08. Nemocný a jeho nejbližší příbuzní

z knihy Pastorační péče o nemocné , vydal(o): Pastorační středisko Praha

Ať už se příbuzní o nemocného starají nebo ne, jsou pro něho, zvláště ti nejbližší, důležití. Dá se říci, že nemocného, který má na světě jakékoliv nejbližší příbuzné, můžeme pochopit a plně přijmout jen s těmito nejbližšími ( i když je třeba osobně neznáme). Pro nemocného jsou zdrojem starostí, které o ně má (třeba i zbytečně), zdrojem radosti pro jejich úspěchy, mnohdy také zdrojem smutku pro jejich osobní potíže nebo pro jejich nevšímavost k nemocnému. Zvlášť u dlouhodobě nemocných nebo starých lidí v domovech důchodců jsou známé trapné chvíle, kdy nemocný s dětskou naivitou očekává každou neděli návštěvu svého potomka, který přichází jednou za čtvrt roku, v lepším případě jednou do měsíce, když se vyplácí důchod. Doprovázející zde může někdy potěšit a utěšit, ale nemůže nabádat k tomu, aby nemocný se svého nezdárného příbuzného takříkajíc vzdal. Ať je totiž syn, dcera, synovec, atd. jakkoliv nezdárný, je "jeho" (syn, dcera, synovec, atd.) a je tedy pro něho bohatstvím a často důležitou živou spojnicí se světem minulosti, se světem, kdy nemocný byl zdravý a aktivní.

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Autor: Aleš Opatrný

Témata: Nemoc

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

1 Sam 16,1b.6-7.10-13a; Žalm Žl 23,1-3a.3b-4.5.6; Ef 5,8-14
Jan 9,1-41

Proč církev od nejstarších dob čte toto evangelium jako jedno z vrcholných poučení katechumenům před křtem? Protože od setkání s Kristem ve křtu a od celoživotního zasvěcení, kterým křest je, lze očekávat právě toto: že člověk prohlédne a vidí v životě vše ještě jinak, než viděl dosud.