11. Duchovenská péče

z knihy Pastorační péče o nemocné , vydal(o): Pastorační středisko Praha

Všechny křesťanské církve mají péči o nemocné nějakým způsobem uspořádanou a vyžadují pro ni někdy ve větší, někdy v menší míře působení duchovního. V katolické církvi je služba duchovních velmi zvýrazněna svátostnou službou. Kromě toho je v povinnostech faráře, jak o nich mluví kodex kanonického práva, výslovně zmíněna péče o nemocné, a to nejen svátostná:

"Aby farář pečlivě plnil službu pastýře, snaží se poznat sobě svěřené věřící. Proto navštěvuje rodiny, má účast hlavně na jejich starostech, úzkostech a zármutku a posiluje je v Pánu.... Nemocným, hlavně blízkým smrti, se věnuje se zvláštní láskou, posiluje je pečlivě svátostmi a jejich duše odporoučí Bohu..." (CIC Kán.259)

Je tedy třeba na jedné straně umožnit co nejlepší a neúčinnější službu duchovního nemocnému, na druhé straně ale není dobré na něho přesunout veškerou starost o duchovní stav nemocného. V Obřadech pomazání nemocných a péče o nemocné se uvádí: "Všichni věřící křesťané ať se podílejí na péči a lásce Krista a církve, a podle svých možností ať věnují nemocným pečlivou pozornost. Ať je navštěvují a utvrzují ve spojení s Pánem, a ať jim všemožně poskytují bratrskou pomoc." (odst. 42)

Kněz je jistě nezastupitelný v udílení svátostí, zejména svátosti pokání a pomazání nemocných, a jakožto farář nebo nemocniční kaplan má odpovědnost nejen za vykonávání, ale i za organizování péče o nemocné v obvodu, který je mu svěřen. Na druhé straně je ale třeba uznat, že nikdo nemá všechny dary Ducha, takže dar potěšovat nemocné, vzbuzovat důvěru nebo posilovat v utrpení může mít ve větší míře někdo jiný, než kněz. Je úkolem faráře, aby taková obdarování pomohl rozpoznávat a napomáhal k jejich využití v konkrétní službě. Péče o ty, kdo v péči o nemocné pomáhají nebo ji konají jako své hlavní povolání, je potom také úkolem faráře (nemocničního kaplana), nebo jiné, biskupem pověřené osoby.

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Autor: Aleš Opatrný

Témata: Nemoc

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

27. 9. 2026, 4. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Ez 18,25-28; Žalm Žl 25,4-5.6-7.8-9; Flp 2,1-11
Mt 21,28-32

Boží trpělivost nás sice neopravňuje k nezodpovědnému jednání, ale může pro nás být zdrojem velké naděje, zvlášť když přemýšlíme o životní cestě našich blízkých, kteří na evangelium nedbají. Je tu vždy naděje, že se budou podobat tomu synu, který řekl: „Ne!“, a přece nakonec na otcovu vinici šel. Právě tak ale máme přijmout výstrahu pro sebe samotné. Naše „Ano!“ je jen slibným začátkem, po němž má následovat vlastní práce, uskutečňování našeho rozhodnutí víry. Je to nárok na naši vytrvalost a na důvěru, se kterou dáváme své síly Bohu. Ale je to také zdroj jistoty, že nejdůležitější schopnosti svého života nedáváme nezodpovědně všanc.