Sekce: Knihovna
47. Křesťanské dějiny
Křesťanství existuje již dvacet století. V průběhu let se prosadily různé křesťanské proudy - katolíci, protestanti a pravoslavní.z knihy Příprava na biřmování, nebo k novému zasvěcení / Cesta víry II. díl , vydal(o): Pastorační středisko Praha
* Tato kartička má být probírána ve skupině.
MÁŠ SLOVO
Křesťanství existuje již dvacet století. Znáš jména některých křesťanů, žijících ve starověku? Víš, co prožívali? V průběhu let se prosadily různé křesťanské proudy - katolíci, protestanti a pravoslavní. Víš co je charakterizuje?
CO SE STALO S KŘESŤANY
* Evangelia, Skutky apoštolů a Pavlovy listy nám vyprávějí o životě prvních křesťanů. Později, kdy již byli křesťané početnou skupinou, nastalo jejich pronásledování. Mučedníci prolévali svou krev - sv. Blandine v Lyonu, sv. Denis v Paříži, sv. Sernin v Toulouse. Slovo "mučedník" (martyr) znamená "svědek". Ve 4. století se pronásledování zastavilo. Ve stejné době vyvstala otázka, jak vlastně v církvi žít. Bylo zde napětí. Jak zůstat jednotní navzdory rozdílům? Ve středověku křesťanství vzkvétalo - katedrály, civilizační účinek klášterů (Cluny), svědectví víry (František z Assisi). Ale objevily se potíže - střetnutí s arabským islámem (bitva u Poitiers r. 732), roztržka mezi západním a východním křesťanstvím (11. století), rozporuplné podniky, konající se ve středověku pod heslem "Svatá válka", neboli křižácká tažení (11. století). V 15. století se objevují na Západě novinky - renesance (znovuobjevení antiky a obnovení její kultury), reformace a protestanté (skupina křesťanů následující Luthera, chtějící reformovat křesťanství - protestují proti některým zvyklostem a věcem, předkládaným katolickou církví k věření) a nakonec i objevení Ameriky r. 1492, rozšiřující dosud známé obzory. 17. století v Evropě je obdobím klasicismu. Křesťanství má velký vliv - kulturní, politický, náboženský i sociální. V následujícím 18. století se vše začíná hýbat - vzestup vědy, touha po svobodě. Vzbuzuje to rozbroje s církevními autoritami a vytváří prostor pro kritiku náboženství. Víra ale zůstává stále živá. V 19. století, stále v Evropě, pokračuje nedorozumění mezi křesťanstvím a moderní kulturou. Někteří křesťané se i nadále křečovitě drží tradice a jiní se naopak novostem ochotně otevírají. Velký vzestup zaznamenává evangelizace v Africe. 20. století je věkem mnoha nových věcí. Ve Francii dochází k odluce církve od státu, v celé Evropě nastává rozvoj a organizování evangelizace. Křesťanští laikové zaujímají své místo jak v církvi, tak i v běžném životě. Důležitým mezníkem je II. vatikánský koncil. Křesťané z Latinské Ameriky se staví proti nespravedlnosti ve svých zemích. Mezi katolíky, protestanty a pravoslavnými se začíná navazovat vzájemný dialog - vzniká ekumenismus.
Mohl bys citovat jméno jednoho křesťana (křesťanky), charakteristické pro každé období církevních dějin? Zkus to!
SVĚDECTVÍ VĚŘÍCÍCH
Nabízíme ti, aby ses seznámil s významnými křesťany, žijícími v minulosti - sv. František z Assisi, Vincent z Pauly, Terezie od Dítěte Ježíše atd.
BIBLICKÉ TEXTY
* Ježíšova slova:
"Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání věku," (Mt 28, 19 - 20).
"Jako ty jsi poslal mne do světa, tak i já jsem je poslal do světa . . . Neprosím však jen za ně, ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří," (J 17, 18 a 20).
Ježíš mluvil o nás!
Abychom se dostali dál . . .
Mnoho dnešních křestních jmen mělo své nositele mezi dřívějšími křesťany. To tvé možná také. Víš, kdo byl jeho prvním nositelem? Napiš si do svého sešitu, chceš-li, něco o životě světce (světice), jehož (jejíž) jméno nosíš.
Požádej někoho, aby ti vyprávěl o historii církve v místě, kde bydlíš, popř. historii tvé diecéze.
Křesťané se v průběhu historie mnoho změnili a přesto zůstali stále stejně věrní Ježíšovi. Líbí se ti to, udivuje tě to, dává ti to pocit bezpečí . . .?
