Nesplněná očekávání patří k častým zážitkům každého člověka na této zemi. - archív citátů

Sekce: Knihovna

Jacques Le Goff

2. První představa očistce: Vidění Perpetuino

Podstata učení zčásti vychází z dědictví některých filosofických a náboženských proudů Řecka a zčásti spočívá v originální reflexi nad Biblí a židovskokřesťanskou eschatologií.

z knihy Zrození očistce , vydal(o): Vyšehrad

Slova refrigerare a refrigerium měla v řeči křesťanů zcela přesně vymezený smysl. Znamenala totiž nebeskou blaženost. Takto se refrigerium objevuje už u Tertulliána, kde znamená jak prozatímní blaženost duší, které, podle Tertulliánova osobního pojetí, očekávají návrat Kristův v lůně Abrahamově, tak definitivní blaženost v ráji, jíž se po své smrti těší mučedníci a která je přislíbena vyvoleným po konečném Božím ortelu… U pozdějších křesťanských autorů refrigerium znamená obecně posmrtné radosti, přislíbené Bohem jeho vyvoleným.“

Refrigerium znamená stav kvazi-rajského štěstí, ale bez určení nějakého konkrétního místa. U Tertulliána se však refrigerium vyskytuje ve zvláštní variantě, jako refrigerium interim, prozatímní místo občerstvení určené pro mrtvé, o nichž Bůh usoudí, že si zaslouží strávit dobu čekání mezi smrtí a Posledním soudem v lepších podmínkách.

Pojem a představa občerstvení inspirovaly – v prostředí, kde se pohyboval Tertullián – nejstarší text, v němž se rýsuje imaginární svět očistce.

Je to text neobyčejný svou povahou i obsahem: Utrpení sv. Perpetuy a Felicity. Za pronásledování afrických křesťanů Septimem Severem byla v roce 203 blízko Kartága vydána na smrt skupina pěti křesťanů, dvě ženy, Perpetua a Felicitas, a tři muži, Saturus, Saturninus a Revocatus. Během jejich pobytu ve vězení ve dnech před umučením Perpetua se Saturovou pomocí sepsala své vzpomínky, nebo se jí možná povedlo předat je ústně dalším křesťanům. Jeden z nich text zapsal a doprovodil ho doslovem, v němž vylíčil, jak mučedníci zemřeli. O zásadní autenticitě textu po stránce formy i obsahu nepochybují ani ti nejpřísnější kritici.

Perpetua v době svého věznění měla sen, v němž viděla svého mrtvého bratříčka Dinokrata: „Několik dní nato, když jsme byli všichni na modlitbách, zaslechla jsem pojednou nějaký hlas a uklouzlo mi jméno Dinokrates. Překvapilo mne to, neboť jsem na něj před tím okamžikem vůbec nemyslila; s bolestí jsem si připomněla jeho smrt. A hned jsem věděla, že jsem hodna o něco pro něj požádat a že to musím učinit. Jala jsem se dlouze a s úpěním modlit k Pánu. V noci pak se mi zjevilo toto: viděla jsem Dinokrata, jak všecek rozpálený a žíznivý, v cárech a špinavý, ve tváři onu ránu, s níž zemřel, vystupuje z jakéhosi temného místa, kde je s mnoha jinými. Dinokrates byl můj vlastní bratr; ve věku sedmi let zemřel na nemoc, tvář rozežranou zhoubným vředem, a jeho smrt všemi otřásla.

Modlila jsem se za něj, ale mezi mnou a jím byla tak veliká vzdálenost, že jsme k sobě nemohli. V tom místě, kde se Dinokrates nacházel, byla nádrž plná vody, ale s roubením pro dětskou postavu příliš vysokým. Dinokrates vystupoval na špičky, jako by se chtěl napít. Pohled na to, že v nádrži je voda, ale on se pro vysoké roubení nemůže napít, mne bolel. Když jsem se probudila, věděla jsem, že bratr prochází zkouškou; ale nepochybovala jsem, že mu mohu v jeho zkoušce ulevit. Modlila jsem se za něj po všechny dny, než nás odvedli do vězení v císařském paláci; měli jsme totiž bojovat v hrách konaných v paláci k oslavě narozenin Caesara Gety. A já se dnem i nocí, úpěnlivě a s pláčem za něj modlila, aby nám bylo dopřáno se sejít.“

Po několika dnech má Perpetua další vidění:
„V den, kdy nás vsadili do želez, zjevilo se mi toto: viděla jsem to místo, které jsem viděla už předtím, a Dinokrata, čistého, pěkně oblečeného, občerstveného (refrigerantem), a tam, kde předtím byla rána, jsem viděla jizvu; okraj nádrže, kterou jsem předtím viděla, se snížil do výšky dětského pasu; a neustále v ní tekla voda. A na roubení byla zlatá číše plná vody. Dinokrates k ní přistoupil a začal pít a vody v číši neubývalo. Zotavený si potom začal vesele hrát s vodou, jak to děti dělají. Probudila jsem se a tehdy jsem pochopila, že je ze svého trápení vysvobozen.“




Klement Alexandrijský a Órigenés

Na počátku zrodu očistce je nicméně potřeba promluvit o jeho dvou řeckých „objevitelích“, Klementovi Alexandrijském († před rokem 215) a Órigenovi († v roce 253 nebo 254), dvou největších představitelích křesťanské teologie v Alexandrii

Podstata učení jich obou zčásti vychází z dědictví některých filosofických a náboženských proudů pohanského Řecka a zčásti spočívá v originální reflexi nad Biblí a židovskokřesťanskou eschatologií. Z řecké antiky oba teologové přejali myšlenku, že tresty ukládané bohy nejsou pouhé sankce, ale také prostředky výchovy a spásy, že to je proces očisty. Pro Platóna je trest dobrodiní bohů. Klement a Órigenés z toho vyvozují myšlenku, že „trestat“ a „vychovávat“ jsou synonyma a že každý Boží trest je k dobru člověka.

