a vidíme, že stárnutí je proces, který nelze zastavit...

Jan Pavel II. - výročí zvolení papežem

(15. 10. 2020) 16.10. 1978 byl zvolen papežem Karol Wojtyla. V papežském úřadě byl do své smrti 2. dubna 2005. Papež Jan Pavel II.…