„Bude veliký“ a …
… narodí se v chlévě?!

Ježíš Kristus se narodil v chlévě a byl položený v jeslích. Zdá se, že Maria tuto situaci moc dobře nechápe. A proto to uchovává ve svém srdci a rozvažuje o tom. Ne všechno lze pochopit ihned.

Na první pohled to, co se tu odehrává, nejde dohromady s tím, co bylo zvěstováno. Ona přece uslyšela v Nazaretě toto: „Bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího. Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida.“ Betlém je skutečně město Davidovo, král David se tu narodil. Přišli do Betléma, a nejenže tu nenašli trůn – dokonce pro ně nebylo ani místo v hostinci! Ten, který by měl být velkým nástupcem Davidovým, jeho potomkem, není přijat v domě Davidově! Maria s tím zápasí, protože nechápe.

Jesle a žlab:
symbol hříchu

Pro nás je tohle znamení ještě výmluvnější. Otcové církve vysvětlovali, že jesle či žlab jsou symbolem hříchu. K čemu se totiž vrací zvíře? Ke žlabu, protože v žlabu je žrádlo. Oslové a volové se sem dřív nebo později vrací. A k čemu se vracíme my? Ke svým hříchům. Já mám své, vy máte ty své – každý z nás má nějaký hřích, k němuž se dříve či později vrací. Nejednou zápasíme se svými hříchy po celý život.

Máme tu zkušenost, že i když máme ty nejlepší úmysly – zachováváme rytmus duchovního života, provozujeme lecjakou duchovní gymnastiku –, přesto se najde hřích, k němuž se vracíme, jako dobytek ke žlabu.

Hledat Boha
jen v chrámu?

A právě to je to místo, kam chce Kristus vstoupit, kde chce být položený: V samém středu našeho hříchu. A to je pěkný paradox – vždyť nám se zdá, že Boha je zapotřebí hledat ve svatyni. Bůh by měl být tam, kde je svaté místo. Ale on chce být právě v našem hříchu, a ne ve svatyni! Proč? Protože nás chce spasit. Chce nám přinést spásu, nepotřebuje naše modlitbičky. My bychom Pánu Bohu rádi vyhradili kostel. Máme pro něj takové pěkné místo – kostelíček. Pokud není lockdown, tak tam vyrážíme jednou týdně, tak na hodinku, elegantně, zbožně, možná vytáhneme i zvláštní oblečení… A nejlepší by bylo, aby tam Pán Bůh zůstal, není-liž pravda? Budeme ho tam samozřejmě navštěvovat, v tom kostelíčku, aspoň jednou týdně; budeme ho uctívat, a on ať si tam je. Jenže on tohle nechce. On totiž nehledá svou slávu, ale hledá naši spásu.

Bůh chce přebývat
v samém středu našeho hříchu

Proto chce Bůh přebývat v samém středu našeho hříchu. Chce, abychom ho vpustili tam, kde hřešíme, protože nás chce spasit. Nepřišel proto, aby byl více oslavován, ale aby nám posloužil v překonání toho, k čemu my se pořád vracíme, z čeho se sami nemůžeme osvobodit, k čemu jsme připoutáni jak zvíře ke žlabu. Chce nás zachránit z našeho hříchu. Bůh nepřichází kvůli sobě, přichází jen kvůli nám.

Tohle je závažný paradox, proto Maria o tom všem rozvažuje ve svém srdci. Jestliže se člověk ptá lásky, jak tomu rozumět, pak nebude mít problém. Ptá-li se jen svého selského rozumu, zůstane to pro něj „španělská vesnice“. Ale jakmile o všem rozvažujeme ve svém srdci, celá věc se dosti vyjasní.

Položte Ježíše do svých jeslí, nedržte ho pouze v kostele...

V té krajině nocovali pod širým nebem pastýři a střídali se na hlídce u svého stáda. Najednou u nich stál anděl Páně, sláva Páně se kolem nich rozzářila a padla na ně veliká bázeň. Anděl jim řekl: „Nebojte se! Zvěstuji vám velikou radost, radost pro všechen lid: V městě Davidově se vám dnes narodil Spasitel ‒ to je Kristus Pán. To bude pro vás znamením: Naleznete děťátko zavinuté do plének a položené v jeslích.“ A náhle bylo s andělem celé množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem, v kterých má (Bůh) zalíbení!“ Když andělé odešli od nich do nebe, řekli si pastýři mezi sebou: „Pojďme tedy do Betléma podívat se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil!“ Pospíchali (tam) a nalezli Marii a Josefa i děťátko položené v jeslích. Když ho uviděli, vypravovali, co jim bylo o tom dítěti pověděno. Všichni, kdo to slyšeli, podivili se tomu, co jim pastýři vyprávěli. Maria však to všechno uchovávala v srdci a rozvažovala o tom. Pastýři se zas vrátili. Velebili a chválili Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno (Lk 2,8-20).

(Arcibiskup Grzegorz Ryś,  Lodž)