10. Trvalý duchovní postoj

z knihy Protože Duch je naším životem, podle Ducha také jednejme!

Celé toto napojení na Ducha vytváří v povolaném duchovní postoj (pevnou strukturu), který se vyznačuje trvalým požíváním plodů Ducha, jimiž jsou láska, radost, pokoj, shovívavost, vlídnost, dobrota, věrnost, tichost, sebevláda (Gal 5,22). Sklízí se to, co se zaselo: ten, kdo zasíval v Duchu, sklízí duchovní, věčný život (Gal 6,8), který přináší povolanému vědomí pokoje, celistvosti a životního dynamismu (Řím 6,8), známky přítomnosti Božího království v něm (Řím 14,17).

Tento vnitřní postoj také doprovází vnější výraz, vyznačující se duchovní svobodou (2 Kor 3,17; Řím 8,2) a pevností (2 Kor 4,13; 5,6; srov. 2 Tim 1,7), která se projevuje ve službě, oživované láskou, vykonávanou s rozvážností a dováděnou do konce pevností a silou (2 Tim 1,3).

Tento praktický postoj je znamením pravého apoštolátu, neboť se ukazuje, že je dynamizován jenom Bohem skrze jeho Ducha. Potom všechny apoštolské činnosti jsou upřímná láska a Boží síla, tj. prokazuje se v nich kontemplativní přilnutí k Pánu a apoštolská rozhodnost.

V té míře, jak povolaný roste v Duchu jako Jan Křtitel (Lk 1,80), nabývá postupně podoby autentického křesťana, který žije podle Ježíšových hodnot (2 Kor 3,3), ba dokonce Ježíšův Duch člověka přetváří v samého Ježíše (2 Kor 2,18). A jak se povolaný naplňuje Duchem, oplývá také duchovní radostí, což je trvalý duchovní stav člověka, který má Božího Ducha (Sk 9,31; srov. 13,52).

Protože Duch zpřítomňuje všechny milosti Božího života a s nimi také dar povolání a podněcuje odpověď na ně, je stále aktuální Pavlova výzva v celé její šíři: „Nezhášejte Ducha!“ (1 Sol 5,19).