06. Co potřebuje nemocný

Každá nemoc znamená větší či menší izolaci

z knihy Pastorační péče o nemocné , vydal(o): Pastorační středisko Praha

Otázka není tak samozřejmá, jak se na první pohled zdá. Mnozí si myslí, že nemocný potřebuje především prvotřídní ošetření, léky, a klid. Jistě, že je to také pravda. Ale nezapomeňme, že každá nemoc znamená větší či menší izolaci (nejen na jednolůžkovém pokoji, i na vícelůžkovém): izolaci od světa zdravých, izolaci od vlastní práce, koníčků, od milých lidí. Čím pak je budoucnost nemocného nejistější, v tím větší izolaci se může cítit. Je sám se svou nemocí - hrozná společnost! A tak tedy nemocný potřebuje především člověka. Spíše člověka naslouchajícího a chápajícího, než vševěda, všeuměla nebo skvělého humoristu. Nemocný zpravidla nepotřebuje, aby mu jeho situaci někdo umně vysvětlil (co by mu to pomohlo?), ale potřebuje, aby nebyl ve své situaci zcela sám.

Aby ho někdo chápal, aby mu někdo dělal společníka v jeho otázkách (na které třeba také neumí odpovědět!), aby mu někdo zajišťoval spojení se světem, z něhož je nemocí vyřazen.

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Autor: Aleš Opatrný

Témata: Nemoc

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Ez 18,25-28; Žalm Žl 25,4-5.6-7.8-9; Flp 2,1-11
Mt 21,28-32

Boží trpělivost nás sice neopravňuje k nezodpovědnému jednání, ale může pro nás být zdrojem velké naděje, zvlášť když přemýšlíme o životní cestě našich blízkých, kteří na evangelium nedbají. Je tu vždy naděje, že se budou podobat tomu synu, který řekl: „Ne!“, a přece nakonec na otcovu vinici šel. Právě tak ale máme přijmout výstrahu pro sebe samotné. Naše „Ano!“ je jen slibným začátkem, po němž má následovat vlastní práce, uskutečňování našeho rozhodnutí víry. Je to nárok na naši vytrvalost a na důvěru, se kterou dáváme své síly Bohu. Ale je to také zdroj jistoty, že nejdůležitější schopnosti svého života nedáváme nezodpovědně všanc.