Chceme říci světu s pokorou a radostí: pohleďte na Krista! Přibližte se k němu. Jeho Slovo osvěcuje a utěšuje. Naslouchejte jeho nabídce lásky. (Výběr z promluvy papeže Lva XIV. při zahájení petrovské služby v neděli 18. května 2025)

Přicházím sloužit vaší víře a radosti

V duchu víry, že Pán nikdy neopouští svůj lid, že jej shromažďuje, když je rozptýlen, a střeží jako pastýř své stádo (Jer 31,10), se kolegium kardinálů sešlo na konkláve. Přicházíme z různých končin světa, s různým zázemím i životní zkušeností, a přesto jsme společně vložili do Božích rukou touhu zvolit nového Petrova nástupce – pastýře, který dokáže střežit bohaté dědictví víry a zároveň s odvahou hledět do vzdálené budoucnosti, aby vycházel vstříc otázkám, úzkostem, nepokojům a výzvám dneška.

Doprovázeni vašimi modlitbami jsme zakusili působení Ducha svatého, který dokáže naladit různé nástroje, aby se struny našich srdcí rozechvěly v jediné melodii. Byl jsem vyvolen bez jakékoli zásluhy a s bázní i chvěním přicházím k vám jako bratr – služebník vaší víry a vaší radosti, kráčející po cestě Boží lásky spolu s vámi, v naději, že budeme všichni sjednoceni v jediné Boží rodině.

Petrovo poslání: žít lásku a budovat jednotu

Láska a jednota – to jsou dva rozměry poslání, které Ježíš svěřil Petrovi. Evangelium nás přivádí ke Galilejskému jezeru, kde Ježíš své poslání od Otce započal: „lovit“ lidstvo, aby je zachránil z vod zla a smrti. Tam také povolal Petra a další učedníky, aby se stali „rybáři lidí“. A po zmrtvýchvstání jim předává své poslání, aby rozhazovali síť evangelia do vod světa, aby se plavili po moři života, aby se tak všichni mohli dostat do Božího objetí.

Jak však může Petr toto poslání naplnit? Jedině díky tomu, že sám zakusil Boží lásku – lásku věrnou i v hodině selhání a zapření. Proto se Ježíš třikrát ptá: „Šimone, synu Janův, miluješ mě?“ (Jan 21,16). Jako by mu Ježíš říkal: jen když jsi poznal tuto lásku Otce, můžeš pást mé ovce; jen pokud budeš milovat své bratry a sestry touž obětavou láskou, budeš jejich pastýřem.

Petrovi je svěřeno, aby „miloval více“ – až do darování vlastního života. Pravou autoritou v církvi je totiž Kristova láska. Nikdy nejde o moc, o útlak či propagandu. Vždy jde jen o lásku. Tak to dělal Ježíš.

Papež není pánem nad těmi, kdo mu byli svěřeni

Ježíš – jak říká apoštol Petr – „je ten kámen, který jste vy, stavitelé, při stavbě odhodili, ale z kterého se stal kámen úhelný“ (Sk 4,11). Kristus je tedy základem. A Petr má pást Boží stádce ne jako pán nad druhými, ale jako služebník – kráčející s nimi. Sám Petr píše, že pastýř nesmí podlehnout pokušení vládnout nad těmi, kteří mu byli svěřeni (srov. 1 Petr 5,3). Naopak, je povolán k tomu, aby posiloval víru svých bratří a sester, a spolu s nimi se stal „živým kamenem“ (1 Petr 2,5), který buduje Boží chrám.

Jak říká svatý Augustin: „Církev je tvořena všemi těmi, kdo žijí ve svornosti se svými bratřími a sestrami a milují své bližní.“ (Kázání 359,9) Přál bych si, aby právě toto, bratři a sestry, bylo naším prvním velkým přáním: sjednocená církev, znamení jednoty a společenství, které by se stávala kvasem pro smířený svět.

Chceme být v tomto světě malým kvasem

Dnes stále vidíme mnoho ran způsobených nenávistí, násilím, předsudky, strachem z odlišnosti, i ekonomickým stylem, který vykořisťuje zemi a opomíjí chudé. A my – jako církev – chceme být malým kvasem jednoty, společenství a bratrství.

Chceme světu pokorně a radostně říci: Pohleďte na Krista! Přibližte se k němu! Jeho slovo osvěcuje a utěšuje. Jeho láska nás činí jednou rodinou – v něm jsme jedno. A po této cestě chceme kráčet nejen my sami, ale společně: se všemi křesťanskými církvemi, s lidmi jiných náboženství, s těmi, kdo hledají Boha, i s každým, kdo v srdci nese touhu po dobru. To je misijní duch, který nás má oživovat – nikoli uzavřenost v naší malé skupince nebo pocit nadřazenosti. Jsme povoláni sdílet Boží lásku se všemi, bez rozdílu. Lásku, která nepopírá rozdíly, ale váží si příběhu každého člověka i každého národa.

Ve světle Ducha svatého budujme církev zakořeněnou v Boží lásce. Církev, která je znamením jednoty. Misijní církev, která otevírá náruč, naslouchá dějinám a stává se kvasem svornosti pro celé lidstvo. Společně – jako jeden lid, jako bratři a sestry – se vydejme vstříc Bohu. A milujme se navzájem.