11. Duchovenská péče

z knihy Pastorační péče o nemocné , vydal(o): Pastorační středisko Praha

Všechny křesťanské církve mají péči o nemocné nějakým způsobem uspořádanou a vyžadují pro ni někdy ve větší, někdy v menší míře působení duchovního. V katolické církvi je služba duchovních velmi zvýrazněna svátostnou službou. Kromě toho je v povinnostech faráře, jak o nich mluví kodex kanonického práva, výslovně zmíněna péče o nemocné, a to nejen svátostná:

"Aby farář pečlivě plnil službu pastýře, snaží se poznat sobě svěřené věřící. Proto navštěvuje rodiny, má účast hlavně na jejich starostech, úzkostech a zármutku a posiluje je v Pánu.... Nemocným, hlavně blízkým smrti, se věnuje se zvláštní láskou, posiluje je pečlivě svátostmi a jejich duše odporoučí Bohu..." (CIC Kán.259)

Je tedy třeba na jedné straně umožnit co nejlepší a neúčinnější službu duchovního nemocnému, na druhé straně ale není dobré na něho přesunout veškerou starost o duchovní stav nemocného. V Obřadech pomazání nemocných a péče o nemocné se uvádí: "Všichni věřící křesťané ať se podílejí na péči a lásce Krista a církve, a podle svých možností ať věnují nemocným pečlivou pozornost. Ať je navštěvují a utvrzují ve spojení s Pánem, a ať jim všemožně poskytují bratrskou pomoc." (odst. 42)

Kněz je jistě nezastupitelný v udílení svátostí, zejména svátosti pokání a pomazání nemocných, a jakožto farář nebo nemocniční kaplan má odpovědnost nejen za vykonávání, ale i za organizování péče o nemocné v obvodu, který je mu svěřen. Na druhé straně je ale třeba uznat, že nikdo nemá všechny dary Ducha, takže dar potěšovat nemocné, vzbuzovat důvěru nebo posilovat v utrpení může mít ve větší míře někdo jiný, než kněz. Je úkolem faráře, aby taková obdarování pomohl rozpoznávat a napomáhal k jejich využití v konkrétní službě. Péče o ty, kdo v péči o nemocné pomáhají nebo ji konají jako své hlavní povolání, je potom také úkolem faráře (nemocničního kaplana), nebo jiné, biskupem pověřené osoby.