Je morální odmítnout prosbu o to stát se kmotrou?

Jsem už kmotrou 4 dětem a na víc si netroufám.

z knihy Kmotrovství z různých úhlů pohledu

Dobrý den,
chci se zeptat, zda je morální odmítnout prosbu o to stát se kmotrou. Jsem už kmotrou 4 dětem a na víc si netroufám. Chtěla bych se o děti zajímat, o jejich víru, rozvoj, modlit se za ně. Lidé v okolí mají tendenci žádat nás stále o kmotrovství, ale myslím, že na to, aby člověk zodpovědně tuto úlohu splnil, nemůže mít např. 10 kmotřenců, protože se to nedá stíhat. Můžu tedy z těchto důvodů další kmotrování odmítnout?
Dokonce se mi jednou stalo, že mě rodiče chtěli za kmotru z finančních důvodů a čekali od nás finanční podporu. Tehdy jsem na to kývla, a bohužel se díky tomu naše vztahy velmi narušily, přestali jsme se vídat a mě teď trápí, jak mám jako kmotra jejich dítěte postupovat? Modlit se za něj? Nebylo by bývalo lepší v takovém případě rovnou předem kmotrovství odmítnout?

Odmítnout je jistě možné a nejjednodušší řešení...

Milá...
to, že nás někdo požádá, abychom se stali kmotrem jejich dítěte, je většinou projev důvěry a ocenění naší schopnosti být dítěti v duchovní oblasti oporou. Souhlasím s Vámi, že být křestní kmotrou nebo kmotrem je určitý závazek. Přijetím kmotrovství bereme na sebe určitý díl odpovědnosti za duchovní rozvoj kmotřence či kmotřenky. Neznamená to ale, že kmotr zcela ručí a odpovídá před Bohem za své kmotřence. Není tomu tak! Kmotr může být pro křtěnce inspirací v životě z víry. Má se za něj především modlit. Odpovědnost za něj ale nést nemůže. Tu má každý sám za sebe (vyjma např. rodičů za své děti…) V případě nouze našeho kmotřence jsme voláni Bohem pomoci mu dle svých možností stejně tak jako jakémukoli jinému bližnímu. Žádná právní zodpovědnost zde nevzniká.

Odmítnout je jistě možné a nejjednodušší řešení, když se na takový úkol necítíte, a máte na to právo. Pokud cítíte, že je v prosbě falešný tón, nebo že by další závazek byl nad Vaše síly, je lidské se omluvit a citlivě vysvětlit důvody, které by v budoucnu mohly činit problémy.
Vždy můžeme ale zvažovat s ohledem na dítě, zda naše kmotrovství není prostředkem, jak rodiče v rozhodnutí ke křtu podpořit, dopomoci jim k tomu, aby vzali vážně svůj rodičovský závazek, který jim ze křtu vlastního dítěte vyplývá. Bůh o naší nedostatečnosti ví. Když mu ji vyznáváme, je právě branou, jíž může vstoupit. Někdy kmotrovství otevře možnost se o svou víru trochu podělit. Vysvětlit si při nějakém vhodném setkání nejlépe obou párů, jak tuto záležitost ve svém svědomí správně vnímat, možná z toho může vyplynout nějaká další diskuse o víře. I když platí, že za připravenost rodičů na křest dítěte zodpovídá ten, kdo bude křtít. Možná i s ním byste mohla celou věc probrat.

Je mi líto neutěšené situace ve vztazích, které popisujete. Někdy přicházejí těžká období, je však dobré nezatvrdit se a s důvěrou do vztahů zvát milosrdného Boha. Modlete se za ně… Co se týká Vašeho kmotřence nebo kmotřenky, se kterým se z nějakého důvodu nemůžete vídat, modlitba je určitě tou správnou službou. Dítě rychle roste a vztahy mezi lidmi se mění, často i k lepšímu. A tak se může třeba i po letech navázat tam, kde jste dříve přestali. S Boží pomocí můžete s jistotou počítat. Bůh na Vás hledí s důvěrou. Když mu své chabé síly nabídneme, dovede je rozmnožit v požehnání, navzdory tomu, že to sami často nevidíme.

Přeji Vám moudrost a světlo Ducha svatého. Ať Vám rozhodnutí přinese do srdce pokoj.

(Upozornění administrátora webu: tyto texty jsou nasypány do databázové šablony "kniha". Jednotlivé texty jsou tak automaticky nazývány "kapitolami". Ve skutečnosti se ale o žádnou vydanou tištěnou knihu nejedná...)