Sekce: Knihovna

Jiří Skoblík

František z Assisi a několik podob chudoby

O chudobě lze mluvit z více hledisek, nejméně tak významných jako je chudoba materiální: o chudobě mysli, přirozenosti i o chudobě christologické.

z knihy Morálka v křesťanské praxi

František je pro nekatolíky patrně nejsympatičtějším katolíkem. S jeho jménem bývá obvykle spojována chudoba na hmotných statcích. O chudobě však lze mluvit z více hledisek, nejméně tak významných jako je chudoba materiální: o chudobě mysli, přirozenosti i o chudobě christologické.

Materiální chudoba se z nich zdá být nejzřejmější. Nedávný Vídeňský teologický kongres jí přisoudil 755 dolarů na rok a tím ji jaksi aritmeticky „definoval“. Tak jednoduché to ale není. Je dobře rozlišit chudobu volbou od chudoby údělu. Volba, například chudoby jako prostředku duchovního života, ponechává člověka svobodným. Úděl, chudoba nechtěná, tlačící člověka k zemi, jej zotročuje. Je rozdíl mezi duchovně pěstovanou chudobou a osudem, který nutí vidět vlastní dítě umírat hlady, což není ani v dnešním světě naprosto výjimečný úkaz. Teprve tehdy, když chudoba sáhne na základní životní jistoty, dosáhne plné síly.

František, jak se zdá, dokázal spojit oba druhy chudoby - volbou a údělem - vjedno, když žebral dům od domu s nejistotou budoucího dne pro sebe i bratry, i když ji dokázal ztlumit nadějí.

O chudobě mysli platí, že člověk, bohatý duchem, je vždycky nějak před naprostou chudobou ochráněn, proto při rozhodnutí se pro chudobu nestačí zaměřit se na prázdnou peněženku. František, jak uvádějí jeho životopisy, to v duchovní oblasti bystře pochopil. Za ukázku náboženského bohatství ducha možno považovat teologii, aniž by dokázala uniknout svému bytostnému paradoxu: vyslovovat se o nevýslovném, a tak sama sebe přistihnout při zásadní chudobě mysli. Vždyť mystérium je sice nedostupná hora, přesto zaměstnává neustávající proud horolezců, nucených spokojit se s pachtěním kdesi pod vrcholem.

Pro Františka, který věděl, že poselství musí být předáváno, ale v chudobě mysli, bylo východiskem evangelium, oslovující jeho duši křesťana právě tak jako poety.

Geniální jasnozřivost tzv. prosťáčka Božího (jaký prosťáček, kdo tohle myslí vážně) jistě dobře věděla i o chudobě - sit venia verbo - přirozenosti ve smyslu antipelagianizmu, žitého (nikoliv akademického!) vědomí zásadní chudoby na prostředcích, umožňujících dosažení věčného cíle. Pro většinu věřících je tato chudoba těžší, než by naznačovala šestá základní pravda o nutné milosti. Záslužný skutek je jenom proto záslužný, že mu to Bůh přeje. Stačí představit si kapsu plnou valut, kterými bude v cizí zemi možno platit jen tehdy, když budou prodavači uznány za platidlo. Záleží jen na nich, žádná ekonomická jistota.

Jde ještě o chudobu christologickou. Františkova chudoba je obvykle chápána jako odpověď na krizi církve, která však na rozdíl od tehdejších odstředivých proudů zůstala církevně únosnou. Takovou odpovědí skutečně byla, ale v důsledcích, ne prvoplánově. Chudoba byla pro Františka především součástí radikálního následování Krista, chudého až k smrti, před kterou losovali o jeho suknici. Bylo by křivdou upírat takový program duchovním směrům, které se v tehdejší době dostaly až do krvavého sporu s církví. Neviděl však svou kompatibilitou s klérem František hlouběji na dno chudoby? Soustředit se na Ježíšovo slovo o liščích doupatech a ptačích hnízdech by nevyčerpalo téma následování chudého Krista.

Motiv Františkovy chudoby má nejen historický, ale i teologický ráz. Pravá Kristova chudoba není chudoba putujícího palestinského mistra, který neví, kam složí hlavu tohoto večera, ale chudoba inkarnace, právem označovaná za Ježíšovo podstatné ochuzení, nikoliv teprve Kalvárie.

Říká se, že Františkův program církev zmírnila, aby jej udělala potřebnou realističností blahodárným taky pro další generace. Tento muž tedy patří také do galerie postav, které nemohly mít v pravém slova smyslu následovatele (i o Ježíši Kristu kdosi poznamenal, že to byl jediný křesťan). Vybavuje se Guardiniho velkolepé slovo o církvi jako neúnavné stavitelce mostů mezi ideálem a jeho lidsky dostupnou podobou.


Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 50,4-7; Žalm 22; Flp 2,6-11
Mt 27,33-54

Pán vstupuje do Jeruzaléma, města spojeného s mesiášem, místa, kde stojí jediný chrám, místa oběti. Bude zde slavit Velikonoce, svátek záchrany z otroctví. A v této atmosféře bude zatčen, vyškrtnut ze společenství Izraelitů, ponížen pohany a zmučen. Jako poslední z odsouzenců umučen až za hradbami města. Ale právě toto zavržení všemi se stane nástrojem Božího vítězství nad temnotami, takže křesťané mohou vyznat: Ježíš je Pán!

Zdroj: Nedělní liturgie

Velikonoce

Velikonoce
(6. 4. 2020) Květná neděle, Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota; velikonoční noc (vigilie), příběh Velikonoc.

Kdo mi pokřtí miminko v době pandemie?

(1. 4. 2020) Křest dětí lze snadno odložit. Lze však dobře pochopit strach maminky o život právě narozeného dítěte a její touhu po…

Jak žít všední život v karanténě?

(1. 4. 2020) Jak bychom měli toto období karantény nejlépe prožívat? Poraďte prosím.

Jak si udržet svou víru, když se s ostatními nevidím?

(1. 4. 2020) Jak žít svou víru, když si s ostatními věřícími nemůžu být nablízku? Vždyť na společném slavení liturgie stojí identita…

Je současná pandemie výzvou?!

(1. 4. 2020) Mnohdy slyšíme, že nynější koronakrize je i výzva. Jakou výzvou by mohla být pro nás křesťany? 

Náhražky eucharistie a zpovědi?

(1. 4. 2020) Nemůžu nyní v karanténě přistupovat ke svátostem. Musím se vzdát mše svaté – eucharistie, ale i zpovědi. Lze…

Květná neděle

Květná neděle
(1. 4. 2020) Květná (nebo též Pašijová) neděle je označení pro poslední postní neděli před Velikonocemi. Název svátku je odvozen od…

2.4.2005 zemřel papež Jan Pavel II.

2.4.2005 zemřel papež Jan Pavel II.
(1. 4. 2020) V předvečer slavnosti Božího milosrdenství se Jan Pavel II. vrátil do Otcova domu

Text modlitby papeže Františka v období pandemie

Text modlitby papeže Františka v období pandemie
(31. 3. 2020) Přinášíme vám text modlitby, která proběhla v pátek 27. 3. 2020 při příležitosti mimořádného požehnání Urbi et…

Varování před sektou Shincheonji

Jde o nové náboženské hnutí z Jižní Koreje. Církve po celém světě proti němu varují.

Důvodem je sektářská povaha, manipulativní praktiky, snahu o utajování, zásadní odklon od křesťanského učení apod.

Její členové zpravidla postupně opouštějí rodiny a omezují veškeré kontakty s vnějším světem.

Více informací:

www.scjinfo.cz