05. Pohled na nevyléčitelnou nemoc, směřující ke smrti

I mezi věřícími najdeme lidi, kteří se smrti bojí a nechtějí o ní slyšet

z knihy Pastorační péče o nemocné , vydal(o): Pastorační středisko Praha

Zde jde vlastně o pohledy dva: o pohled nemocného, tedy smrtí ohroženého, a o pohled doprovázejícího, který je (ač si to tak neříká) smrtí svého svěřence také ohrožován.

Pokud jde o nemocného, jsou velké rozdíly v přístupech podle toho, jak je stár, o koho má ještě na zemi péči, jak se sám ve svém životě do této chvíle se smrtí vyrovnal. Jsou lidé, kteří smrt prostě nepřijímají, kteří se ji snaží přemoci tím, že se budou tvářit, jako by ji nebylo, nebo jako by pro ně neexistovala. Někteří nemocní pak chápou smrt jako zcela neodvratnou, jestliže se potvrdila diagnóza dejme tomu maligního nádoru. Jiní jsou ochotni sebe považovat za výjimku a se smrtí nepočítají, i když je velmi pravděpodobná. Někdo propadá v každém neštěstí zmatku, tedy i při vážné diagnóze, jiný s určitou rozvahou hledá, jak neštěstí čelit.

Pro nikoho ale není smrt snadnou záležitostí a nikdo s ní nemá vlastní zkušenosti. Proto nás nesmí překvapit, že i mezi věřícími najdeme lidi, kteří se smrti bojí a nechtějí o ní slyšet, a na druhé straně jsou i nevěřící, kteří diagnóze, vedoucí zpravidla ke smrti, čelí důstojně.

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 45,1.4-6; Žalm Žl 96,1+3.4-5.7-8.9-10a+c; 1 Sol 1,1-5b
Mt 22,15-21

Může křesťan dělit svou věrnost mezi císaře a Boha, mezi pozemskou a Boží autoritu? Tak postavili otázku Ježíšovi protivníci a čekali, že Ježíše nachytají buď jako nevěrného věřícího, který není zcela věrný Bohu, nebo jako nevěrného občana, který není věrný císaři. Odpověď ale žádné dělení nezdůvodňuje, i když by to tak mohlo na první pohled vypadat. Každý věřící Izraelita (a právě takoví se Ježíše ptali) věděl, že Bohu náleží všechno: svět, císař, denár – ale hlavně člověk sám. Člověk, který v sobě nese obraz Boží, má Bohu patřit cele. Potom si může dovolit respektovat císaře, platit peníz daně, žít v tomto světě bez obav, že všechno pokazí. Ale patřit plně a cele z hloubi svého nitra Bohu, není nic snadného. Bůh nás v tom však nenechává samotné, když vkládá do našeho nitra Ducha, který sám volá: „Abba, Otče“!