Sekce: Knihovna

Aleš Opatrný

14. I pohřeb patří k životu - mluvit o něm?

z knihy Pastorační péče o nemocné , vydal(o): Pastorační středisko Praha

Někteří lidé mají silné citové zábrany a o pohřbu toho, kdo se k smrti blíží, nechtějí mluvit, považují to za zcela nevhodné. Problém bývá zejména v tom, že sami nejsou ochotni se smířit se smrtí jim drahé osoby, nebo ze svého vnímání vytěsňují smrt vůbec. Na druhé straně ale jsou lidé, kteří si dávno před svou smrtí o svůj pohřeb a o to, co k němu patří (parte, místo hrobu, způsob pohřbu atd.) dělají starosti. Považují prostě nejen svou smrt, ale i svůj pohřeb za součást svého života - byť poslední, a staví se k ní zodpovědně. V tom mají být bráni vážně. Není službou lásky, když jim okolí tyto starosti rozmlouvá jako nepatřičné. Naopak, je dobré pomoci k praktickému řešení, dokud je nemocný při síle.

Pokud jde o pohřeb samotný, měl by být uspořádán co nejvíce podle přání zesnulého, pokud jsou známá a pokud je to možné.

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

• 00-úvod ke knize Pastorační péče o nemocné
• 01. Co se rozumí pastorační péčí
• 02. Pohled na nemoc z hlediska víry
• 03. Pohled na smrt z hlediska víry
• 04. Pohled na nemoc z hlediska nemocného
• 05. Pohled na nevyléčitelnou nemoc, směřující ke smrti
• 06. Co potřebuje nemocný
• 07. Má naše péče nějaké meze?
• 08. Nemocný a jeho nejbližší příbuzní
• 09. Rozhovor jako základní prostředek pastorační péče
• 10. Cíl pastorační péče
• 11. Duchovenská péče
• 12. Svátostná péče o nemocného
• 13. Svátostná služba laiků