Sekce: Knihovna

Aleš Opatrný

07. Má naše péče nějaké meze?

z knihy Pastorační péče o nemocné , vydal(o): Pastorační středisko Praha

Hodný a obětavý křesťan se může domnívat, že správná odpověď by měla znít "ne". Žádné meze. Ale není to tak. Naše péče mít meze musí, a zvlášť při péči o staré a osamělé lidi, je to třeba zdůraznit. Někteří lidé by si dokázali opravdu dělat nároky zcela neomezené. Nejde o to soudit je za to teď nebo jindy a jinde, jde o to, že i potřebnému člověku musíme postavit určité rozumné meze. Ty meze jsou v prvé řadě dány našimi schopnostmi a silami, které nejsou neomezené. Člověk může sice krátkodobě své síly napnout, ale nemůže trvale pracovat s přepětím, nechce-li se zanedlouho stát sám objektem péče jiných.

Kromě toho, kdo má svou vlastní rodinu, nemá právo ji ve jménu péče o jiné lidi trvale zanedbávat nebo chtít od své rodiny obětavost na úrovni, ke které se zavázal on sám. Tedy i když je nemocný velmi potřebný, není jediným potřebným. A trvalé, výlučné péče se mu může od jediného člověka dostávat jen výjimečně a po kratší dobu. A nakonec jedna známá zkušenost: musíme-li redukovat čas, který nemocnému nebo starému člověku můžeme věnovat, potom je lepší vymezit určité pravidelné časy návštěv, které ovšem dodržíme, než střídat dlouhé pauzy s bohatým, nemocného třeba až zatěžujícím společným programem.

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

• 00-úvod ke knize Pastorační péče o nemocné
• 01. Co se rozumí pastorační péčí
• 02. Pohled na nemoc z hlediska víry
• 03. Pohled na smrt z hlediska víry
• 04. Pohled na nemoc z hlediska nemocného
• 05. Pohled na nevyléčitelnou nemoc, směřující ke smrti
• 06. Co potřebuje nemocný
• 08. Nemocný a jeho nejbližší příbuzní
• 09. Rozhovor jako základní prostředek pastorační péče
• 10. Cíl pastorační péče
• 11. Duchovenská péče
• 12. Svátostná péče o nemocného
• 13. Svátostná služba laiků
• 14. I pohřeb patří k životu - mluvit o něm?