14. I pohřeb patří k životu - mluvit o něm?

z knihy Pastorační péče o nemocné , vydal(o): Pastorační středisko Praha

Někteří lidé mají silné citové zábrany a o pohřbu toho, kdo se k smrti blíží, nechtějí mluvit, považují to za zcela nevhodné. Problém bývá zejména v tom, že sami nejsou ochotni se smířit se smrtí jim drahé osoby, nebo ze svého vnímání vytěsňují smrt vůbec. Na druhé straně ale jsou lidé, kteří si dávno před svou smrtí o svůj pohřeb a o to, co k němu patří (parte, místo hrobu, způsob pohřbu atd.) dělají starosti. Považují prostě nejen svou smrt, ale i svůj pohřeb za součást svého života - byť poslední, a staví se k ní zodpovědně. V tom mají být bráni vážně. Není službou lásky, když jim okolí tyto starosti rozmlouvá jako nepatřičné. Naopak, je dobré pomoci k praktickému řešení, dokud je nemocný při síle.

Pokud jde o pohřeb samotný, měl by být uspořádán co nejvíce podle přání zesnulého, pokud jsou známá a pokud je to možné.

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Autor: Aleš Opatrný

Témata: Nemoc pohřeb

Mediálně spolupracujeme: Katolická charismatická konference - Konference charis.
Akce je určená i pro rodiny s dětmi...

Gn 49,29-32; 50,15-26a (hebr. 49,29-33; 50,15-25);

Komentář k Gn 49,29-32; 50,15-26a: Bůh provází rod Jakubův i Josefův na cestě do zaslíbené země. Podobně i moji, naši rodinu vede do svého království. Soudržnost rodin a vědomí přítomnosti Boha může zachránit i naši Evropu, která pluje dějinami.