05. Pohled na nevyléčitelnou nemoc, směřující ke smrti

I mezi věřícími najdeme lidi, kteří se smrti bojí a nechtějí o ní slyšet

z knihy Pastorační péče o nemocné , vydal(o): Pastorační středisko Praha

Zde jde vlastně o pohledy dva: o pohled nemocného, tedy smrtí ohroženého, a o pohled doprovázejícího, který je (ač si to tak neříká) smrtí svého svěřence také ohrožován.

Pokud jde o nemocného, jsou velké rozdíly v přístupech podle toho, jak je stár, o koho má ještě na zemi péči, jak se sám ve svém životě do této chvíle se smrtí vyrovnal. Jsou lidé, kteří smrt prostě nepřijímají, kteří se ji snaží přemoci tím, že se budou tvářit, jako by ji nebylo, nebo jako by pro ně neexistovala. Někteří nemocní pak chápou smrt jako zcela neodvratnou, jestliže se potvrdila diagnóza dejme tomu maligního nádoru. Jiní jsou ochotni sebe považovat za výjimku a se smrtí nepočítají, i když je velmi pravděpodobná. Někdo propadá v každém neštěstí zmatku, tedy i při vážné diagnóze, jiný s určitou rozvahou hledá, jak neštěstí čelit.

Pro nikoho ale není smrt snadnou záležitostí a nikdo s ní nemá vlastní zkušenosti. Proto nás nesmí překvapit, že i mezi věřícími najdeme lidi, kteří se smrti bojí a nechtějí o ní slyšet, a na druhé straně jsou i nevěřící, kteří diagnóze, vedoucí zpravidla ke smrti, čelí důstojně.

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Př 31,10-13.19-20.30-31; Žalm Žl 128,1-2.3.4-5; 1 Sol 5,1-6
Mt 25,14-30

Podobenství o hřivnách je v Matoušově verzi podáno tak, že každý, tedy i málo zdatný, dostává od Pána možnost něco podniknout. Klíčové je Pánovo očekávání, že se služebníci vrátí s nějakým užitkem, i kdyby byl malý. Jako by ani nezáleželo na svěřené hodnotě, ale důležité je, co služebník udělal pro to, aby zhodnotil svěřené. Třetí služebník „brblá“ na svého Pána, ale nedělá nic! Právě obraz lamentujícího služebníka je pro církev tak typický. Pán však nebere lamentování vážně. Jeho otázka zůstává a nelze ji zamlžit: „Co jsi skutečně učinil?“