58. Být křesťanem, i když to ostatní nezajímá

z knihy Příprava na biřmování, nebo k novému zasvěcení / Cesta víry II. díl , vydal(o): Pastorační středisko Praha

* Tato kartička má být probírána ve skupině.

MÁŠ SLOVO

Někdy se jako křesťan (křesťanka) cítíš být sám - v rodině, v práci, mezi přáteli . . . Někdy si připadáš podivně, máš pocit jako bys byl sám svého druhu. Měl jste již někdo také tento pocit?

CO ŽIJÍ KŘESŤANÉ

* Křesťané nejsou na světě samozřejmě sami a zdaleka ne všichni lidé jsou křesťany. Křesťané jsou mnohdy v menšině. Lidé, kteří nejsou křesťané, nebo je křesťanská víra nezajímá, jsou velmi různí. Jedni jsou lhostejní - náboženství jim nic neříká, nemají na ně čas, ani chuť, jiní mají jiné náboženství než křesťanství - judaisté, muslimové, buddhisté, anebo jsou členy skupin, zajímajících se o Ježíše, ale jsou to skupiny nekřesťanské - např. Svědkové Jehovovi.

* Křesťan nemá posuzovat ty, kteří nesmýšlejí stejně jako on. Křesťanská víra je tolerantní a respektuje ostatní náboženství. Křesťané nechtějí indiskrétně vyzvídat, co ten, či onen člověk prožívá a v co ve svém nejhlubším nitru věří. Myslí si ale, že řada lidí, kteří nejsou křesťané nebo jsou k náboženství lhostejní, může být Bohu velmi blízko, neboť mají rádi jiné lidi a žijí v pravdě a naději. Je ale také pravda, že křesťané se snaží svoji víru sloučit s okolním světem. Toto ale není vždy možné, avšak neznamená to, že nemůžeme řadu věcí sdílet spolu s ostatními lidmi! Je to jen další důvod k ocenění křesťanských shromáždění, kde můžeme svou víru vyjádřit společně.

Odpovídá to i vaší zkušenosti?

SVĚDECTVÍ VĚŘÍCÍCH

"V naší rodině jsem jediný křesťan. Není to vždycky jednoduché! Někdy cítím, že mě berou jako "případ", dokonce i mé sestry. Doopravdy nepochopili, proč jsem se chtěl stát křesťanem," (katechumen).

"Pracuji v obchodě. Někdy si kladu otázku, zda je to čestné. Ale s kým mám o tom mluvit? Nerad bych, aby si ze mně někdo dělal legraci, protože jsem katolík!" (křesťan, obchodní cestující).

PERSPEKTIVY

Jsou křesťané a ne-křesťané. Je kvůli tomu třeba nikdy nemluvit o náboženství? Když nebudeme mluvit o důležitých životních věcech, skončíme tím, že nakonec nebudeme mluvit o ničem. Být křesťan, to znamená učit se naslouchat, co chtějí říci ti ostatní (aniž bychom jim vzápětí udělali přednášku!). Znamená to cvičit se v tom, jak říci o víře to podstatné bez toho, abychom se ztratili v těžko pochopitelných frázích a podrobnostech.

TEXTY Z EVANGELIA

* Ježíšova slova, která nás nutí odvážit se mluvit:
"Co vám říkám ve tmě, povězte na světle; a co slyšíte v soukromí, hlásejte se střech," (Mt 10, 28).

* Jiná Ježíšova slova, nabádající k toleranci a respektu:
"Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ?" (Mt 7, 3).

Být křesťanem znamená poslušnost těmto
dvěma výrokům zároveň, abychom nedělali
špatnou propagandu, ale abychom se také
neuzavírali do mlčení.

ABYCHOM SE DOSTALI DÁL . . .

Můžeš se občas pomodlit za to, abys uměl naslouchat a aby ses v pravou chvíli odvážil mluvit. Někdy jsou ne-křesťané, kteří dokáží svědčit o své víře velice jednoduchým způsobem (muslimové, židé). Zažil jsi někdy něco takového? Cítit se jako křesťan ve svém okolí osamělý, to není dnes nic nenormálního. Ale jsou možná lidé, kteří se cítí být opuštěni v jiném smyslu - jsou sami ne-křesťané v křesťanském prostředí!

K ZAPAMATOVÁNÍ

Ježíšova slova: "Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy ve všem jednejte s nimi," (Mt 7, 12).

***

Další texty k tématu naleznete zde - v hesle Evangelizace