03. Pohled na smrt z hlediska víry

Nemoc je upozorněním na smrt

z knihy Pastorační péče o nemocné , vydal(o): Pastorační středisko Praha

Jistěže nekončí každá nemoc smrtí. Ale jak už bylo řečeno, nemoc je upozorněním na smrt a u nevyléčitelně nemocných je smrt něčím, s čím je třeba počítat v blízké budoucnosti. Nový katechismus říká:

Záhada lidského údělu nejvíce vystupuje tváří v tvář smrti. Z jedné strany je tělesná smrt přirozená, avšak pro víru je ve skutečnosti "odplatou za hřích" (Řím 6,23). A pro ty, kteří umírají v Kristově milosti, je účastí na smrti Pána, aby mohli mít podíl na jeho vzkříšení.

Smrt je ukončením pozemského života. Naše životy jsou odměřeny časem, během něhož se měníme, stárneme, a jako u všech živých bytostí na zemi, smrt se jeví jako normální ukončení života. Toto hledisko smrti dodává našim životům naléhavost: pomyšlení na to, že jsme smrtelní, nám pomáhá uvědomit si, že máme jen omezený čas k uskutečnění své existence.

Smrt je důsledkem hříchu. Učitelský úřad církve, hodnověrný vykladatel tvrzení Písma svatého a tradice učí, že smrt vstoupila do světa pro hřích člověka. Ačkoliv člověk vlastnil smrtelnou přirozenost, Bůh stanovil, že nezemře. Smrt tedy odporovala plánům Boha Stvořitele a vstoupila do světa jako následek hříchu. "Tělesná smrt, které by byl člověk ušetřen, kdyby nebyl zhřešil", je tedy jeho "posledním nepřítelem", který má být přemožen.

Smrt je Kristem přemožena. I Ježíš, Boží Syn, podstoupil smrt, jež je příznačná pro lidský úděl. Avšak navzdory smrtelným úzkostem ji vzal na sebe úkonem naprostého a svobodného podrobení se vůli svého Otce. Ježíšova poslušnost proměnila prokletí smrti v požehnání. (KKC 1006,1007,1008,1009)

Pro nás je někdy obtížné spojit vrcholný pohled víry, který vidí smrt proměněnou díky Ježíšovu vykupitelskému činu, s chápavým pohledem na lidi, kteří jsou zasaženi smrtí svých blízkých nebo se své smrti sami bojí. Dá se jednoduše říci, že lidskou bolest nad smrtí a úzkost před ní nesmíme nikdy zlehčovat, ovšem pohled víry je cíl, ke kterému má vývoj chápání smrti u člověka směřovat. Ještě jinak řečeno: pro ty, kdo zůstávají, je smrt vždy bolestí a ztrátou. Pro ty, kdo umírají, je krok do smrti krokem do neznáma. Křesťanská víra může tyto dvě těžkosti velmi odlehčit, ale i tak jde opravdu o vážné věci.

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Př 31,10-13.19-20.30-31; Žalm Žl 128,1-2.3.4-5; 1 Sol 5,1-6
Mt 25,14-30

Podobenství o hřivnách je v Matoušově verzi podáno tak, že každý, tedy i málo zdatný, dostává od Pána možnost něco podniknout. Klíčové je Pánovo očekávání, že se služebníci vrátí s nějakým užitkem, i kdyby byl malý. Jako by ani nezáleželo na svěřené hodnotě, ale důležité je, co služebník udělal pro to, aby zhodnotil svěřené. Třetí služebník „brblá“ na svého Pána, ale nedělá nic! Právě obraz lamentujícího služebníka je pro církev tak typický. Pán však nebere lamentování vážně. Jeho otázka zůstává a nelze ji zamlžit: „Co jsi skutečně učinil?“