51. Utrpení

Utrpení není právě tou nejpříjemnější stránkou života! Ale přesto existuje.

z knihy Příprava na biřmování, nebo k novému zasvěcení / Cesta víry II. díl , vydal(o): Pastorační středisko Praha

MÁŠ SLOVO

Utrpení není právě tou nejpříjemnější stránkou života! Ale přesto existuje. Co si pod tím slovem představuješ ty? Jakou máš s utrpením zkušenost?

CO ŽIJÍ KŘESŤANÉ

* Trpět fyzicky (následkem nemoci, nehody atd.), citově (zklamání, nezaměstnanost, špatná vzpomínka atd.), to vždy znamená být otřesen ve své rovnováze, ve svých zvyklostech. Jsme napadeni tím, co se nám děje a co nás bolí. Samozřejmě, že musíme udělat všechno proto, abychom utrpení odvrátili, ale dokonale se nám to stejně nikdy nepodaří.

* Sděluje nám utrpení něco? Ne vždy! Trpíme-li příliš, jsme zdrceni a nemáme sílu se mu postavit. Ale jsou i případy, kdy utrpení zůstává snesitelné a kdy nám dává jakési znamení. Trpíme-li, cítíme se být zbaveni opory, záchytných bodů, které jsme předtím měli (např. jsme-li v nemocnici). Jsme přiváděni (samozřejmě, že ne vždy!) k tomu, abychom odhalovali to, co je podstatné. A co je tedy vlastně to podstatné? Nejsme v dokonalé rovnováze a utrpení nám to dává pochopit v praxi. Může nás utrpení otevřít Bohu? To je různé! Někdy Boha kritizujeme ("Co jsem Bohu udělal?"), obviňujeme jej, zlobíme se na něj. Někdy, když čteme evangelium, když se modlíme, když myslíme na Ježíše, odhalujeme, že k nám přichází světlo - utrpení tím není zrušeno, ale obklopeno a prostoupeno nadějí. Záleží na každém jednotlivém člověku, aby v utrpení objevil svou cestu. Krásná slova jiných lidí nám mnoho užitku nepřinesou, ale jejich diskrétní a přátelská přítomnost je hodnotná.

Odpovídá toto všechno i tvé zkušenosti?

SVĚDECTVÍ VĚŘÍCÍCH

"Nikdy jsem nebyl v nemocnici. Šel jsem tam na tři dny. Člověka to zaskočí - život se změní ze dne na den. Už nepracujeme, někdo nám vnutí nějaký řád, ošetřování, bolest . . . a k tomu, jako prémie, přívětivost ošetřovatelek," (muž před důchodem).

"Opustil mne manžel. Náhle. Myslela jsem, že se zblázním. Nikdy bych neřekla, že ho mám tak ráda. Nemyslela jsem si, že je možné tak trpět," (mladá žena).

DNEŠNÍ PROBLÉMY

* Myslíme si, že utrpení je pouze záporné a že nám nemá co říci. Nebo naopak si myslíme, že utrpení, převážně to, které se týká někoho jiného /!/, je nutně prohloubením vlastní osobnosti.

* Někdy to děláme jako Jóbovi přátelé - říkáme trpícímu uklidňující slova, která vyznějí falešně.

* Utrpení ne vždy umožňuje důvěřovat Bohu. Jsou chvíle, kdy je plné vzpoury. Bůh to bezpochyby chápe!

BIBLICKÉ TEXTY

* Trpící Jób má přátele, kteří ho chtějí upokojit dobrým slovem. On jim odpovídá:
"Slyšel jsem už mnoho podobného, těšíte mě všichni jen trápením. Kdypak skončí to mluvení do větru?" (Jb 16, 2 - 3).

* Blahoslavenství Pána Ježíše:
"Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni," (Mt 5, 4).

* Ježíš tuší a oznamuje utrpení, které bude prožívat:
"A začal je učit, že Syn člověka musí mnoho trpět, být zavržen od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a po třech dnech zase vstát," (Mk 8, 31).

Tři zkušenosti s utrpením.

ABYCHOM SE DOSTALI DÁL . . .

Nalep si do svého sešitu fotografii z časopisu, která v tobě vyvolá naději navzdory utrpení. Mohl bys navštívit někoho, kdo trpí a diskrétně, bez velkých slov, mu vyjádřit své přátelství.

K ZAPAMATOVÁNÍ

Ježíšova slova: "Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout," (Mt 11, 28).

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 53,10-11; Žalm 33; Žid 4,14-16
Mk 10,35-45

Je smutné sledovat, jak sami učedníci mnohdy Ježíšovi nerozumí. Pán nepřinesl novou formu politického uspořádání či rozdělení si světa. On přinesl spásu. Dokážeme tyto skutečnosti od sebe oddělit? Zdá se, že člověk přemýšlí jen v kontextu vlastního světa, sebezajištění, ohodnocení, moci… Jak jen vysvětlit, že spása nesouvisí s otázkou peněz či politického vlivu? Jak jen přesvědčit člověka, že v jeho životě jde o cosi věčného, co nekončí např. ztrátou funkce? Vzájemné pochopení znamená hledat, co nám druhý sděluje, snažit se vcítit do jeho myšlení, strachů, radostí, vizí, jak to činí Kristus. Teprve pak je možné uplatnit kritiku, protože jsme porozuměli a můžeme vidět chyby v logické či emocionální myšlenkové struktuře člověka, kterému nasloucháme. Ale to znamená být připraven korigovat svět vlastních představ, snů a zvyků.