Sekce: Knihovna
04. Pohled na nemoc z hlediska nemocného
z knihy Pastorační péče o nemocné , vydal(o): Pastorační středisko Praha
Staré indiánské přísloví říká: "Nikoho nesuď, pokud jsi nechodil dva týdny v jeho mokasínech!" Tato slova můžeme použít jako výstrahu pro naše setkávání se s nemocnými. Zpravidla "nechodíme v jejich mokasínech", mnohdy jsme je ani nikdy neobuli, a tak si musíme někdy pracně uvědomovat, že nemocný, hlavně vážně nemocný člověk, se dívá téměř na vše z poněkud jiného zorného úhlu, než člověk zdravý. Neznamená to jednoduché rozdělení, podle kterého musí být zdravý člověk šťastný a nemocný člověk nešťastný. Takový předpoklad je bludný. Ale znamená to, že zdravý se musí snažit situaci nemocného pochopit - což není totéž, jako ve všem s ním souhlasit! Rozhodně si nemá příliš rychle myslet, že o tom, jak se nemocný cítí a o tom, co má nemocný dělat, ví vše tak dobře, jako nemocný sám, nebo, že to snad ví lépe.
Nemocný člověk, je-li založením aktivní bojovník, vidí zpravidla v nemoci nepřítele, kterým, pokud to půjde, se pokusí pohrdat a nebrat ho vážně, nebo se kterým se chce utkat a zvítězit nad ním v čase co možná nejkratším. Zpravidla odmítá myšlenku, že by také mohl, nebo spíš musel, žít s nemocí v jakémsi "trvalém svazku", a že by se tedy měl naučit s ní vycházet.
Naopak povaha lítostivá nebo pasivní bude přijímat nemoc především jako křivdu (případně spravedlivý trest), bude se ptát, za co si nemoc zasloužila, bude mít tendenci se nemoci poddat.
V obou popsaných případech jde především o počáteční stádia nemoci. Tato počáteční stádia nejsou nikdy trvalá; trvá-li nemoc déle, prochází obvykle nemocný různými stádii která jsou charakterizována různým postojem k nemoci.
Ne každý člověk vždy uvádí svou závažnou nemoc do vztahu k Bohu, jsou lidé, jejichž životní postoj bychom mohli označit za stoický. Takový člověk se příliš neptá proč trpí a kde se nemoc vzala, spíš se ptá, jak ji má čelit, jak jí co nejlépe přestát. Těmto lidem se ovšem pomáhá snadněji.
Shrňme: pohled konkrétního nemocného na jeho nemoc nás má zajímat a měli bychom se mu snažit porozumět. Sami bychom stav nemocného neměli ani banalizovat, ani dramatizovat. Spíš pochopit, akceptovat postoj, který nemocný k nemoci zaujímá a snažit se mu pomoci k lidsky důstojnému překonávání a prožívání nemoci.
Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:
- 00-úvod ke knize Pastorační péče o nemocné
- 01. Co se rozumí pastorační péčí
- 02. Pohled na nemoc z hlediska víry
- 03. Pohled na smrt z hlediska víry
- 05. Pohled na nevyléčitelnou nemoc, směřující ke smrti
- 06. Co potřebuje nemocný
- 07. Má naše péče nějaké meze?
- 08. Nemocný a jeho nejbližší příbuzní
- 09. Rozhovor jako základní prostředek pastorační péče
- 10. Cíl pastorační péče
- 11. Duchovenská péče
- 12. Svátostná péče o nemocného
- 13. Svátostná služba laiků
- 14. I pohřeb patří k životu - mluvit o něm?
Autor: Aleš Opatrný
