Kmotrovství cítím jako aktuální problém

S kmotřenci se vidím jednou za čas

z knihy Kmotrovství z různých úhlů pohledu

Téma kmotrovství vnímám jako zajímavé i proto, že ho osobně cítím jako problém. Mé zkušenosti zahrnují určitý ostych vůči kmotřencům, s nimiž se vidím jednou za čas, a stávají se z nich dospělí, kteří mají už jiný svět než moje generace. A není moc rozdíl mezi tím, zda jsou příbuzní nebo z někdo širšího okruhu. Další kategorie jsou konvertité dohození knězem - člověk s nimi velmi rychle může ztratit kontakt…

Myslím, že úspěch kmotrovství záleží i na charismatu kmotra a jeho schopnosti přirozené komunikace o čemkoli, včetně víry.

(Upozornění administrátora webu: tyto texty jsou nasypány do databázové šablony "kniha". Jednotlivé texty jsou tak automaticky nazývány "kapitolami". Ve skutečnosti se ale o žádnou vydanou tištěnou knihu nejedná...)

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 45,1.4-6; Žalm Žl 96,1+3.4-5.7-8.9-10a+c; 1 Sol 1,1-5b
Mt 22,15-21

Může křesťan dělit svou věrnost mezi císaře a Boha, mezi pozemskou a Boží autoritu? Tak postavili otázku Ježíšovi protivníci a čekali, že Ježíše nachytají buď jako nevěrného věřícího, který není zcela věrný Bohu, nebo jako nevěrného občana, který není věrný císaři. Odpověď ale žádné dělení nezdůvodňuje, i když by to tak mohlo na první pohled vypadat. Každý věřící Izraelita (a právě takoví se Ježíše ptali) věděl, že Bohu náleží všechno: svět, císař, denár – ale hlavně člověk sám. Člověk, který v sobě nese obraz Boží, má Bohu patřit cele. Potom si může dovolit respektovat císaře, platit peníz daně, žít v tomto světě bez obav, že všechno pokazí. Ale patřit plně a cele z hloubi svého nitra Bohu, není nic snadného. Bůh nás v tom však nenechává samotné, když vkládá do našeho nitra Ducha, který sám volá: „Abba, Otče“!