Oba teologové takové pasáže Starého zákona, kde Bůh používá ohně výslovně jako nástroje svého hněvu, interpretují ve smířlivém duchu. Například když Hospodin nechá Áronovy syny pozřít ohněm: „Áronovi synové Nádab a Abihú vzali každý svou kadidelnici, dali do ní oheň a na něj položili kadidlo. Přinesli před Hospodina cizí oheň, jaký jim nepřikázal. I vyšlehl oheň od Hospodina a pozřel je, takže zemřeli před Hospodinem“ (Lv 10,1–2).

Klement Alexandrijský je prvním, kdo rozlišuje dvě kategorie hříšníků a dvě kategorie trestů v tomto i příštím životě. Pro polepšitelné hříšníky je trest v tomto životě „výchovný“, pro nenapravitelné „kárný“. V příštím životě budou dva ohně, pro nenapravitelné oheň „pohlcující a stravující“, pro ostatní oheň, který „posvěcuje“, který „nestravuje jako oheň výhně“, nýbrž je to oheň „moudrý“, „inteligentní“ , „který prostoupí duši, jež skrze něj projde“.

Órigenovo pojetí je přesnější a důslednější. Podle něho, jak jsme viděli, musí ohněm projít všichni lidé, i ti spravedliví, neboť absolutně čistý není žádný člověk. Každá duše je poskvrněná už jen svým spojením s tělem. V osmé homilii svého Komentáře k Levitiku se Órigenés opírá o verš z Jóba (14,4): „Kdo dokáže, aby čisté vzešlo z nečistého?“. Pro spravedlivé je však tato cesta ohněm jako křest. Roztaví a přemění olovo, jež tížilo duši, v čiré zlato.


Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Mediálně spolupracujeme.

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Jer 38,4-6.8-10; Žalm 40; Žid 12,1-4
Lk 12,49-53

Ježíšovo slovo v Lk 12,49-53 je nečekaně tvrdé. Proč říká takto drsná slova? Nepřehlédněme úvod do této perikopy. Pán mluví o ohni a křtu, které se mají na něm naplnit. Jde o vášeň, zapálení se pro Boží věc. Spása je ve skutečnosti cíl celého stvoření. Vše, co Bůh v dějinách učinil, směřuje k tomu, aby člověk mohl stanout před samotným Bohem. Hřích a selhání zakalily tyto skutečnosti. Proto se Ježíš nedočkavě těší, až toto pouto zla bude zlomeno a člověk bude moci svobodně předstoupit před Boha. Ale už v té chvíli ví, že bude řada lidí, kteří z opatrnosti, strachu, lhostejnosti či kvůli honbě za aktuálním prospěchem vůbec nepřijmou tak zásadní dar milosti.

Zdroj: Nedělní liturgie

Svatý Maxmilián Maria Kolbe (svátek 14.8.)

(13. 8. 2019) "Nenávist není tvůrčí síla, jenom láska je tvůrčí síla..." (odkaz na kna.cz)

15.8. Slavnost Nanebevzetí Panny Marie

(13. 8. 2019) K čemu nám slouží tento svátek?

Knižní tip pro děti a katechety: Bůh je tady!

Knižní tip pro děti a katechety: Bůh je tady!
(7. 8. 2019) Kniha je určena dětem raného školního věku a představuje pomůcku, jak s nimi vést rozhovory o křesťanských...

Exercicie na Lomci 19. - 23. 8. s P. Josefem Prokešem - Evangelii gaudium

Exercicie na Lomci 19. - 23. 8. s P. Josefem Prokešem - Evangelii gaudium
(5. 8. 2019) Jak srozumitelně předávat Boží slovo v dnešním světě? Jak prožívat evangelium tak, aby bylo přitažlivé i pro naše okolí?...

Abbé Pierre - výročí narození (* 5. 8.1912 + 22. 1.2007)

(4. 8. 2019) Francie je ke křesťanství poměrně vlažná. Přesto byl její nejpopulárnější osobností po mnoho desetiletí františkánský...

Proměnění Páně (6.8.)

(4. 8. 2019) Událost Proměnění Páně obrací náš pohled k Božímu světlu, abychom se tak vymanili z temnot života…

Jan Maria Vianney (svátek 4.8.)

(2. 8. 2019) “Má-li člověk Ducha svatého, jak sladké jsou všechna námahy tohoto světa“, říká svatý Jan Maria Vianney (který netrpěl...

CAMPFEST - HUDEBNÍ FESTIVAL UŽ ZA PÁR DNÍ

(30. 7. 2019) Po roku čakania je to tu. CampFest Open Air Music Festival sa čoskoro začne na Ranči Kráľova Lehota a bude trvať od...

Sv. Ignác z Loyoly (svátek 31.7.)

(30. 7. 2019) Zakladatel Jezuitů. Ignác chtěl být původně rytířem a vstoupit do služeb kastilského krále Karla V. Nakonec vstoupil do...