Křesťané jsou nejen katolíci, ale i protestanti a pravoslavní. Víš, jaký je mezi nimi rozdíl?
Být křesťanem, to znamená zaujímat své místo ve velkém toku lidských dějin. Máš také tento dojem?
Mohl bys vyprávět o životě, o tom, co prožil nějaký svatý, či světice? Pouč se o tom.
***
Další texty k tématu naleznete zde, v hesle Osobnosti, Svatí.
Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:
- Úvod - Návod k užívání kartiček přípravy na biřmování
- 40. Jak prakticky žít ve spojení s Bohem?
- 41. Kristovo nanebevstoupení a Svatodušní svátky v církvi
- 42. Kde je tvá církev ?
- 43. Ježíš vybízí ke smíření a odpuštění
- 44. Ježíš nás zve ke svědectví
- 45. Ježíš nabízí život v páru jako jeden z možných způsobů života
- 46. Skutky apoštolů a svatý Pavel
- 48. Křesťanský rok
- 49. Nekřesťanské náboženské skupiny
- 50. Svatá Maria, pros za nás
- 51. Utrpení
- 52. Být ve víře sami sebou
- 53. Nové způsoby, jak si být blízko
- 54. Ženy a muži
- 55. Pracovat pro spravedlnost
- Budoucnost - jaká budoucnost?
- Cesta modlitby
- 58. Být křesťanem, i když to ostatní nezajímá
- 59. Záchytné body v praktickém křesťanském životě
- Biřmování - v co věří křesťané
Související texty k tématu:
Ekumenismus, jednota, Týden modliteb za jednotu křesťanů
- Nečekejme s ekumenismem na teology (papež František)
- Ekumenismus není ani pohlcení, ani splynutí, ale setkání
- Nebojme se ekumenismu (Jan Pavel II.)
- Modlitba je duší ekumenického hnutí (Jan Pavel II.)
- Jednotu nevytváří podobnost…
- Ekumenismus: zklamání, rezignace, pesimismus?
- Ideál jednoty v lásce nemůže hasit jiné názory (Kateřina Lachmanová)
- Falešná jednota křesťanů (Vojtěch Kodet)
- Týden modliteb za jednotu křesťanů
- Historie Týdne modliteb za jednotu křesťanů
Církev
- Snáším neomalené chování druhých (Řehoř Veliký) Ve stavbě nese jeden kámen druhý. Každý kámen spočívá na nějakém jiném. Právě tomu tak je i v církvi.
- Bída církve Moje představa o církvi byla moc pěkná, ale příliš naivní.
- Chybující Petr – základ církve Katolická církev – přes všechny vnitřní i vnější problémy a různé skandály – vytrvala ve věrnosti Ježíšovým příkazům už dva tisíce let.
- Co se nám vybaví, když se řekne církev? Často asi především její hierarchická podoba. Ale je to ten jediný a pro dnešní svět skutečně nejvýstižnější obraz církve?
- Církev byla dřív lepší „V minulosti byla církev lepší“, slyšíme občas. Zidealizovaný pohled na minulost církve ale vede k zoufalé touze po něčem, co nikdy nebylo.
- Církev je - v určitém smyslu - ovdovělou matkou Církev má odvahu ženy, která pečuje o svoje děti, aby je dovedla na setkání se svým Ženichem.
- Církev se obejde bez biskupů – eklesiologie Oty Mádra Církev potřebuje opravdové duchovní lidi, má-li obstát v situaci ohrožení.
- Církev zůstává vzdor vlnobití světa stále pevná Nikoli náhodou zůstává Boží církev vzdor všemu vlnobití světa stále pevná.
- Jak jsi pochybná, církvi, avšak jak tě přesto miluji! „Jak jsi pochybná, církvi, avšak jak tě přesto miluji! Jak jsi mě nechala trpět, avšak tolik ti dlužím!
- Mnohé mocnosti se snažily a snaží církev zničit, ale budou zničeny Kolik jen mocností se v průběhu dějin snažilo – a snaží – zničit církev jak zvnějšku, tak zvnitřku...
- První křesťané neutíkali ze světa kvůli jeho ´zkaženosti´ Podivné a úzkostné stahování se do obranných postojů vůči světu.
- Prvotní církev v první řadě neanalyzovala situaci, ale modlila se... (Benedikt XVI.) Uprostřed těžkostí a v ohrožení se první křesťanské společenství nepokouší o nějakou analýzu...
- Reforma církve dle ďáblovy strategie Když nepřítel – ďábel – útočí na církev, snaží se jí především zabránit v ...
