00-úvod ke knize Pastorační péče o nemocné

z knihy Pastorační péče o nemocné , vydal(o): Pastorační středisko Praha

Řekne-li se "pastorační péče", bude mít většina lidí dojem, že se jedná o činnost, vyhraženou kněžím, jáhnům a biskupům. V přesném slova smyslu to snad platí - ale jen ve velmi úzkém pohledu. Protože ani kněz, ani biskup, ani jáhen nepůsobí sami, bez ostatní církve. A i když jsou svěcení služebníci církve pastýři v nejvlastnějším slova smyslu, podílejí se na pastorační péči i mnozí laici. Pokud jde o péči o nemocné, platí to v míře ještě větší, protože o nemocného, a zvlášť o člověka těžce nemocného, má pečovat a pomáhat mu na jeho cestě každý, kdo je mu nablízku a kdo je toho schopen.

Tyto stránky jsou tedy určeny všem, kdo pomáhají nemocným křesťanům na jejich cestě nemocí a na jejich cestě k Bohu. Jsou psány spíš pro laiky, tedy neobsahují to, co se specifickým způsobem týká kněze a jeho služby. Nepojednávají také o všech oblastech péče o nemocné. Například rozsáhlá problematika péče o lidi s psychickými obtížemi je zmíněna jen velmi stručně. Pozornost je soustředěna zejména na doprovázení těžce nemocných, starých a umírajících, se kterými se mnozí setkávají ať už profesionálně, jako pracovníci v nemocnicích a domovech důchodců, nebo v oblasti rodinných či přátelských vztahů. V tom i onom případě je zpravidla jejich role v životě nemocných zcela nezastupitelná. Snad je vše napsáno dost srozumitelně. Vždyť z velké části je zde prostě popsáno a sděleno to, co se autor směl naučit ve své kněžské službě od nemocných, od těch, kteří se o ně mnohdy tak fantastickým způsobem starají - a samozřejmě také z vlastních chyb, kterým se člověk nikdy zcela nevyhne.

Předmluva
(část textu)

Mám velkou radost a musím ji vyjádřit. Mám-li však postupovat chronologicky, dříve než autorovi, musím poděkovat sestrám z Charitní ošetřovatelské služby. Ty tak dlouho, vytrvale, neúnavně a hlasitě volaly, že přesně takovou příručku ke své každodenní službě postrádají, až jí pomohly na světlo. Ne že by podobná literatura u nás chyběla zcela. Existuje, je dostupná a velmi hodnotná. Stačí vzpomenout například práce pana doc. PhDr. J. Křivohlavého. Dnes se nám však dostává poprvé práce obsahující i výklad o péči duchovenské a o svátostné péči o nemocné, i účasti laiků na ni. Tato témata jsme postrádali především.

S nemocným se nesetkávají jen zdravotníci. Nemocný člověk žije v rodině, na pracovišti, v církvi, všude kolem nás. Nemocné máme kolem sebe vždycky a tato je tedy pro všechny...

Kdo o těchto věcech nevěděl vůbec nic, poučí se a snad se odváží začít. Jiní budou korigovat své dosud nevědomé chyby: uvědomí si, kde je třeba horlivosti ubrat a kde naopak přidat, co dělat jinak a lépe. A konečně jiní se uklidní , že toho přece jen tak málo nevykonali, i když výsledek nebyl vždy vidět, nebo nebyl podle jejich představ a plánů.

MUDr. Marie Svatošová

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Autor: Aleš Opatrný

Témata: Nemoc

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

25. 10. 2026, 18. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 45,1.4-6; Žalm Žl 96,1+3.4-5.7-8.9-10a+c; 1 Sol 1,1-5b
Mt 22,15-21

Může křesťan dělit svou věrnost mezi císaře a Boha, mezi pozemskou a Boží autoritu? Tak postavili otázku Ježíšovi protivníci a čekali, že Ježíše nachytají buď jako nevěrného věřícího, který není zcela věrný Bohu, nebo jako nevěrného občana, který není věrný císaři. Odpověď ale žádné dělení nezdůvodňuje, i když by to tak mohlo na první pohled vypadat. Každý věřící Izraelita (a právě takoví se Ježíše ptali) věděl, že Bohu náleží všechno: svět, císař, denár – ale hlavně člověk sám. Člověk, který v sobě nese obraz Boží, má Bohu patřit cele. Potom si může dovolit respektovat císaře, platit peníz daně, žít v tomto světě bez obav, že všechno pokazí. Ale patřit plně a cele z hloubi svého nitra Bohu, není nic snadného. Bůh nás v tom však nenechává samotné, když vkládá do našeho nitra Ducha, který sám volá: „Abba, Otče“!