04. Definice duchovního člověka

z knihy Protože Duch je naším životem, podle Ducha také jednejme!

Definice duchovního člověka se v NZ netvoří v protikladu k tělu, jež je podstatným principem lidství. Křesťanský protiklad Ducha a těla není gnostický protiklad dvou kosmogonických principů. Pro křesťana se Slovo Boží stalo tělem (Jan 1,14) a Ježíš dává své tělo za život světa (Jan 6,51). Neprospívá-li tělo duchovnímu životu, pak je to tělo neoživené Duchem. Ale Ježíšovo slovo může dát duchovní život každému tělu (Jan 6,63; 5,25; 17,2n; srov. Řím 8,13). Duchovní člověk je tedy ten, kdo je ve vlastnictví Ducha (pneumatikos 1 Kor 3,1) a nechá se jím vést (Řím 8,14) vírou (Sk 6,5; 11,24; srov. Jan 1,12), kdo má jako normu Ducha, a ne tělo (Řím 5,4n; srov. Gal 3,3). Takový člověk soudí všechno podle Ducha (1 Kor 2,15), protože přijal jako normu zákon Kristův (1 Kor 14,37), a tak umí uvést všechno na správnou cestu (Gal 6,1) a předat svým bližním ryze duchovní milosti (Řím 1,11), zvláště prostřednictvím samého Krista a jeho evangelia (1 Kor 2,13), které předkládá v původním duchovním smyslu, neboť se tomu naučil u samotného Ježíšova Ducha (1 Kor 3,1). Tyto dvě známky – a) interpersonalita a b) dynamismus[6] – tvoří základ novozákonní nauky o Duchu jako prameni duchovního života.

a) Mezi povolanou osobou a osobou Božího Ducha se vytváří pouto, které se uskutečňuje prostřednictvím jiného meziosobního vztahu – vztahu povolaného k Ježíšově osobě, Prostředníku Ducha, neboť Duch se přijímá skrze posvěcení člověka vírou v Pravdu (2 Sol 2,13; Gal 3,2; 1 Kor 6,19; 2 Kor 3,3.5), kterou je sám Ježíš (Jan 14,6).

b) Duch zároveň dynamizuje (obdařuje silou, nabíjí energií, oživuje) veškerý život křesťana (Gal 3,3) již od jeho počátku (Jan 3,6nn).

Interpersonalita a dynamismus tvoří jakoby dvě oči každého vztahu mezi povolanou osobou a Božím Duchem.

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Autor: Jaroslav Brož

Témata: Duch svatý

Křesťanské letní kempy pro mládež 2026

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

9. 8. 2026, 2. 8. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 55,1-3; Žalm Žl 1458-9.15-16.17-18; Řím 8,35.37-39
Mt 14,13-21

Kdybychom viděli v nasycení zástupu jen mimořádnou šťastnou událost, která se neopakuje, bylo by to velmi málo. Ptejme se spíš, kolikrát v evangeliu Pán Ježíš ukazuje, že Bůh má dost bohatství pro všechny, jak to ukazuje dnešní příběh. A ptejme se, kolikrát hrozí, že ti, kdo jsou zlí, nemohou od Boha očekávat nic? Je zřejmé, že první odpovědi daleko převažují nad těmi druhými. Přesto můžeme vidět, že mezi části křesťanů vždy byla a je velká poptávka po obrazech trestajícího Boha. Ježíš ale ukazuje Boha štědrého, který „dává chléb dobrým i zlým“. Je tedy zřejmé, že spolu s evangelisty máme lidem představovat především Boha bohatého, štědře obdarovávajícího slitováním a nadějí. Ten, kdo ho nevidí, bude totiž pokoušen, aby nalezl bohatství života ve světě a bez Boha.

Zdroj: Nedělní liturgie

04. Definice duchovního člověka

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Přihlášení

Bible na neděli

Aktuality

Sudetský kapucín v konfliktu s nacisty: P. Jakob LUMPE OFMCap

Co je to Porciunkule? (svátek Panny Marie Andělské 2.8.)

Přímluvy k nedělní bohoslužně / 18. neděle v mezidobí, cyklus A / 2. 8. 2026

Sv. Ignác z Loyoly (svátek 31.7.)

Václav Dvořák († 30. 7. 2008)

sv. Marta (29.7.) Práce a služba se mohou stát falešným cílem

Odložil německou národnost a stal se Čechem - P. František Augustin SCHUBERT OSA (+ 28. července 1942, Dachau)