Sekce: Knihovna

Žiju s pocitem, že své kmotřence "zanedbávám"

Kdyby něco potřebovali, jsem tady

z knihy Kmotrovství z různých úhlů pohledu

Žiju s pocitem, že své kmotřence "zanedbávám".  (Podobně to vnímám i s rolí svědka na svatbě, kterou považuji za dost podobnou kmotrovství). Občas se za ně, když si vzpomenu, modlím, občas, když se to naskytne, se s nimi sejdu, ale připadá mi to málo…

Určitě záleží na tom, zda kmotřenec bydlí blízko (třeba synovec) a kontakt s ním je přirozený a častý, nebo zda máme šanci se vidět pouze zřídka, pokud to nemá být "umělé" či "formální".

A taky záleží na tom, zda kmotřenec (nebo manželé, jimž jsem za svědka) žijí v pohodě a v podstatě nic nepotřebují, takže stačí, když o sobě víme, že se nic neděje, nebo zda je postihla nějaká krize či neštěstí.  Pak vnímám, že bych měl nastoupit - citlivě, ale aktivně.

Myslím, že je třeba se s kmotřenci domluvit, že kromě modlitby a zájmu o ně jim nijak do života nechci kecat, ALE KDYKOLI BY NĚCO POTŘEBOVALI, JSEM TADY. Takže aby se sami neostýchali mne kontaktovat. Z toho taky plyne, že je asi dobré být s nimi spíš věkově blíže, aby náš vzájemný kmotrovský vztah měl šanci trvat co nejdéle.

A v té opačné roli, jak bych se měl chovat ke svým kmotrům (svědkům) jako kmotřenec??

Skvělé téma k přemýšlení, k napravení komunikace a ke stmelení rodiny a blízkých!

 

(Upozornění administrátora webu: tyto texty jsou nasypány do databázové šablony "kniha". Jednotlivé texty jsou tak automaticky nazývány "kapitolami". Ve skutečnosti se ale o žádnou vydanou tištěnou knihu nejedná...)


Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 8,23b - 9,3; Žalm Žl 27,1.4.13-14; 1 Kor 1,10-13.17
Mt 4,12-23

Obtíže prvních let církve se samozřejmě podobají i obtížím naší doby. Je tak snadné přijmout jako vzor nějakého obdivovaného člověka, je lehké ulpět se svými sympatiemi na někom, kdo je nám svou povahou blízkým. Ale křesťanství je dobré a pravé jen tehdy, když člověk ulpí naprosto jednoznačně na Kristu. To neznamená, že lidmi pohrdne. To znamená, že ani nepřehlédne Ježíše, který byl také za něho ukřižován. A čím více a plněji člověk Krista přijme za svého, tím širší srdce pro druhé bude mít. Nemusí volit mezi Pavlem, Apollem a Petrem. Když je Kristův, může všechny milovat a nikoho si nemusí přivlastnit.

Zdroj: Nedělní liturgie

Neděle Božího slova - vždy 3. neděle liturgického mezidobí

Neděle Božího slova - vždy 3. neděle liturgického mezidobí
(24. 1. 2026) Vždy 3. neděle liturgického mezidobí je v církvi věnována „slavení a šíření Božího slova a úvaze nad ním“.

Obrácení svatého Pavla (svátek 25.1.)

(24. 1. 2026) Pavlovo setkání s Kristem na cestě do Damašku způsobilo v jeho životě doslova revoluční obrat. Kristus se stal smyslem…

Přímluvy - 3. neděle, cyklus A / 24. 1. 2026

(23. 1. 2026) Ježíš procházel zemí, hlásal evangelium o Božím království a uzdravoval mezi lidem každou nemoc a každou…

Výstava: „Rozpoznat. Reagovat. Bezpečí dětí v církvi.“

Výstava: „Rozpoznat. Reagovat. Bezpečí dětí v církvi.“
(23. 1. 2026) Od 21. ledna do 8. února 2026  ve výstavních prostorách františkánského kláštera Panny Marie Sněžné (Jungmannovo…

František Saleský (svátek 24.1)

(22. 1. 2026) Učitel duchovního života pro všední život, Učitel církve, patron novinářů a spisovatelů.

DNEŠNÍ VÝROČÍ / 21.1.1953 mě zatkla komunistická tajná policie

(21. 1. 2026) Když se za mnou zavřely vrata věznice, tak hned povel: „Svlíct a tady pod sprchu!“ Voda byla ledová,…

Přímluvy - 2. neděle v mezidobí, cyklus A / 18. 1. 2023

(16. 1. 2026) Bůh nám touží darovat milost a pokoj. S důvěrou mu svěřme místa a situace, která potřebují jeho milost: