Sekce: Knihovna

Moc si nevím rady jak kmotrovat

Pár mých kmotrovských zkušeností

z knihy Kmotrovství z různých úhlů pohledu

Jsem tzv. „praktikující katolík“, snažím se žít ze své víry... Mám rodinu a dospívající děti. Jsem pokřtěn  jako dítě. A mám skvělou křestní kmotru. Druhý křestní kmotr (též „praktikující“) se o mě přestal zajímat tak někdy, když jsem byl na prvním stupni ZŠ. Rodiče se prostě netrefili a sami s ním vlastně nějak ztratili kontakt. Biřmovacího kmotra jsem si pak vybíral sice sám, ale bylo to v době puberty tak trochu zoufalé hledání a nakonec jsem si zvolil člověka (tehdy tajného kněze saleziána), který z kmotrovství taktéž „vyšuměl“.

O kmotrovství tak nějakou představu mám. Na své křestní kmotře (mé tetě) si nejvíc cením toho, že se mi prostě a jednoduše (trochu) věnovala, měla mě (trochu) v merku. Nezapomněla na mé svátky, narozeniny... Ale duchovně mě nějak neformovala. Zda se za mě modlila (či modlili i ostatní,) to nevím.

 Pár mých kmotrovských zkušeností

 Před pár desítkami let mě můj farář navezl do kmotrovství jednoho dospělého konvertity (bohužel s psychickým onemocněním). Několikrát jsem se s ním viděl, ale byl jsem frustrovaný z toho, že nevím, jak s ním komunikovat. Tak jsem se s ním vídat přestal. Mám ho ale na svém modlitebním seznamu. Nicméně je to pro mě trochu výčitka svědomí, že nejsem aktivní více. Ale nevím vůbec, jak bych nyní začal a komunikovat s lidmi s psychickým postižením prostě neumím.

Pak jsem křestním kmotrem několika „dětem“. Někdo z nich je již v pubertě, někdo je již dospělý a studuje VŠ, další pak už má svou rodinu a práci. A všude si připadám též spíš jako selhávající kmotr. Nicméně všechny mám na svém modlitebním přímluvném seznamu.

S jedním svým kmotřencem (VŠ) se scházím pravidelně jednou za měsíc. Tam se to ale vykrystalizovalo spíše i kvůli našemu kamarádství, neboť zároveň patříme do stejného skautského oddílu.

S dalším VŠ kmotřencem – tentokrát biřmovacím - si trochu nevím rady. Je to skvělý mladík. Oslovil mě před pár lety a já na to nakonec přistoupil. Jednou za delší čas ho pozvu na oběd a dobře popovídáme, ale o víře se nezmiňujeme. Nějak to neumím nadhodit, aby to nebylo „násilné a křečovité“. Máme jiné zájmy a nevím, jak se s ním vídat bez toho, aniž bych si myslel, že působím nějak křečovitě či nátlakově...

S jiným již dospělým (křestním) kmotřencem, který má rodinu, se vídávám na rodinných setkáních (je to synovec). Ale také vlastně nevím co a jak. Tak alespoň se snažím nezapomenout na přání k svátkům a narozeninám a občas mu dám nějakou dobrou křesťanskou knížku.

Další kmotřenec je z rodiny našich přátel, se kterými se ale vídáme nyní málo. Začíná mu puberta a nevím, jak mě  vnímá. Tam jsem také spíše „zdrženlivý“...

Podařilo se mi i nějaké kmotrovství odmítnout. Byli to sice přátelé, ale ze vzdálenějšího okruhu, kterým jsem upřímně řekl, že bych už neměl kapacitu vzít to odpovědně.

Prostě nevím, jak ne/být dobrým kmotrem a mám z toho spíše výčitky svědomí. A ještě jsem o tom vlastně nikdy s nikým nehovořil. Takže jsem byl rád, že to takto mohu formulovat i pro sebe.

 

(Upozornění administrátora webu: tyto texty jsou nasypány do databázové šablony "kniha". Jednotlivé texty jsou tak automaticky nazývány "kapitolami". Ve skutečnosti se ale o žádnou vydanou tištěnou knihu nejedná...)


Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Ez 33,7-9; Žalm Žl 95,1-2.6-7b.7c-9; Řím 13,8-10
Mt 18,15-20

I když nás každého Bůh povolává osobně a naše víra je osobní odpovědí na toto volání, nevystačíme si ve svém křesťanství sami. Kromě jiného naplňují život křesťana dva velké úkoly: hledání cest ke smíření s druhým i s druhými a hledání společenství v prosebné modlitbě. Oba úkoly mohou být někdy velmi namáhavé; dlouho může trvat, než se v nich pokročí dál. A přece je proto nelze pomíjet. Hledání cest k nápravě porušených vztahů nebývá jednoduché a pomoc někoho dalšího, koho si podle evangelia k řešení těžkosti člověk přibere, může být výbornou ochranou před tím, aby člověk neviděl a neposuzoval problém jen z jedné – totiž své – strany. V modlitbě je to potom podobné. Shodnout se v prosbě s někým dalším může také znamenat vyproštění z vlastního krunýře obav, zármutku nebo bezradnosti.

Zdroj: Nedělní liturgie

Legendární profesor Kolakovič - prorok pro těžké časy (* 8. září 1906)

(6. 9. 2026) Chorvat, který byl podle někoho byl prorok, div ne světec. Podle jiných „dobrodruh a megaloman“,…

Stanislav Přibyl: Co mě naučily mé školní průšvihy / video na youtube

Stanislav Přibyl: Co mě naučily mé školní průšvihy / video na youtube
(4. 9. 2026) Zamyšlení pražského arcibiskupa léty školní docházky

Nedělní přímluvy na 6.9.2026

(4. 9. 2026) Jestliže se shodnou dva nebo tři na jakékoliv věci a budou o ni prosit, dostanou ji od nebeského Otce. Spolehněme se na…

Godzone tour 2026 - největší evangelizační akce na Slovensku a v České republice

Godzone tour 2026 - největší evangelizační akce na Slovensku a v České republice
(4. 9. 2026) Godzone tour 2026 s tématem „Ještě není pozdě“ přinese od 19. do 24. října šest večerních programů. Unikátní…

Ve Vatikánu se diskutuje o umělé inteligenci: „Exploze tvořivosti potřebuje brzdy"

(3. 9. 2026) Ve Vatikánu se koná třetí ročník diskusního setkání International Center for Consciousness Studies, který je věnován…

sv. Řehoř Veliký (svátek 3.9.)

sv. Řehoř Veliký (svátek 3.9.)
(2. 9. 2026) Jeden z nejvýznamnějších papežů historie. Provedl církev a společnost dějinným přelomem mezi starověkem a…

Den modliteb za péči o stvoření 1. září

Den modliteb za péči o stvoření 1. září
(30. 8. 2026) 1. 9. je příležitostí uvědomit si znovu své povolání spravovat svět a starat se o něj. Iniciativa Žít Laudato si´&…