Cesta modlitby

Modlitba je velké dobrodružství

z knihy Příprava na biřmování, nebo k novému zasvěcení / Cesta víry II. díl , vydal(o): Pastorační středisko Praha

MÁŠ SLOVO

Není to jistě poprvé, co přemýšlíš o modlitbě! Ale toto je nová příležitost. Neboť modlitba, to je "velké dobrodružství". Můžeš říci, jak jsi na tom se svou modlitbou v praxi? Také řekni, co ti ukazuje modlitba křesťanů, které máš kolem sebe.

CO ŽIJÍ KŘESŤANÉ

* Modlitba má být jednoduchá a nepřipravovaná, nečekaná (nic nevíme dopředu). Můžeme se ale cvičit ve schopnosti modlit se. Máme ji všichni, ale někdy zůstává zarezlá a ochromená. Vždy je zde něco nového k objevování. Mohli bychom říci, že to, co prožíváme, není dokonale prožito, neprojde-li to naší modlitbou. V modlitbě mluvíme k Bohu, sdílíme s ním různé věci, události a ony tak nabývají smyslu. Náš život tak má větší sílu. Modlitba je živena naší vírou, důvěrou v Boha, četbou bible, prosbami jiných lidí, různými událostmi našeho života, texty modliteb nebo některých písní. Modlitba má, abychom tak řekli, "více barev":
- adorace nebo chvalozpěv: obdiv a radost ze setkání s Bohem.
- modlitba milosti (děkovná): poděkování Bohu za život, radost, zdraví, lásku.
- modlitba prosebná: prosba za sebe a za ostatní, máme-li potřebu odpuštění, světla, klidu nebo síly.

SVĚDECTVÍ VĚŘÍCÍCH

"Zjistil jsem, že se moc nemodlím. Dělal jsem to trochu ze zvyku. Potom jsem strávil tři dny v jednom klášteře a od té doby je to něco úplně jiného. Mám dojem, že jsem nevěděl, jak na to. Když jsem viděl mnichy, tak jsem si to uvědomil," (mladý křesťan).

"Někdy se modlím doma a trochu při tom tančím. Cítím to tak, ale musím být sama," (matka rodiny).

"Měli jsme mimořádnou mši. Byli jsme tam všichni velmi sjednocení, všichni se účastnili. Proč takové mše nejsou častěji?" (mladý člověk).

Jakou odezvu v tobě vyvolávají tato tři svědectví?

K OBJEVENÍ

* Při mši svaté - snažíš se modlit v souladu s tím, co se tam říká a dělá (tzn. modlit se se samotným Ježíšem)? Při mši se zpívá. Při modlitbě ti pomůže, budeš-li dávat pozor na slova a melodii. Při mši se ale také někdy nudíme. Stává se to. Radíme ti povšimnout si jednoho aspektu modlitby (např. děkovná modlitba). A nebo se modli v souvislosti s jednou větou z textů, které byly čteny. Můžeš být i zticha a požádat Boha, aby ti text objasnil. Víš o tom, že je dobré, jde-li na mši více lidí společně?

* Při osobní modlitbě - máš nějaké oblíbené texty, které ti mohou pomoci v modlitbě? Můžeš se modlit i tak, že si zazpíváš nějakou píseň, kterou jste zpívali při mši nebo na setkání křesťanů. A také se můžeš modlit tak, že si náhodně otevřeš Nový zákon, přečteš si jeden verš a "podržíš" ho v sobě.

TEXTY KŘESŤANSKÝCH MODLITEB

* Modlitba svatého Pavla za nové křesťany:
"Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a společenství Ducha svatého s vámi se všemi," (2 K 13, 13; tuto modlitbu někdy říká kněz na začátku eucharistie).

* V misálu si vyhledej tři texty křesťanských modliteb, které se často modlí při mši sv. a které mnoho křesťanů zná zpaměti:
- Vyznáváme se . . .
- Sláva na výsostech Bohu . . .
- Svatý, svatý, svatý Pán Bůh zástupů . . .
Každou z nich si napiš na jednotlivou stránku, abys je mohl zopakovat ve své vlastní modlitbě.

ABYCHOM SE DOSTALI DÁL . . .

Zeptej se jiných křesťanů, zda znají krásné modlitby, které se rádi modlí. Víš, že v bibli existuje kniha Žalmů. Otevři si ji někdy . . . Nezapomeň ani na modlitby Otčenáš a Zdrávas Maria, na modlitby při mši, modlitby z evangelií.

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Ez 47,1-2.8-9.12; Žalm Žl 46 (45), 2-3.5-6.8-9 Odp.: 5; 1 Kor 3,9c-11.16-17
Jan 2,13-22

Většinou je nedělní cesta do kostela zcela automatická. Jistě víme o kostele v jiné obci či městě, ale je nám poněkud cizí, není to „náš kostel“. Chrám je však mnohem více než jen shromaždiště věřících z našeho okolí. Chrám je znamením církve – společenství těch, kdo jdou za Bohem. Církev – chrám – je znamením Boží blízkosti člověku. Chrám už není místo, kde si s obavami kupujeme odpuštění a s napětím čekáme, zda bude odpuštěno (srov. chrám v pojetí starozákonního Orientu). Chrám je díky Kristově oběti místo, kde Bůh čeká na svůj lid a kam my přicházíme domů, k Bohu. Lateránská bazilika je tak především vnímána jako místo církve. Proto je zde úzká vazba na papeže, proto se zde konaly koncily. Slavíme tedy svátek církve – Božího těla, kterým je v posledku sám Kristus.