Konzervovat církev, anebo následovat Krista? (Lev XIV.)

Má být církev věrná své minulosti, anebo budoucnosti?
Jsme rozpolceni mezi touhou následovat Krista
a touhou zůstat tam, kde jsme,
bez vůle či schopnosti změnit naši cestu.

Výběr z nové knihy Svobodni pod milostí, která přináší sbírku promluv a projevů Roberta Francise Prevosta z dob, kdy byl generálním představeným augustiniánského řádu – než se stal papežem Lvem XIV. Níže uvedený text pochází z homilie Roberta Prevosta na zahájení kapituly řádu augustiniánů na Filipínách v Manile 19. 9. 2010.

Průlomové, strategické a stabilní...

Roku 2008 se na tomto místě v Manile konaly oslavy pětistého výročí narození Andrése de Urdaneta.  Byl to slavný a velmi zkušený námořník, který po řadě let strávených v bitvách objevil učení sv. Augustina a pozvání ke změně života. Pochopil, že jedinou pravou odpověď na touhu lidského srdce lze najít v Bohu a v jeho lásce. Tato pravda mu změnila život – a z úspěšného námořníka a objevitele se stal členem řádu sv. Augustina.

Andrés de Urdaneta se stal slavným, protože objevil to, co je v námořní terminologii známo jako „tornaviaje“, totiž průlomovou, rychlou a bezpečnou zpáteční námořní cestu z Filipín do Mexika, které otevřelo novou cestu a minimalizovalo riziko ztroskotání. Šlo o objev, který změnil tehdejší mapu světa. Toto tornaviaje se stalo důležitým dopravním a obchodním spojením mezi Asií a Amerikou. Ale Andrés de Urdaneta zakusil ve svém životě mnohem důležitější tornaviaje. Jeho obrácení a jeho vstup do řeholního řádu symbolizují zcela odlišný druh zpáteční cesty: návrat a obrácení k Bohu.

Pojem tornaviaje neboli zpáteční cesty může být velice příhodným obrazem pro nás augustiniány shromážděné zde na začátku této kapituly. Také my jsme povoláni podniknout cestu a objevit, že jediná cesta, která má skutečný význam, je ta, která nás vede ke Kristu. Všichni jsme se vydali na tuto cestu, která přirozeně začíná narozením, a pro ty, kdo jsou křesťané, prvním setkáním s Kristem, tedy ve křtu. Pro některé ovšem začala tehdy, když zaslechli Slovo, jako tomu bylo např. u sv. Augustina, jehož cesta vedla po mnoho let jeho zkušeností s obrácením a začala ještě dříve, než se rozhodl přijmout křest, a pokračovala různými způsoby i po křtu, když hledal Boha jako mnich, kněz a biskup.

Opevnit se a stagnovat – v duchovním životě i v pastorační práci?

Pro nás řeholníky je cestou být v Kristově službě, ve společném životě a v apoštolských službách. V určitém místě však na této cestě můžeme zpomalit, začít se spokojovat sami se sebou či rozptylovat pozornost, nebo dokonce se opevnit a stagnovat v duchovním životě a pastorační práci. Totéž se může stát i celé komunitě. Náš život pak může ztratit sílu a schopnost inspirovat a přitahovat. Entusiasmus plný energie může postupně vyprchat a my snadno sklouzneme do každodenní rutiny stále téhož, která se nikdy nemění.

Odvaha a dobrodružný duch Andrése de Urdanety, který objevil tornaviaje, se mohou znovu stát skutečnými, když dnes hledáme možné změny či nové cesty.

Proto se ptejme:

• Chceme si udržet to, co máme, zůstat tam, kde jsme, nebo toužíme naslouchat neklidnému srdci, naslouchat v modlitbě?
• Chceme se stát pozornými Božímu slovu a naslouchat také těm z nás, kteří hledají a čtou znamení časů?
• Jsme otevřeni možnosti zvolit si něco jiného, abychom dali nový a obnovený smysl svému životnímu poslání?

Konzervování, nebo misie?

„Žádný služebník nemůže sloužit dvěma pánům. Bud jednoho bude zanedbávat a druhého milovat, nebo se bude prvního držet a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“ (Lk 16,13) Zasáhla mě skutečnost, že tato věta z evangelia by mohla být přeložena i těmito slovy: „Jsme rozpolceni mezi touhou následovat Krista, ať to stojí, co to stojí, a touhou zůstat, kde jsme, spokojení a bez vůle či schopnosti změnit cestu, po níž běžíme.“

Zde, na tomto místě je žádoucí ptát se, zda také my máme zapotřebí objevit nový směr, tornaviaje, nové obrácení.“ V nejrůznějších kontextech řeholního života se odehrává mnohá reflexe nad otázkou: „Konzervování, nebo misie?“ Uchováváme jednoduše věci tak, jak jsou, nebo je v našich srdcích misionářský duch stále živý?

Jako pomůcku pro reflexi nad těmito otázkami nabízím následující příměry:

• Lidé, kteří budou chtít pouze uchovávat a konzervovat stávající situaci, budou při úvaze o pojetí služby tvrdit: „Musíme zůstat věrní své minulosti.“ Kdežto komunita s misionářským duchem řekne: „Musíme být věrní své budoucnosti.“
• V rozvaze nad účinností se lidé se zájmem o konzervování budou ptát: „Jak je tento apoštolát finančně udržitelný?“ Kdežto komunita oddaná misii si bude klást jinou otázku: „Jak získat více učedníků?“
• Když budeme myslet na změnu, na to, zda chceme či můžeme udělat něco jinak, budou ti, které zajímá uchováváni statu quo, prohlašovat: „Jestliže to přivodí nějaké problémy někomu z nás, nechceme to.“ Primární téma těch s misijním nasazením bude ovšem jiné: „Jestliže nám to pomůže získat někoho z těch, kdo jsou nám vzdáleni, přijímáme riziko.“
• Styl vedení, leadership, v duchu těch, kdo dávají přednost konzervování, je především manažerský, dobře organizovaný a účinný. Tito lídři usilují o to, aby ve všem byl řád a všechno šlo jako po drátku. Je-li však komunita obdařena prorockým viděním a žije-li pro misii, vydá se cestou jiného leadershipu: styl toho, kdo povede, bude především transformující, schopný nabídnout vizi možného, ochotu vydat se na dlouhou cestu a čelit mnoha rizikům, by se tato vize mohla uskutečnit.
• Komunita věnující se udržování bude myslet především na to, jak zachránit vlastní společenství. Komunita oddaná misii bude především myslet na to, jak oslovit svět.

Jsme zváni obnovit své nasazení 

Ve svém komentáři k Pánovu horskému kázání vysvětluje sv. Augustin, že je nemožné sloužit dvěma pánům, a zdůrazňuje, že to nekončí „nenávistí vůči Bohu“, stane-li se člověk sluhou nějakého jiného pána. Mnohem spíše nastupují lhostejnost nebo kompromis, takže Bůh a jeho milost jdou do výprodeje.

Tohle by mohlo dokonale odpovídat naší situaci - po ztrátě počátečního elánu se spokojíme s tím, co už děláme. Evangelium nám všem dnes připomíná nezbytnost udělat radikální rozhodnutí pro totální darování svého života Bohu a poslání hlásat evangelium. Dnes se nám znovu staví před oči rozhodnutí, které jsme již udělali, a jsme zváni obnovit své nasazení žít evangelizační poslání. Kéž nás Duch Svatý vede a osvětluje!