Sekce: Knihovna

Moc si nevím rady jak kmotrovat

Pár mých kmotrovských zkušeností

z knihy Kmotrovství z různých úhlů pohledu

Jsem tzv. „praktikující katolík“, snažím se žít ze své víry... Mám rodinu a dospívající děti. Jsem pokřtěn  jako dítě. A mám skvělou křestní kmotru. Druhý křestní kmotr (též „praktikující“) se o mě přestal zajímat tak někdy, když jsem byl na prvním stupni ZŠ. Rodiče se prostě netrefili a sami s ním vlastně nějak ztratili kontakt. Biřmovacího kmotra jsem si pak vybíral sice sám, ale bylo to v době puberty tak trochu zoufalé hledání a nakonec jsem si zvolil člověka (tehdy tajného kněze saleziána), který z kmotrovství taktéž „vyšuměl“.

O kmotrovství tak nějakou představu mám. Na své křestní kmotře (mé tetě) si nejvíc cením toho, že se mi prostě a jednoduše (trochu) věnovala, měla mě (trochu) v merku. Nezapomněla na mé svátky, narozeniny... Ale duchovně mě nějak neformovala. Zda se za mě modlila (či modlili i ostatní,) to nevím.

 Pár mých kmotrovských zkušeností

 Před pár desítkami let mě můj farář navezl do kmotrovství jednoho dospělého konvertity (bohužel s psychickým onemocněním). Několikrát jsem se s ním viděl, ale byl jsem frustrovaný z toho, že nevím, jak s ním komunikovat. Tak jsem se s ním vídat přestal. Mám ho ale na svém modlitebním seznamu. Nicméně je to pro mě trochu výčitka svědomí, že nejsem aktivní více. Ale nevím vůbec, jak bych nyní začal a komunikovat s lidmi s psychickým postižením prostě neumím.

Pak jsem křestním kmotrem několika „dětem“. Někdo z nich je již v pubertě, někdo je již dospělý a studuje VŠ, další pak už má svou rodinu a práci. A všude si připadám též spíš jako selhávající kmotr. Nicméně všechny mám na svém modlitebním přímluvném seznamu.

S jedním svým kmotřencem (VŠ) se scházím pravidelně jednou za měsíc. Tam se to ale vykrystalizovalo spíše i kvůli našemu kamarádství, neboť zároveň patříme do stejného skautského oddílu.

S dalším VŠ kmotřencem – tentokrát biřmovacím - si trochu nevím rady. Je to skvělý mladík. Oslovil mě před pár lety a já na to nakonec přistoupil. Jednou za delší čas ho pozvu na oběd a dobře popovídáme, ale o víře se nezmiňujeme. Nějak to neumím nadhodit, aby to nebylo „násilné a křečovité“. Máme jiné zájmy a nevím, jak se s ním vídat bez toho, aniž bych si myslel, že působím nějak křečovitě či nátlakově...

S jiným již dospělým (křestním) kmotřencem, který má rodinu, se vídávám na rodinných setkáních (je to synovec). Ale také vlastně nevím co a jak. Tak alespoň se snažím nezapomenout na přání k svátkům a narozeninám a občas mu dám nějakou dobrou křesťanskou knížku.

Další kmotřenec je z rodiny našich přátel, se kterými se ale vídáme nyní málo. Začíná mu puberta a nevím, jak mě  vnímá. Tam jsem také spíše „zdrženlivý“...

Podařilo se mi i nějaké kmotrovství odmítnout. Byli to sice přátelé, ale ze vzdálenějšího okruhu, kterým jsem upřímně řekl, že bych už neměl kapacitu vzít to odpovědně.

Prostě nevím, jak ne/být dobrým kmotrem a mám z toho spíše výčitky svědomí. A ještě jsem o tom vlastně nikdy s nikým nehovořil. Takže jsem byl rád, že to takto mohu formulovat i pro sebe.

 

(Upozornění administrátora webu: tyto texty jsou nasypány do databázové šablony "kniha". Jednotlivé texty jsou tak automaticky nazývány "kapitolami". Ve skutečnosti se ale o žádnou vydanou tištěnou knihu nejedná...)


Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

1 Král 19,9a.11-13a; Žalm Žl 85,9ab+10.11-12.13-14; Řím 9,1-5
Mt 14,22-33

Chodit po vodě, utišit bouři, dokázat prostě to, co jiní jen tak nedokážou – to by řada lidí považovala za účinnou propagaci víry. Ježíš to ale tak nevidí. Nedělá kousky, kterým by se lidé divili, ale chce být svým učedníkům blízko. Pro nás je těžké s jeho blízkostí počítat, když se bouře nechce utišit a když se cítíme být ohroženi vlnami. Proto je třeba prosit o dar víry, protože víra nás udrží v Ježíšově blízkosti i tenkrát, když se bude všechno hroutit, kymácet a my se právem budeme cítit ohroženi. Je škoda, když se křesťané jen do krve hádají o to, zda se mají věci v církvi dělat tak nebo onak. Mohou přitom ztratit ze zřetele toho jediného, který skutečně zachraňuje.

Zdroj: Nedělní liturgie

Skaut, katolík a odbojář proti nacistům: Karel HAAS z Olomouce

(9. 8. 2026) Karel HAAS se narodil Olomouci 9. srpna 1913. V mládí působil velmi aktivně ve skautingu. Poté, co vystudoval učitelský…

Odpírač služby v Hitlerově armádě Franz Jägerstätter – popraven 9.8.1943

Odpírač služby v Hitlerově armádě Franz Jägerstätter – popraven 9.8.1943
(8. 8. 2026) Rakouský farmář Franz Jägerstätter nesouhlasil s nadvládou nacistů a ve druhé světové válce za ně odmítl bojovat. Byl…

Sv. Terezie Benedikta od Kříže – Edita Steinová (9. srpna)

(8. 8. 2026) Německá židovka, křesťanka, katolička a řeholnice - popravená nacisty...

Nedělní přímluvy / 19. neděle v mezidobí, cyklus A / 9. 8. 2026

(5. 8. 2026) Učedníci dostali strach, když viděli Ježíše kráčet po moři. Pán je však povzbudil, aby se nebáli.[1] S důvěrou v Pána,…

Proměnění Páně na hoře Tábor (6.8.)

(5. 8. 2026) Událost Proměnění Páně obrací náš pohled k Božímu světlu, abychom se tak vymanili z temnot života…

Jak s tím můžete žít? Odcházím z církve (Z ohlasů našich čtenářů)

(4. 8. 2026) Pokrytectví církve dosahuje vrcholu, když ho postavíme tváří v tvář nekonečnému řetězci církevních skandálů. 

Pastorační středisko Praha hledá spolupracovníky!

(3. 8. 2026) Pořádání akcí,  běžný provoz.