Sekce: Knihovna

47. Křesťanské dějiny

Křesťanství existuje již dvacet století. V průběhu let se prosadily různé křesťanské proudy - katolíci, protestanti a pravoslavní.

z knihy Příprava na biřmování, nebo k novému zasvěcení / Cesta víry II. díl , vydal(o): Pastorační středisko Praha

* Tato kartička má být probírána ve skupině.

MÁŠ SLOVO

Křesťanství existuje již dvacet století. Znáš jména některých křesťanů, žijících ve starověku? Víš, co prožívali? V průběhu let se prosadily různé křesťanské proudy - katolíci, protestanti a pravoslavní. Víš co je charakterizuje?

CO SE STALO S KŘESŤANY

* Evangelia, Skutky apoštolů a Pavlovy listy nám vyprávějí o životě prvních křesťanů. Později, kdy již byli křesťané početnou skupinou, nastalo jejich pronásledování. Mučedníci prolévali svou krev - sv. Blandine v Lyonu, sv. Denis v Paříži, sv. Sernin v Toulouse. Slovo "mučedník" (martyr) znamená "svědek". Ve 4. století se pronásledování zastavilo. Ve stejné době vyvstala otázka, jak vlastně v církvi žít. Bylo zde napětí. Jak zůstat jednotní navzdory rozdílům? Ve středověku křesťanství vzkvétalo - katedrály, civilizační účinek klášterů (Cluny), svědectví víry (František z Assisi). Ale objevily se potíže - střetnutí s arabským islámem (bitva u Poitiers r. 732), roztržka mezi západním a východním křesťanstvím (11. století), rozporuplné podniky, konající se ve středověku pod heslem "Svatá válka", neboli křižácká tažení (11. století). V 15. století se objevují na Západě novinky - renesance (znovuobjevení antiky a obnovení její kultury), reformace a protestanté (skupina křesťanů následující Luthera, chtějící reformovat křesťanství - protestují proti některým zvyklostem a věcem, předkládaným katolickou církví k věření) a nakonec i objevení Ameriky r. 1492, rozšiřující dosud známé obzory. 17. století v Evropě je obdobím klasicismu. Křesťanství má velký vliv - kulturní, politický, náboženský i sociální. V následujícím 18. století se vše začíná hýbat - vzestup vědy, touha po svobodě. Vzbuzuje to rozbroje s církevními autoritami a vytváří prostor pro kritiku náboženství. Víra ale zůstává stále živá. V 19. století, stále v Evropě, pokračuje nedorozumění mezi křesťanstvím a moderní kulturou. Někteří křesťané se i nadále křečovitě drží tradice a jiní se naopak novostem ochotně otevírají. Velký vzestup zaznamenává evangelizace v Africe. 20. století je věkem mnoha nových věcí. Ve Francii dochází k odluce církve od státu, v celé Evropě nastává rozvoj a organizování evangelizace. Křesťanští laikové zaujímají své místo jak v církvi, tak i v běžném životě. Důležitým mezníkem je II. vatikánský koncil. Křesťané z Latinské Ameriky se staví proti nespravedlnosti ve svých zemích. Mezi katolíky, protestanty a pravoslavnými se začíná navazovat vzájemný dialog - vzniká ekumenismus.

Mohl bys citovat jméno jednoho křesťana (křesťanky), charakteristické pro každé období církevních dějin? Zkus to!

SVĚDECTVÍ VĚŘÍCÍCH

Nabízíme ti, aby ses seznámil s významnými křesťany, žijícími v minulosti - sv. František z Assisi, Vincent z Pauly, Terezie od Dítěte Ježíše atd.

BIBLICKÉ TEXTY

* Ježíšova slova:
"Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání věku," (Mt 28, 19 - 20).

"Jako ty jsi poslal mne do světa, tak i já jsem je poslal do světa . . . Neprosím však jen za ně, ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří," (J 17, 18 a 20).

Ježíš mluvil o nás!

Abychom se dostali dál . . .

Mnoho dnešních křestních jmen mělo své nositele mezi dřívějšími křesťany. To tvé možná také. Víš, kdo byl jeho prvním nositelem? Napiš si do svého sešitu, chceš-li, něco o životě světce (světice), jehož (jejíž) jméno nosíš.

Požádej někoho, aby ti vyprávěl o historii církve v místě, kde bydlíš, popř. historii tvé diecéze.

Křesťané se v průběhu historie mnoho změnili a přesto zůstali stále stejně věrní Ježíšovi. Líbí se ti to, udivuje tě to, dává ti to pocit bezpečí . . .?

Křesťané jsou nejen katolíci, ale i protestanti a pravoslavní. Víš, jaký je mezi nimi rozdíl?

