Sekce: Knihovna

Žiju s pocitem, že své kmotřence "zanedbávám"

Kdyby něco potřebovali, jsem tady

z knihy Kmotrovství z různých úhlů pohledu

Žiju s pocitem, že své kmotřence "zanedbávám".  (Podobně to vnímám i s rolí svědka na svatbě, kterou považuji za dost podobnou kmotrovství). Občas se za ně, když si vzpomenu, modlím, občas, když se to naskytne, se s nimi sejdu, ale připadá mi to málo…

Určitě záleží na tom, zda kmotřenec bydlí blízko (třeba synovec) a kontakt s ním je přirozený a častý, nebo zda máme šanci se vidět pouze zřídka, pokud to nemá být "umělé" či "formální".

A taky záleží na tom, zda kmotřenec (nebo manželé, jimž jsem za svědka) žijí v pohodě a v podstatě nic nepotřebují, takže stačí, když o sobě víme, že se nic neděje, nebo zda je postihla nějaká krize či neštěstí.  Pak vnímám, že bych měl nastoupit - citlivě, ale aktivně.

Myslím, že je třeba se s kmotřenci domluvit, že kromě modlitby a zájmu o ně jim nijak do života nechci kecat, ALE KDYKOLI BY NĚCO POTŘEBOVALI, JSEM TADY. Takže aby se sami neostýchali mne kontaktovat. Z toho taky plyne, že je asi dobré být s nimi spíš věkově blíže, aby náš vzájemný kmotrovský vztah měl šanci trvat co nejdéle.

A v té opačné roli, jak bych se měl chovat ke svým kmotrům (svědkům) jako kmotřenec??

Skvělé téma k přemýšlení, k napravení komunikace a ke stmelení rodiny a blízkých!

 

(Upozornění administrátora webu: tyto texty jsou nasypány do databázové šablony "kniha". Jednotlivé texty jsou tak automaticky nazývány "kapitolami". Ve skutečnosti se ale o žádnou vydanou tištěnou knihu nejedná...)


Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Sir 27,33-28,9 (řec. 27,30-28,7); Žalm Žl 103,1-2.3-4.9-10.11-12; Řím 14,7-9
Mt 18,21-35

Odpustit, ale nezapomenout? Palčivý problém usnadní vědomí, že i my sami děláme chyby a jiní odpouští nám. Na křivdu možná nezapomeneme, ale můžeme opustit sebelítost, touhu po pomstě i tvrdý odsudek. Když druhým přejeme dobro, zlo nad námi ztrácí moc a Bůh vítězí v našem nitru. Takové kroky se těžko realizují a je třeba si je vyprosit v modlitbě. Pokud nelze cestu k odpuštění ujít naráz, stačí se na ni vydat a být vděčný za každý malý krok vpřed. Vytrvalost nás dovede daleko.

Zdroj: Nedělní liturgie

Nedělní přímluvy / 24. neděle, cyklus A / 13. 9. 2026

(11. 9. 2026) Pán nás vybízí, abychom odpouštěli svým bližním. Inspirováni touto výzvou se obraťme k Pánu a společně volejme:

Sv. Jan Zlatoústý (13.9.)

Sv. Jan Zlatoústý (13.9.)
(11. 9. 2026) Jan Zlatoústý (Chrysostomos) byl oblíbeným a neohroženým kazatelem, který čelil vlně intrik a byl opakovaně posílán do…

Jak představit dětem svatou Ludmilu?

Jak představit dětem svatou Ludmilu?
(9. 9. 2026) Příběh svaté Ludmily doplněný pracovními listy, omalovánkou, komiksem, kvízy a dalšími materiály

Oratorium Svatá Ludmila od Antonína Dvořáka

Oratorium Svatá Ludmila od Antonína Dvořáka
(9. 9. 2026) Antonín Dvořák napsal oratorium Svatá Ludmila na text Jaroslava Vrchlického. 

Narození Panny Marie 8. 9.

(7. 9. 2026) Nejsme loutky v rukou Božích. On má s každým z nás plán, projekt, nabídku, šanci, záměr.

Legendární profesor Kolakovič - prorok pro těžké časy (* 8. září 1906)

(6. 9. 2026) Chorvat, který byl podle někoho byl prorok, div ne světec. Podle jiných „dobrodruh a megaloman“,…

Stanislav Přibyl: Co mě naučily mé školní průšvihy / video na youtube

Stanislav Přibyl: Co mě naučily mé školní průšvihy / video na youtube
(4. 9. 2026) Zamyšlení pražského arcibiskupa léty školní docházky