01. Úvod

z knihy Protože Duch je naším životem, podle Ducha také jednejme!

Protože Duch je naším životem, podle Ducha také jednejme! (Gal 5,25)
ThLic. bibl. Jaroslav Brož

Duch svatý v biblické spiritualitě člověka povolaného Bohem

Než přistoupíme k tématu, ujasněme si dva termíny, s nimiž budeme pracovat. a) „Spiritualitou“ chápeme „život v Duchu“ podle nauky Nového zákona (viz např. Jan 20,30n; 1 Jan 1,3n; Řím 15,4). b) Tento život má svůj základ v Božím volání, které má člověk rozlišit od jiných vlivů na svůj život a dát Bohu odpověď. Povolání má vždy charakter charizmatu, neboť volá-li skutečně Bůh, pak nejde jen o pouhé přežívání infantilních tužeb do dospělosti ani o projekci vlastních ideálů do služby Bohu, jež mají původ v instinktivním mechanismu člověka. Boží povolání přetváří člověka a směřuje k užitku - člověk naplňuje poslání, misii. Duch svatý má v tomto životním procesu křesťana nezastupitelnou úlohu. II. vatikánský koncil označuje Písmo svaté jako „čistý a trvalý pramen duchovního života“ (DV 21). Sledujme tedy, jakými cestami Duch svatý vedl Boží muže a ženy v dějinách spásy, abychom rozuměli cestě, kterou chce vést nás.

Protože dobrá literatura k biblické spiritualitě je vzácnější než sůl, je podstatným základem této stati fundovaný článek mého profesora z Papežského biblického ústavu P. J. Luzarragy, SJ., jemuž vděčím za jedinečný vhled do biblické spirituality. Z ostatní literatury uvádím především více či méně užitečné slovníky.[1] Čtenářům, kteří se mnou chtějí jít touto dobrodružnou cestou po stopách Ducha, doporučuji, aby si vyhledali co nejvíce z uvedených biblických citací. Ony jsou tím hlavním a bez nich zůstává celé pojednání jenom suchým skeletem.

1. Úvod

Celá biblická tradice vždy spojovala skutečnost povolání s Duchem Božím. Duch Boží způsobuje, že člověk prožívá a uvědomuje si své povolání jako zkušenost, která se ho osobně dotýká a stává se tak osobní hodnotou (Ez 1,3).[2] Tuto zkušenost je člověk schopen si uvědomit, vnímat ji; Bible to vyjadřuje četnými metaforami: ruka, holubice (Mk 1,10/Lk 3,22), oblak (Mk 9,7), oheň (Sk 2,3; srov. Lk 3,26), voda (Jan 7,38; Zj 22,1), vítr (Sk 2,2) atd. nebo také více abstraktními pojmy jako gevurah (=Boží síla), která se objevuje spolu s šechinou (=Boží přebývání) (srov. Lk 1,26: Gabriel = Boží síla; Lk 1,35: Duch svatý na tebe sestoupí a moc Nejvyššího tě zastíní).

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Autor: Jaroslav Brož

Témata: Duch svatý

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

22. 11. 2020, 29. 11. 2020

Čtení z dnešního dne: Úterý 24. 11.

Zj 14,14-20; Lk 21,5-11

Komentář k Zj 14,14-20: Žeň zralého obilí a nalitých, šťavnatých hroznů. Bůh nechce nic polovičatého, nezralého. I mně dopřává čas, abych dozrál k jeho sklizni.