Sekce: Knihovna
07. Má naše péče nějaké meze?
z knihy Pastorační péče o nemocné , vydal(o): Pastorační středisko Praha
Hodný a obětavý křesťan se může domnívat, že správná odpověď by měla znít "ne". Žádné meze. Ale není to tak. Naše péče mít meze musí, a zvlášť při péči o staré a osamělé lidi, je to třeba zdůraznit. Někteří lidé by si dokázali opravdu dělat nároky zcela neomezené. Nejde o to soudit je za to teď nebo jindy a jinde, jde o to, že i potřebnému člověku musíme postavit určité rozumné meze. Ty meze jsou v prvé řadě dány našimi schopnostmi a silami, které nejsou neomezené. Člověk může sice krátkodobě své síly napnout, ale nemůže trvale pracovat s přepětím, nechce-li se zanedlouho stát sám objektem péče jiných.
Kromě toho, kdo má svou vlastní rodinu, nemá právo ji ve jménu péče o jiné lidi trvale zanedbávat nebo chtít od své rodiny obětavost na úrovni, ke které se zavázal on sám. Tedy i když je nemocný velmi potřebný, není jediným potřebným. A trvalé, výlučné péče se mu může od jediného člověka dostávat jen výjimečně a po kratší dobu. A nakonec jedna známá zkušenost: musíme-li redukovat čas, který nemocnému nebo starému člověku můžeme věnovat, potom je lepší vymezit určité pravidelné časy návštěv, které ovšem dodržíme, než střídat dlouhé pauzy s bohatým, nemocného třeba až zatěžujícím společným programem.
Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:
- 00-úvod ke knize Pastorační péče o nemocné
- 01. Co se rozumí pastorační péčí
- 02. Pohled na nemoc z hlediska víry
- 03. Pohled na smrt z hlediska víry
- 04. Pohled na nemoc z hlediska nemocného
- 05. Pohled na nevyléčitelnou nemoc, směřující ke smrti
- 06. Co potřebuje nemocný
- 08. Nemocný a jeho nejbližší příbuzní
- 09. Rozhovor jako základní prostředek pastorační péče
- 10. Cíl pastorační péče
- 11. Duchovenská péče
- 12. Svátostná péče o nemocného
- 13. Svátostná služba laiků
- 14. I pohřeb patří k životu - mluvit o něm?
Autor: Aleš Opatrný
