Sekce: Knihovna

47. Křesťanské dějiny

Křesťanství existuje již dvacet století. V průběhu let se prosadily různé křesťanské proudy - katolíci, protestanti a pravoslavní.

z knihy Příprava na biřmování, nebo k novému zasvěcení / Cesta víry II. díl , vydal(o): Pastorační středisko Praha

* Tato kartička má být probírána ve skupině.

MÁŠ SLOVO

Křesťanství existuje již dvacet století. Znáš jména některých křesťanů, žijících ve starověku? Víš, co prožívali? V průběhu let se prosadily různé křesťanské proudy - katolíci, protestanti a pravoslavní. Víš co je charakterizuje?

CO SE STALO S KŘESŤANY

* Evangelia, Skutky apoštolů a Pavlovy listy nám vyprávějí o životě prvních křesťanů. Později, kdy již byli křesťané početnou skupinou, nastalo jejich pronásledování. Mučedníci prolévali svou krev - sv. Blandine v Lyonu, sv. Denis v Paříži, sv. Sernin v Toulouse. Slovo "mučedník" (martyr) znamená "svědek". Ve 4. století se pronásledování zastavilo. Ve stejné době vyvstala otázka, jak vlastně v církvi žít. Bylo zde napětí. Jak zůstat jednotní navzdory rozdílům? Ve středověku křesťanství vzkvétalo - katedrály, civilizační účinek klášterů (Cluny), svědectví víry (František z Assisi). Ale objevily se potíže - střetnutí s arabským islámem (bitva u Poitiers r. 732), roztržka mezi západním a východním křesťanstvím (11. století), rozporuplné podniky, konající se ve středověku pod heslem "Svatá válka", neboli křižácká tažení (11. století). V 15. století se objevují na Západě novinky - renesance (znovuobjevení antiky a obnovení její kultury), reformace a protestanté (skupina křesťanů následující Luthera, chtějící reformovat křesťanství - protestují proti některým zvyklostem a věcem, předkládaným katolickou církví k věření) a nakonec i objevení Ameriky r. 1492, rozšiřující dosud známé obzory. 17. století v Evropě je obdobím klasicismu. Křesťanství má velký vliv - kulturní, politický, náboženský i sociální. V následujícím 18. století se vše začíná hýbat - vzestup vědy, touha po svobodě. Vzbuzuje to rozbroje s církevními autoritami a vytváří prostor pro kritiku náboženství. Víra ale zůstává stále živá. V 19. století, stále v Evropě, pokračuje nedorozumění mezi křesťanstvím a moderní kulturou. Někteří křesťané se i nadále křečovitě drží tradice a jiní se naopak novostem ochotně otevírají. Velký vzestup zaznamenává evangelizace v Africe. 20. století je věkem mnoha nových věcí. Ve Francii dochází k odluce církve od státu, v celé Evropě nastává rozvoj a organizování evangelizace. Křesťanští laikové zaujímají své místo jak v církvi, tak i v běžném životě. Důležitým mezníkem je II. vatikánský koncil. Křesťané z Latinské Ameriky se staví proti nespravedlnosti ve svých zemích. Mezi katolíky, protestanty a pravoslavnými se začíná navazovat vzájemný dialog - vzniká ekumenismus.

Mohl bys citovat jméno jednoho křesťana (křesťanky), charakteristické pro každé období církevních dějin? Zkus to!

SVĚDECTVÍ VĚŘÍCÍCH

Nabízíme ti, aby ses seznámil s významnými křesťany, žijícími v minulosti - sv. František z Assisi, Vincent z Pauly, Terezie od Dítěte Ježíše atd.

BIBLICKÉ TEXTY

* Ježíšova slova:
"Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání věku," (Mt 28, 19 - 20).

"Jako ty jsi poslal mne do světa, tak i já jsem je poslal do světa . . . Neprosím však jen za ně, ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří," (J 17, 18 a 20).

Ježíš mluvil o nás!

Abychom se dostali dál . . .

Mnoho dnešních křestních jmen mělo své nositele mezi dřívějšími křesťany. To tvé možná také. Víš, kdo byl jeho prvním nositelem? Napiš si do svého sešitu, chceš-li, něco o životě světce (světice), jehož (jejíž) jméno nosíš.

Požádej někoho, aby ti vyprávěl o historii církve v místě, kde bydlíš, popř. historii tvé diecéze.

Křesťané se v průběhu historie mnoho změnili a přesto zůstali stále stejně věrní Ježíšovi. Líbí se ti to, udivuje tě to, dává ti to pocit bezpečí . . .?

Křesťané jsou nejen katolíci, ale i protestanti a pravoslavní. Víš, jaký je mezi nimi rozdíl?

Být křesťanem, to znamená zaujímat své místo ve velkém toku lidských dějin. Máš také tento dojem?

Mohl bys vyprávět o životě, o tom, co prožil nějaký svatý, či světice? Pouč se o tom.

***

Další texty k tématu naleznete zde, v hesle Osobnosti, Svatí.

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Ex 17,8-13; Žalm 121; 2 Tim 3,14 – 4,2
Lk 18,1-8

Ježíš velmi okatým způsobem ukazuje, že Bohu na člověku záleží. Když už i nespravedlivý soudce se nechá pohnout ke zjednání spravedlnosti, oč více Bůh. Snad každý přitaká logickému důsledku vyprávěného podobenství. Ale Ježíš míří jinam. Svatý Lukáš na začátku poznamenal: „Ježíš vypravoval… podobenství, že je třeba stále se mod-lit a neochabovat.“ Neochabovat, být mdlého ducha či ztratit odvahu jsou docela běžné nemoci křesťanů. Po čase nadšení se modlitbě a rozhovoru s Bohem vzdalujeme. Proto na konci úryvku Ježíš poznamenává, zda nalezne víru, až přijde. Ochablost je protikladem vytrvalosti, kterou naznačilo první čtení. Jsou tací, kteří by podle Ježíšova podobenství nedošli ani ke dveřím soudce, natož aby zabušili. Ježíš je povzbuzuje k odvaze. Pak jsou ale ti, kteří vědí jak „zabušit“ na dveře. Ale po prvním pokusu to vzdají. Bůh však čeká, že ho oslovíme a budeme ho zvát do událostí svého života. Jestliže jsme ochabli, pak právě dnes můžeme povstat a znovu se o modlitbu opřít.