Kdyby Bohu bylo naše utrpení lhostejné,  nevstoupil by do lidského života,  - archív citátů

Sekce: Knihovna

Moc si nevím rady jak kmotrovat

Pár mých kmotrovských zkušeností

z knihy Kmotrovství z různých úhlů pohledu

Jsem tzv. „praktikující katolík“, snažím se žít ze své víry... Mám rodinu a dospívající děti. Jsem pokřtěn  jako dítě. A mám skvělou křestní kmotru. Druhý křestní kmotr (též „praktikující“) se o mě přestal zajímat tak někdy, když jsem byl na prvním stupni ZŠ. Rodiče se prostě netrefili a sami s ním vlastně nějak ztratili kontakt. Biřmovacího kmotra jsem si pak vybíral sice sám, ale bylo to v době puberty tak trochu zoufalé hledání a nakonec jsem si zvolil člověka (tehdy tajného kněze saleziána), který z kmotrovství taktéž „vyšuměl“.

O kmotrovství tak nějakou představu mám. Na své křestní kmotře (mé tetě) si nejvíc cením toho, že se mi prostě a jednoduše (trochu) věnovala, měla mě (trochu) v merku. Nezapomněla na mé svátky, narozeniny... Ale duchovně mě nějak neformovala. Zda se za mě modlila (či modlili i ostatní,) to nevím.

 Pár mých kmotrovských zkušeností

 Před pár desítkami let mě můj farář navezl do kmotrovství jednoho dospělého konvertity (bohužel s psychickým onemocněním). Několikrát jsem se s ním viděl, ale byl jsem frustrovaný z toho, že nevím, jak s ním komunikovat. Tak jsem se s ním vídat přestal. Mám ho ale na svém modlitebním seznamu. Nicméně je to pro mě trochu výčitka svědomí, že nejsem aktivní více. Ale nevím vůbec, jak bych nyní začal a komunikovat s lidmi s psychickým postižením prostě neumím.

Pak jsem křestním kmotrem několika „dětem“. Někdo z nich je již v pubertě, někdo je již dospělý a studuje VŠ, další pak už má svou rodinu a práci. A všude si připadám též spíš jako selhávající kmotr. Nicméně všechny mám na svém modlitebním přímluvném seznamu.

S jedním svým kmotřencem (VŠ) se scházím pravidelně jednou za měsíc. Tam se to ale vykrystalizovalo spíše i kvůli našemu kamarádství, neboť zároveň patříme do stejného skautského oddílu.

S dalším VŠ kmotřencem – tentokrát biřmovacím - si trochu nevím rady. Je to skvělý mladík. Oslovil mě před pár lety a já na to nakonec přistoupil. Jednou za delší čas ho pozvu na oběd a dobře popovídáme, ale o víře se nezmiňujeme. Nějak to neumím nadhodit, aby to nebylo „násilné a křečovité“. Máme jiné zájmy a nevím, jak se s ním vídat bez toho, aniž bych si myslel, že působím nějak křečovitě či nátlakově...

S jiným již dospělým (křestním) kmotřencem, který má rodinu, se vídávám na rodinných setkáních (je to synovec). Ale také vlastně nevím co a jak. Tak alespoň se snažím nezapomenout na přání k svátkům a narozeninám a občas mu dám nějakou dobrou křesťanskou knížku.

Další kmotřenec je z rodiny našich přátel, se kterými se ale vídáme nyní málo. Začíná mu puberta a nevím, jak mě  vnímá. Tam jsem také spíše „zdrženlivý“...

Podařilo se mi i nějaké kmotrovství odmítnout. Byli to sice přátelé, ale ze vzdálenějšího okruhu, kterým jsem upřímně řekl, že bych už neměl kapacitu vzít to odpovědně.

Prostě nevím, jak ne/být dobrým kmotrem a mám z toho spíše výčitky svědomí. A ještě jsem o tom vlastně nikdy s nikým nehovořil. Takže jsem byl rád, že to takto mohu formulovat i pro sebe.

 

(Upozornění administrátora webu: tyto texty jsou nasypány do databázové šablony "kniha". Jednotlivé texty jsou tak automaticky nazývány "kapitolami". Ve skutečnosti se ale o žádnou vydanou tištěnou knihu nejedná...)


Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 45,1.4-6; Žalm Žl 96,1+3.4-5.7-8.9-10a+c; 1 Sol 1,1-5b
Mt 22,15-21

Může křesťan dělit svou věrnost mezi císaře a Boha, mezi pozemskou a Boží autoritu? Tak postavili otázku Ježíšovi protivníci a čekali, že Ježíše nachytají buď jako nevěrného věřícího, který není zcela věrný Bohu, nebo jako nevěrného občana, který není věrný císaři. Odpověď ale žádné dělení nezdůvodňuje, i když by to tak mohlo na první pohled vypadat. Každý věřící Izraelita (a právě takoví se Ježíše ptali) věděl, že Bohu náleží všechno: svět, císař, denár – ale hlavně člověk sám. Člověk, který v sobě nese obraz Boží, má Bohu patřit cele. Potom si může dovolit respektovat císaře, platit peníz daně, žít v tomto světě bez obav, že všechno pokazí. Ale patřit plně a cele z hloubi svého nitra Bohu, není nic snadného. Bůh nás v tom však nenechává samotné, když vkládá do našeho nitra Ducha, který sám volá: „Abba, Otče“!

Zdroj: Nedělní liturgie

Polák proti totalitě: P. Jerzy Popiełuszko († 19. 10. 1984)

Polák proti totalitě: P. Jerzy Popiełuszko († 19. 10. 1984)
(17. 10. 2026) V období výjimečného stavu dodával polský kněz Jerzy Popiełuszko svým krajanům sílu a naději. Na jeho mše se sjížděli…

Stanislav Přibyl: Samota léčí, osamělost bolí / video na youtube

Stanislav Přibyl:  Samota léčí, osamělost bolí / video na youtube
(16. 10. 2026) Zamyšlení pražského arcibiskupa nad rozdílem mezi osamělostí a samotou.

Nedělní liturgické přímluvy / 29. neděle v mezidobí, cyklus A / 18. 10. 2026

(16. 10. 2026) Apoštol Pavel píše: „Stále si vás připomínáme ve svých modlitbách.“ Podobně jako on svěřme Bohu lidi blízké…

Výstava NADĚJE JE NAŠE SÍLA - Církev v době normalizace na fotografiích Státní bezpečnosti

Výstava NADĚJE JE NAŠE SÍLA - Církev v době normalizace na fotografiích Státní bezpečnosti
(16. 10. 2026) 15.–28. října 2026, Mladotův dům, Pražský hrad

Duchovní obnova „Po stopách Medžugorje“ 6.–7. listopadu 2026

Duchovní obnova „Po stopách Medžugorje“ 6.–7. listopadu 2026
(14. 10. 2026) V Duchovním centru ve Vranově u Brna se uskuteční obnova organizace Mary’s Meals „AD FONTEM – K…

Svatý, který je smutný, je smutný svatý (Terezie z Avily)

Svatý, který je smutný, je smutný svatý (Terezie z Avily)
(14. 10. 2026) Opravdová svatost s sebou nese radost.

Misijní neděle

Misijní neděle
(13. 10. 2026) Misijní neděle, resp. Světový den misií se připomíná každý rok předposlední říjnovou neděli