Být křesťanem, to znamená zaujímat své místo ve velkém toku lidských dějin. Máš také tento dojem?

Mohl bys vyprávět o životě, o tom, co prožil nějaký svatý, či světice? Pouč se o tom.

***

Další texty k tématu naleznete zde, v hesle Osobnosti, Svatí.

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Témata: Biřmování Církev historie, dějiny církve; hnutí; ekumenismus František z Assisi

Související texty k tématu:

Ekumenismus, jednota, Týden modliteb za jednotu křesťanů
- Nečekejme s ekumenismem na teology (papež František)
- Ekumenismus není ani pohlcení, ani splynutí, ale setkání
- Nebojme se ekumenismu (Jan Pavel II.)
- Modlitba je duší ekumenického hnutí (Jan Pavel II.)
- Jednotu nevytváří podobnost…
- Ekumenismus: zklamání, rezignace, pesimismus?
- Ideál jednoty v lásce nemůže hasit jiné názory (Kateřina Lachmanová)
- Falešná jednota křesťanů (Vojtěch Kodet)
- Týden modliteb za jednotu křesťanů
- Historie Týdne modliteb za jednotu křesťanů

Církev

Snáším neomalené chování druhých (Řehoř Veliký) Ve stavbě nese jeden kámen druhý. Každý kámen spočívá na nějakém jiném. Právě tomu tak je i v církvi.
Bída církve Moje představa o církvi byla moc pěkná, ale příliš naivní.
Chybující Petr – základ církve Katolická církev – přes všechny vnitřní i vnější problémy a různé skandály – vytrvala ve věrnosti Ježíšovým příkazům už dva tisíce let.
Co se nám vybaví, když se řekne církev? Často asi především její hierarchická podoba. Ale je to ten jediný a pro dnešní svět skutečně nejvýstižnější obraz církve?
Církev byla dřív lepší „V minulosti byla církev lepší“, slyšíme občas. Zidealizovaný pohled na minulost církve ale vede k zoufalé touze po něčem, co nikdy nebylo.
Církev je - v určitém smyslu - ovdovělou matkou Církev má odvahu ženy, která pečuje o svoje děti, aby je dovedla na setkání se svým Ženichem.
Církev se obejde bez biskupů – eklesiologie Oty Mádra Církev potřebuje opravdové duchovní lidi, má-li obstát v situaci ohrožení.
Církev zůstává vzdor vlnobití světa stále pevná Nikoli náhodou zůstává Boží církev vzdor všemu vlnobití světa stále pevná.
Jak jsi pochybná, církvi, avšak jak tě přesto miluji! „Jak jsi pochybná, církvi, avšak jak tě přesto miluji! Jak jsi mě nechala trpět, avšak tolik ti dlužím!
Mnohé mocnosti se snažily a snaží církev zničit, ale budou zničeny Kolik jen mocností se v průběhu dějin snažilo – a snaží – zničit církev jak zvnějšku, tak zvnitřku...
První křesťané neutíkali ze světa kvůli jeho ´zkaženosti´ Podivné a úzkostné stahování se do obranných postojů vůči světu.
Prvotní církev v první řadě neanalyzovala situaci, ale modlila se... (Benedikt XVI.) Uprostřed těžkostí a v ohrožení se první křesťanské společenství nepokouší o nějakou analýzu...
Reforma církve dle ďáblovy strategie Když nepřítel – ďábel – útočí na církev, snaží se jí především zabránit v ...

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

16. 11. 2025, 9. 11. 2025

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Ez 47,1-2.8-9.12; Žalm Žl 46 (45), 2-3.5-6.8-9 Odp.: 5; 1 Kor 3,9c-11.16-17
Jan 2,13-22

Většinou je nedělní cesta do kostela zcela automatická. Jistě víme o kostele v jiné obci či městě, ale je nám poněkud cizí, není to „náš kostel“. Chrám je však mnohem více než jen shromaždiště věřících z našeho okolí. Chrám je znamením církve – společenství těch, kdo jdou za Bohem. Církev – chrám – je znamením Boží blízkosti člověku. Chrám už není místo, kde si s obavami kupujeme odpuštění a s napětím čekáme, zda bude odpuštěno (srov. chrám v pojetí starozákonního Orientu). Chrám je díky Kristově oběti místo, kde Bůh čeká na svůj lid a kam my přicházíme domů, k Bohu. Lateránská bazilika je tak především vnímána jako místo církve. Proto je zde úzká vazba na papeže, proto se zde konaly koncily. Slavíme tedy svátek církve – Božího těla, kterým je v posledku sám Kristus.