papež František | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus C)
30. neděle v mezidobí - C / Angelus - papež František (Abychom mohli vystoupit k Bohu, musíme sestoupit do svého nitra)

Evangelium dnešní liturgie nám předkládá podobenství se dvěma protagonisty, farizejem a celníkem (srov. Lk 18,9-14), tedy s nábožensky založeným člověkem a zjevným hříšníkem. Oba jdou do chrámu, aby se modlili, ale jen celník skutečně vystoupí k Bohu, protože pokorně sestoupí do pravdy o sobě a představí se takový, jaký je, bez masek, se svou chudobou. Mohli bychom tedy říci, že podobenství se nachází mezi dvěma pohyby, které jsou vyjádřeny dvěma slovesy: vzestupným a sestupným.

Prvním pohybem je vzestup. Text začíná slovy: "Dva muži vystoupili do chrámu, aby se modlili" (v. 10). Tento aspekt připomíná mnoho biblických epizod, kdy se člověk vydává vstříc Pánu na horu jeho přítomnosti: Abraham jde na horu, aby přinesl oběť; Mojžíš jde na Sinaj, aby přijal přikázání; Ježíš jde na horu, kde se proměňuje. Jít vzhůru tedy vyjadřuje potřebu srdce odpoutat se od povrchnosti našeho života, abychom se setkali s Bohem; znamená to pozvednout se z nížin našeho ega, abychom vystoupili k Bohu, abychom se osvobodili od svého ega; shromáždit to, co žijeme v údolí, abychom to přinesli před Hospodina, tedy jde o to jít vzhůru, a když se modlíme, jdeme vzhůru.

Abychom však mohli prožít setkání s ním a modlitbou se proměnit, povznést se k Bohu, potřebujeme druhý pohyb: sestoupit. Jak to? Co to znamená? Abychom k němu mohli vystoupit, musíme sestoupit do svého nitra: pěstovat upřímnost a pokoru srdce, které nám umožní upřímný pohled na naše slabosti a vnitřní chudobu. V pokoře se totiž stáváme schopnými přinést Bohu bez přetvářky to, co skutečně jsme, svá omezení a zranění, hříchy, bídu, která tíží naše srdce, a dovolávat se jeho milosrdenství, aby nás uzdravil, pozvedl. Je to On, kdo nás pozvedne, ne my sami. Čím více sestupujeme s pokorou, tím více nás Bůh pozvedá.

Ve skutečnosti se celník v podobenství pokorně zastaví v odstupu (srov. v. 13) - nepřiblíží se, stydí se - , poprosí o odpuštění a Hospodin ho pozvedne. Naproti tomu farizeus se povyšuje, je to sebejistý člověk, přesvědčený, že je v pořádku: stojí tam a začne mluvit s Bohem jen o sobě, začne se chválit, vyjmenovávat všechny své dobré náboženské skutky, které dělá, a ostatními pohrdá, říká: "Ne jako tamten...". Protože to dělá duchovní pýcha -  Řeknete mi: "Ale proč k nám, otče,  mluvíte o duchovní pýše? Všem nám hrozí nebezpečí, že do toho upadneme: vede to k tomu, že si myslíme, že jsme dobří, a soudíme druhé, a to je duchovní pýcha: "Já jsem dobrý, já jsem lepší než druzí, ten je takový a takový, ten druhý či ta druhá...". A tak, aniž byste si to uvědomovali, uctíváte své ego a vytěsňujete svého Boha. Je to cesta vedoucí zas jen k sobě samému. To je modlitba bez pokory.

Bratři a sestry, tanto farizeus a celník se nás úzce dotýkají. Když o nich přemýšlíme, podívejme se na sebe: zjistěme, zda v nás, stejně jako ve farizeovi, není "důvěrná domněnka, že jsme spravedliví" (v. 9), která nás vede k pohrdání druhými. Stává se to například tehdy, když vyhledáváme komplimenty a vždy si sestavujeme seznam svých zásluh a seznam svých dobrých skutků, když se staráme o to, abychom nějak vypadali, místo abychom byli, když se necháme chytit do pasti narcismu a exhibicionismu. Dávejme si pozor, bratři a sestry, na narcismus a exhibicionismus, založený na ješitnosti, který vede i nás křesťany, nás kněze, nás biskupy k tomu, že máme na rtech stále jedno slovo, jaké slovo? "Já": "To jsem udělal já, to jsem napsal já, já to jsem řekl, já to jsem pochopil dřív než vy" a tak dále. Kde je příliš mnoho mne, tam je málo Boha. U nás v naší zemi jim říkáme: to je "já-se mnou-pro mě-jen-já" - tak se tito lidé nazývají. Kdysi se mluvilo o jednom knězi, který byl takovýto, soustředěný sám na sebe, a lidé žertovali: "Když houpe kadidelnicí, dělá to obráceně, okuřuje sám sebe. Tak to je a to také způsobí, že se stanete terčem posměchu, že.

Prosme o přímluvu nejsvětější Marie, pokorné služebnice Páně, živého obrazu toho, co Pán rád uskutečňuje, když svrhává mocné z jejich trůnů a pozvedá ty poslední (srov. Lk 1,52).

Se svolením převzato z webu České sekce Vatican News.
Redakčně upraveno.

Čtení z dnešního dne: Sobota 2. 3.

1. čtení - Mich 7,14-15.18-20; Evangelium - Lk 15,1-3.11-32

Komentář k Lk 15,1-3.11-32: Odvážně se zamyslím nad tímto úryvkem. Nevystupuji někdy jako poslušný, věrný syn církve, který je pohoršen dobrotou Otce, která nezná hranic?

Zdroj: Nedělní liturgie

Svatý ´Sudeťák´ P. Hubert Engelmar Unzeitig (svátek 2.3.)

(28. 2. 2024) P. Hubert Engelmar Unzeitig byl sudetský Němec, který se narodil 1. března 1911 v Hradci nad Svitavou severně od Brna.…

Fiducia supplicans, neliturgická požehnání a Ratzingerovo rozlišení

(27. 2. 2024) Instrukce, kterou v roce 2000 vydal tehdejší prefekt Kongregace pro nauku víry, rozlišuje modlitby za uzdravení, které…

Oto Mádr, přední český teolog a jeden z nejdéle vězněných kněží u nás (+ 27. 2. 2011)

(26. 2. 2024) Oto Mádr - výrazná osobnost české katolické církve 20. století

Proti komunismu, nacismu a jakékoliv totalitě lze bojovat i jinak než mečem

(25. 2. 2024) V nacistickém kriminále jsem si uvědomil, že mezi Hitlerem a Stalinem je ještě třetí perspektiva, třetí možnost –…

25.2.1950 zemřel komunisty umučený kněz Josef Toufar

(24. 2. 2024) Žádný člověk není bezvýznamnou figurkou na šachovnici Boží.

Händel - výročí narození (* 23. února 1685)

(22. 2. 2024) Tělnatý, cholerický a věřiteli pronásledovaný skladatel přinesl přese všechno skvělé plody...

Stolec svatého Petra (22.2.)

Stolec svatého Petra (22.2.)
(21. 2. 2024) Svátek stolce svatého Petra připomíná primát apoštola Petra mezi ostatními apoštoly. Tuto službu ustanovil sám Ježíš a…


Konference Jak slyšet Boží hlas s Petem Greigem 
22. – 23. 3. 2024 v Praze.