05. Pohled na nevyléčitelnou nemoc, směřující ke smrti

I mezi věřícími najdeme lidi, kteří se smrti bojí a nechtějí o ní slyšet

z knihy Pastorační péče o nemocné , vydal(o): Pastorační středisko Praha

Zde jde vlastně o pohledy dva: o pohled nemocného, tedy smrtí ohroženého, a o pohled doprovázejícího, který je (ač si to tak neříká) smrtí svého svěřence také ohrožován.

Pokud jde o nemocného, jsou velké rozdíly v přístupech podle toho, jak je stár, o koho má ještě na zemi péči, jak se sám ve svém životě do této chvíle se smrtí vyrovnal. Jsou lidé, kteří smrt prostě nepřijímají, kteří se ji snaží přemoci tím, že se budou tvářit, jako by ji nebylo, nebo jako by pro ně neexistovala. Někteří nemocní pak chápou smrt jako zcela neodvratnou, jestliže se potvrdila diagnóza dejme tomu maligního nádoru. Jiní jsou ochotni sebe považovat za výjimku a se smrtí nepočítají, i když je velmi pravděpodobná. Někdo propadá v každém neštěstí zmatku, tedy i při vážné diagnóze, jiný s určitou rozvahou hledá, jak neštěstí čelit.

Pro nikoho ale není smrt snadnou záležitostí a nikdo s ní nemá vlastní zkušenosti. Proto nás nesmí překvapit, že i mezi věřícími najdeme lidi, kteří se smrti bojí a nechtějí o ní slyšet, a na druhé straně jsou i nevěřící, kteří diagnóze, vedoucí zpravidla ke smrti, čelí důstojně.

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Mdr 6,12-16; Žalm Žl 63,2.3-4.5-6.7-8; 1 Sol 4,13-18
Mt 25,1-13

Je pro mne Ježíš tím, koho čekám a na koho se těším, nebo tím, koho se bojím a raději bych byl od něho daleko? Ženich, který mne zve na hostinu a chce, abych se s ním radoval, nebo zkušební komisař, který v nestřežené chvíli přijde, aby mi překontroloval lampu? Ten, koho nechci propásnout, nebo kdosi daleký, jehož zájmem o můj život si nejsem jistý? Odpovědi na tyto otázky určují orientaci, tvar a kvalitu mého života. Je velký je rozdíl mezi tím, jestli důvodem k mé bdělosti je očekávání někoho, na kom mi záleží a komu důvěřuji, nebo strach před někým, koho se bojím jako nebezpečného protivníka!