52. Být ve víře sami sebou

z knihy Příprava na biřmování, nebo k novému zasvěcení / Cesta víry II. díl , vydal(o): Pastorační středisko Praha

MÁŠ SLOVO

U křesťanů se velmi zdůrazňuje, aby se starali o jiné lidi. Myslíš si, že víra také pomáhá k tomu, abychom byli sami sebou?

CO ŽIJÍ KŘESŤANÉ

* Každý pokřtěný má křestní jméno. To znamená, že Bůh miluje každého jako jedinečnou bytost - ne jako číslo nebo "tuctového" člověka. Každý z nás má osobní povolání a způsob víry, který je mu vlastní. Ten je závislý na minulosti každého jednotlivce, na okolnostech, v nichž žije, na jeho temperamentu apod. Boha by nudilo, kdybychom byli všichni stejní! Líbí se mu vidět, jak jsme různí, každý z nás má svůj vlastní styl. Cílem církve tedy není uniformita a setření rozdílů. Musí každému umožnit být sám sebou. Ale být sám sebou neznamená uzavřít se v sobě. Naopak! Ve víře jsme sami sebou, když se odvážíme setkat se s ostatními lidmi, když z nich nemáme strach, když jim důvěřujeme, když si říkáme, že i v nich přebývá Bůh jako v nás, když se cítíme v souzvuku s okolím. Myšlenou evangelia je, že čím více se stáváme sami sebou (obracíme se), tím více se otvíráme ostatním. Sami sebou jsme vlastně tehdy, jsme-li tak trochu sjednocení a společně žijeme v radosti.

Máš k tomuto nějaké námitky, rozdílný názor?

SVĚDECTVÍ VĚŘÍCÍCH

"Od té doby, co jsem křesťankou, mám pocit, že jsem svobodnější, osvobozenější. Dokonce si toho všiml i manžel," (katechumenka).

"Když se člověk modlí, nejde to dlouho hrát komedii. Bůh nám pomáhá, abychom byli pravdiví. Sundává nám masky," (mladý křesťan).

"Když nalezneme Boha, jsme někdy silnější," (mladý muž).

Jak bys ty svědčil o svém způsobu "být sám sebou" ve víře?

DNEŠNÍ PROBLÉMY

* Někdy je velmi těžké být sám sebou, neboť myslíme "jako všichni", aniž bychom se osobně rozhodovali.

Jistě, že můžeme být sami sebou a přitom mít stejný názor jako ostatní.

* Být sám sebou - to neznamená jen "cítit se dobře ve své kůži", ale znamená to uvést do pohybu svůj život se vším, co obnáší (viz první text).

A nemáme také nějaké nevyužité schopnosti?

* Je užitečné, aby existovaly nějaké organizace a "struktury".
Ale jak potom být zásadový?

Chtít být sám sebou může být i iluze, chceme-li se podobat ideálu, který jsme si sami vytvořili.

Evangelium po nás nechce, abychom se podobali ideálu, ale abychom žili tam, kde jsme a měli představivost a věrnost skrze Ježíše.

BIBLICKÉ TEXTY

"Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí a miluj bližního svého jako sám sebe," (L 10, 27 - citát ze Starého zákona).

Dal sis pozor na slova "jako sám sebe"?
"Světlem těla je oko. Je-li tedy tvé oko čisté, celé tvé tělo bude mít světlo," (Mt 6, 22).

Má tvé tělo místo ve tvé víře?

"Pravím vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují," (L 15, 7).

Pro Boha, který tě miluje jsi jedinečný!

ABYCHOM SE DOSTALI DÁL . . .

Když se obrátíš zpátky a podíváš se na cestu, kterou jsi již za těch několik měsíců urazil, mohl by ses podívat, jaký je tvůj způsob křesťanství, k čemu směřuješ, co máš rád a co ti dělá potíže? Napiš si na papír modlitbu, v níž bys vlastními slovy vyjádřil svou osobní víru?

K ZAPAMATOVÁNÍ

Ježíšova slova: "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek," (J 14, 23).

***

Další texty k tématu naleznete zde - v hesle Víra

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Témata: Biřmování

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

18. 10. 2026, 11. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 25,6-10a; Žalm Žl 23,1-3a.3b-4.5-6; Flp 4,12-14.19-20
Mt 22,1-14

Pozvání na svatbu je pozvání k radosti, k oslavě, ke společenství s těmi, kdo mají ženicha a nevěstu rádi. Tak zve Bůh člověka do svého společenství a toto pozvání přišel Ježíš na zemi velmi srozumitelným způsobem tlumočit. Přesto všichni nepochopili a zahleděni do svých představ nevnímali, že tento chudý tesař zve k neuvěřitelně bohaté hostině. Ale Bůh se nedá odradit. Pozve tedy další, takové, s nimiž se nepočítalo. Ale i oni mají před sebou velký úkol: pochopit, že nebyli pozváni jen k zaplnění míst, ale jako skuteční hosté na skutečnou svatební hostinu – to je vyjádřeno podobenstvím o svatebním rouchu. Pozvání na hostinu, k úzkému společenství s Bohem, které znamená záchranu, trvá. I od nás se čeká, že pochopíme to podstatné. Naše projevy zbožnosti přece nemohou být jen zaplněním času nebo jakýmsi přikrášlením života. Jsme pozváni na hostinu, kterou si sami nemůžeme připravit a na kterou se nemůžeme dostat bez pozvání hostitele. Ten je velkorysý – ale také pravdivý.